Zatím se zdá, že jediným výsledkem zvláštních příprav je pokus o "vytunelování" identity Svobodomyslné strany Rakouska (FPÖ), tedy strany, z jejíhož lůna BZÖ v dubnu loňského roku s notnou dávkou pompy vyšla. Pokud ovšem tento lišácký tah vyjde, může Jörg Haider právem prohlásit, že ony přípravy stály za to.
Ještě před dvěmi týdny by jen pošetilec vsadil na možnost, že bude BZÖ schopna překonat čtyřprocentní volební prah a zasednout v nově zvoleném parlamentu. Jediná šance byla spatřována v přetrvávající popularitě Jörga Haidera v Korutanech, která by se díky rakouskému volebnímu systému mohla v říjnových volbách přetavit v přímý mandát.
Politický osud ostatních prominentních přeběhlíků z FPÖ - například ministryně sociálních věcí (a sestry Jörga Haidera) Ursuly Haubner či ministryně spravedlnosti Karin Gastinger - byl již ovšem značně nejistý. Vlastně bylo celé straně předpovídáno zapomnění, tedy stejný konec, jaký potkal dřívější odštěpek od FPÖ, Liberální fórum.
Této situaci se přizpůsoboval i samotný Haider a svou předvolební profilaci v podstatě omezil na výpady proti jazykovým právům slovinské menšiny žijící v Korutanech. Pak se však zrodila ona - možná spásná - idea. Totiž, že BZÖ bude v Korutanech kandidovat pod názvem "Svobodomyslní - kandidátka Jörga Haidera - BZÖ". Aby toho nebylo málo, jen několik dní po oznámení tohoto kroku bylo rozhodnuto, že BZÖ bude jako "svobodomyslný" kandidovat po celém Rakousku. Zdánlivě nevinný počin, který ovšem řádně rozčeřil hladinu jinak stále ještě letně poklidného Rakouska.
Problém spočívá pochopitelně v tom, že přívlastek "svobodomyslní" je zároveň prvním slovem z názvu FPÖ. Jakkoli se může takový krok jevit absurdním a nelogickým, ve specifickém rakouském prostředí svou logiku má, a to velmi neúprosnou.
Přídomek "svobodomyslní" představuje v Rakousku dobře zavedenou značku a současní voliči FPÖ, nevyznačující se přehnaně úzkostlivou snahou sledovat aktuální politické dění, nemusí být ochotni ani schopni mezi těmi pravými a nepravými rozlišit. Obzvláště v Korutanech, kde bude ke svobodomyslným ještě přidáno jméno Jörga Haidera, bude psychologický efekt dokonalý a BZÖ bude sbírat plody, se kterými rozhodně nemohla počítat.
Haiderovův úskok tedy může vyústit v efektivní a přitom levný způsob, jak překonat obrovské nevýhody, se kterými se BZÖ od svého založení potýká: jak s nedostatkem financí tak s malou publicitou nově zavedeného názvu, který si mezi stoupence FPÖ hledal cestu jen obtížně.
Zdali Haider přesvědčí i právníky a volební úřad, jejichž pomoci se FPÖ zoufale dovolává, zůstává zatím otázkou. Již v tuto chvíli je ale jasné, že tím, kdo s celou situací pouze tratí, je právě FPÖ Heinze Christiana Strache.
Příklad za všechny. Po té, co s radikálními proti-přistěhovaleckými hesly získal Strache v podzimních zemských volbách ve Vídni šokující patnáctiprocentní podporu, nechával se rád slyšet, že dostal mandát k tomu, aby otázku imigrantů již nikdy nenechal smést ze stolu. Předvolební situace byla tedy zralá na to, aby po letech marných pokusů FPÖ se svým sólokaprem uspěla. Namísto toho je ovšem nyní stravována bratrovražednou půtkou, jejíž konec je zatím v nedohlednu. Lidovci i socialisté si mnou ruce - oběma mohla nutnost zaujetí jednoznačného stanoviska vůči tomuto citlivému tématu jen uškodit a čím méně bude asylová a imigrační agenda politizována, tím pro ně lépe.
Ať už pře o identitu skončí jakkoli, jedna věc stojí za zmínku. Obě strany si nárokují onu pravou a ryzí svobodomyslnost, jakkoli jejich pojetí svobodomyslnosti vězí z velké části v malomyslnosti. Je to škoda, neboť kdysi, v dřevních dobách velkých koalic socialistů a lidovců, platili svobodomyslní za vítané liberální oživení zkostnatělého rakouského korporativismu.
Autor je výzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů a přednáší na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně