reklama
 
 

Temné monstrum Putin na nás křičí: Pojď si to rozdat, srabe

16. 3. 2015 13:15
Putin se vysmívá Západu. Přiznáním o Krymu zesměšnil své následovníky v Evropě. Včetně Zemana.

Vladimir Putin neustále poutá pozornost světa. Stal se epicentrem zájmu. Je vnímán jako velká současná hrozba celému západnímu, demokratickému světu. Fascinující bylo sledovat divadlo okolo jeho jedenáctidenního „zmizení“. Vypadalo jako klasická zpravodajská hra, do níž byl Putin jistě zapojen. Kreml předvádí, jak je odlišný od slabých, nediktátorských režimů, které si takové hry prostě nemohou dovolit.

Není možné, aby Angela Merkelová nebo Barack Obama zmizeli bez vysvětlení na jedenáct dní. To otevřený systém se svobodným přístupem k informacím neumožňuje. Ale prezident Putin je jako car, který si z povahy věci dělá, co se mu hodí. Není nad ním žádná kontrola. Celý moskevský systém je tak nastavený. Nedá se pak ani zcela vyloučit, že tam proběhl nějaký palácový převrat.

Putinismus připomíná doby komunistického Sovětského svazu a Leonida Brežněva, když se v polovině 70. let začalo zhoršovat jeho zdraví. Prodělal mrtvice, infarkty, několik klinických smrtí. Jeho kondice byla mistrovsky tajena. Taky tajuplně „mizel“. Totalitní a autoritářské systémy si s informováním veřejnosti hlavu nedělají.

Co je podstatou putinovské hry? Matení. Vytváření napětí. Odvádění pozornosti od malérů, jako je vražda opozičního ruského politika Borise Němcova. Ale zároveň vyrábění obrazu monstra. Putin je monstrum se vším všudy. Monstrum okolo sebe potřebuje záhady, tajemství, je jako nějaký zlomyslný řecký bůh.

Nevědělo se, jestli Putin marodil, jestli zase nekulhal, což by narušovalo jeho chlapáckou image. Nevědělo se, jestli se dvaašedesátiletému politikovi nenarodil někde ve Švýcarech následovník. Prý by ho byl mohl mít se svou milenkou Alinou Kabajevovou, bývalou olympijskou vítězkou v moderní gymnastice. (S manželkou Ludmilou se rozvedl v červnu 2013.)

Odér zloducha, monstra, ovšem působí i zlověstněji. Spekuluje se, že Vladimir Putin někam na jedenáct dní zalezl, podobně jako když zmizel loni v dubnu, když plánoval útok na Ukrajinu. Jinými slovy chystal nějakou další hrůzu. Od zabrání ukrajinského strategického přístavu Mariupol až po vyvolání další hybridní války třeba v nějaké pobaltské zemi, kde žije velká ruská menšina. Dozvíme se zřejmě brzy.

Nezvladatelný Čečenec

Do schématu „dělám si, co chci“ a do schématu „jako za Brežněva“ zapadaly i zprávy o Putinových pracovních setkáních po 5. březnu, kdy se vypařil. Bez novinářů proběhlo setkání s předsedou Nejvyššího soudu Vjačeslavem Lebeděvem. Byly z něj jen fotky. Po údajném setkání s gubernátory Kreml ukázal opět snímky meetingu. Ukázalo se, že byly pořízeny již dříve. Kreml si z Rusů dělá legraci. Ale jim to zjevně nevadí.

V pátek večer se na sociálních sítích (ty jsou jako stvořené pro šíření fám a pro vrtění ruským nebo evropským psem) objevila neověřená informace. Prý byl zabit Putinův věrný služebník, Viktor Zolotov, velitel prezidentovy ochranky. Odtud byl už jen krůček k „jistotě“, že se v Kremlu odehrál puč, Putin byl svržen a jeho roli převezme „ještě tvrdší křídlo“.

Důvod údajného převratu? Putin prý nezvládl svého vyznavače, čečenského prezidenta Ramzana Kadyrova. Ten je podle jedné teorie spojován s vraždou Borise Němcova. Kadyrov ji nechal udělat spektakulárně, přímo před Kremlem, na člověku, kterého nepochybně pečlivě sledovala ruská tajná služba. Čečenec tak prý dává Moskvě najevo, že si může dělat, co chce. A Putin není s to ukočírovat brutálního vůdce, který mu udržuje klid v Čečensku. – V pondělí se ovšem Putin všem těm teoriím zlomyslně směje.

Do té husté informační kaše ruská televize Rossija 1 o víkendu zveřejnila film „Krym. Cesta do vlasti“. Vystupuje v něm Putin. Oznámil, že pro odzbrojení ukrajinských vojáků na Krymu využil ruské vojenské rozvědky GRU: „Abychom blokovali a odzbrojili dvacet tisíc dobře vyzbrojených lidí, potřebovali jsme určitý počet personálu. Nešlo přitom jen o množství, ale i o kvalitu. Byli zapotřebí odborníci, kteří to dokážou. Proto jsem přikázal ministerstvu obrany, proč to skrývat, aby tam pod záminkou posílení ochrany našich vojenských objektů na Krymu byly přepraveny speciální jednotky Hlavní správy rozvědky (GRU) a námořní pěchoty.“

Učíme se velké putinovské lži

Tak se buduje monstrum, zloduch na druhou. Moskva dlouhodobě popírala, že by se přímo vojensky angažovala na Ukrajině včetně Krymu. Teď Putin klidně sdělil, že lhal. „Naše výhoda spočívala v tom, že jsem se tím zabýval osobně. Když se do věci vloží nejvyšší činitel, exekutiva pracuje snadněji. Oni cítí a vědí, že plní rozkaz a nedopouštějí se svévole.“ Neuvěřitelné: nedopouštějí se svévole!

Monstrum si dělá, co chce. Mizí a vynořuje se. Vysmívá se svým následovníkům a vyznavačům v Evropě (jako je prezident Miloš Zeman), kteří celý rok poctivě papouškují, že ruští vojáci, natožpak příslušníci GRU, žádnou roli nehráli a že Putin válku na Ukrajině neřídí. Můžeme v klidu čekat, že až zas za čas, třeba za rok, Putin někam vysublimuje, objeví se film, kde popíše, jak posílal GRU a svoje vojáky do Donbasu. On chce vypadat nezastavitelný, nepolapitelný, neomezený.

Učíme se velké putinovské lži jako ruskému politickému prostředku. Pro nás bylo „zmizení zloducha“ a jeho bezostyšné přiznání, jak poslal GRU na Krym, lekcí. On sám nám ji uštědřil. Chce děsit, vytvářet dojem omnipotentního vládce, kterého nějaká obtížná demokracie, otevřenost, nebrzdí, nezdržuje, nezajímá. Bude zajímavé sledovat, jak se s krymskou lží „kryminálníka“ Putina vyrovnají ruské propagandistické servery u nás i v jiných zemích.

Monstrum vždycky vyhrožuje a předvádí sílu. Nepochybně proto „zmizelý“ prezident Putin oznámil, že na obranu Krymu nařídil na poloostrov dopravit systém pobřežní ochrany Bastion. „Rozmístili jsme tyto zbraně tak, aby byly vidět z kosmu. Udělali jsme to proto, aby bylo jasné, že Krym je spolehlivě chráněn.“ Zároveň tento dočasně nenalezitelný muž oznámil, že byl připraven uvést do pohotovosti ruské jaderné zbraně. – Šílené.

V pondělí se "car" zjevil po jedenácti dnech před Konstantinovým palácem v Petrohradě. Vítal tam kyrgyzského prezidenta Almazbeka Atambajeva. Stále v epicentru zájmu. Sám se tam staví. Vyvolává samé negativní pocity. Je jako rváč, který běhá po hospodě, ukazuje bicepsy a vyzývá: „No tak pojď, pojď si to rozdat, srabe.“ Tady spíš „pojď si to rozdat, ty měkkej, omezenej, zápaďáckej demokrate“.

autor: Martin Fendrych | 16. 3. 2015 13:15

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama