Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
12. 5. 2021 11:30

Těžit v dolu Turów do roku 2044? Nacionální zájem válcuje Zelenou dohodu

Důl Turów je příkladem moderního dilematu. Snaha brzdit vražedné změny klimatu stojí proti postaru vnímané, líně pojímané ekonomice.
Důl Turów bere sousedům, Čechům i Sasům, podzemní vodu. Šíří polétavé prachy, kontaminuje povrchovou vodu. Je to zkáza.
Důl Turów bere sousedům, Čechům i Sasům, podzemní vodu. Šíří polétavé prachy, kontaminuje povrchovou vodu. Je to zkáza. | Foto: BOT KWB Turów SA.

Polsko, mimo jiné stát Visegrádské čtyřky V4, se dostal do velmi vážného, vleklého sporu o pokračování těžby hnědého uhlí v dolu Turów s Českou republikou, jež je rovněž postkomunistickou zemí a jež se rovněž stala součástí Evropské unie. Když však přijde na lámání chleba, přesněji na ochotu dodržet dohody a ustoupit ze svých momentálních zájmů, společná minulost za železnou oponou, ani společná přítomnost v unii nefunguje. Zajímavé je, že dohodnout se s Poláky (a taky se Slováky a Maďary) dokážeme už jen na negaci, tedy na odmítání uprchlíků a uprchlických kvót.

Jakmile jde třeba o ničení životního prostředí, jak je tomu typicky u dolu Turów, potřebujeme Evropskou unii, abychom snad, jednou, našli nějaké přijatelné, ekologické řešení. U Poláků zjevně převládly úzké "národní" zájmy. Národní dávám do uvozovek, protože špinavá, životní prostředí ničící těžba může jen velmi těžko představovat skutečný národní zájem obrácený do budoucnosti. K Česku se ve sporu o pokračování životní prostředí devastující hnědouhelné těžby připojili Němci, neboť i jim důl těžce škodí.

Zajímavý moment: náš stát a naše úřady ve snaze zastavit těžbu v Turówu podporují státem nemilované, odmítané, nevládní, ekologické organizace jako třeba Greenpeace ČR. "Povolení těžby na dole Turów do roku 2044 je absolutní výsměch sousedním státům a jejich obyvatelům i mezinárodním klimatickým cílům. Není možné pokračovat v těžbě, která krade vodu z českého území dalších 24 let. Téměř 14 000 lidí napsalo polskému ministrovi klimatu, aby nesmyslnou těžbu nepovoloval," sdělila Nikol Krejčová, koordinátorka uhelné kampaně Greenpeace ČR.

Oč jde, je známo už déle. Důl Turów měl skončit těžbu loni v dubnu, před rokem. Náš soused však jedná svévolně, polský ministr životního prostředí Michal Kurtyka na konci dubna prodloužil provozovateli dolu Turów povolení k těžbě až do roku 2044, tedy o 24 let. České a německé potíže polský stát bagatelizuje, stará se výhradně o své momentální zájmy a argumentuje tím, že lidé by uzavřením dolu přišli o práci a zemi by chyběla část elektrické energie z hnědouhelné elektrárny. To však mělo Polsko řešit dlouho před rokem 2020.

Důsledky dolování uhlí státním koncernem Polska Grupa Energetyczna (PGE) na naší straně hranice? Hluk, polétavý prach a pro místní obyvatele kritické, děsivé úbytky vody. V posledních třech dekádách na české straně klesla podle severočeských vodohospodářů hladina podzemní vody jenom kvůli těžbě o víc než 60 metrů (!) a důl Turów se bude ještě dále rozšiřovat a prohlubovat.

Těžba je katastrofou i pro Poláky

Těžební jáma podél silnice z Žitavy do polské Bogatyně bude zhruba už za dva roky končit pouhých 70 metrů od českých hranic. Uhlí se bude těžit až 330 metrů pod úrovní terénu. Analýza, kterou již dříve připravil Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka pro Liberecký kraj, shrnuje dostupné odhady: z české strany v této oblasti nyní do Polska odtéká až 40 litrů vody za sekundu. Prohloubení dolu situaci ještě zhorší. O vodu ve studních i z obecního vodovodu tak může přijít až 10 tisíc lidí z šesti českých obcí v pohraničí.

Polsko plánuje, že odtok vody z Česka zastaví vybudováním ochranné podzemní stěny o délce asi 1100 metrů a sahající do hloubky 117 metrů pod zem. Analytici z výzkumného ústavu upozorňují, že by šlo o technicky náročný projekt, který nemusí odtoku vody zcela zabránit. "České straně není znám stavební projekt díla, neznáme přesnou konstrukci stěny, netušíme, zda se někdo zabýval riziky obtékání a podtékání této stěny," doplňují.

Podobně jako my je na tom i Sasko. Hrozí tam pokračování prudkého poklesu hladiny podzemní vody. Během dalších 23 let by se měla snížit až o 20 metrů. Kvůli ubývající vodě v Žitavě se tamním obyvatelům může začít snižovat terén, půda bude klesat. Geolog Ralf Krupp odhaduje, že v blízkosti státní hranice pokles půdy do roku 2044 dosáhne až 1,2 metru a v centru Žitavy 36-72 centimetrů (logicky to poničí domy). Voda na povrchu a těsně pod ním je podle Kruppa zasažená jedovatými sulfáty, niklem nebo kadmiem z dolu. Kontaminace se bude s pokračující těžbou ještě zhoršovat. 

Nelze nevidět, že důsledky těžby jsou pro Sasy, pro nás, ale i pro Poláky (taky u nich důl ničí spodní i svrchní vody, kontaminuje tu povrchovou a ničí ovzduší polétavým prachem) katastrofální. Ekologické organizace se bouří, Česko se spojuje se Saskem, spoléhá na pomoc Evropské unie, která přichází s "Green Dealem", "Zelenou dohodou pro Evropu", pro společnou budoucnost. Důl Turów je přesnou ukázkou zelené nedohody.

Český stát se brání. Babišova vláda (ministr životního prostředí Richard Brabec) na tomto sporu se zemí V4 ukazuje, že to s ochranou klimatu myslí vážně, což je potěšující a je dobré jí to přičíst k dobru. (Na druhou stranu si neumím představit, že by se vláda postižené části Libereckého kraje nezastala.) V únoru Česko podalo žalobu o pozastavení těžby u Soudního dvora Evropské unie. Poláci zase žádají, aby Soudní dvůr žalobu zamítl. Nějaké evropské klimatické cíle je nezajímají. (Ostatně ani my jsme dosud nezastavili uhelné elektrárny, abychom byli sebekritičtí.)

PGE manipuluje neúspěšně

Žijeme v reklamním kapitalismu, polská státní těžařská firma PGE se brání také prostřednictvím reklamy. To je nový prvek v interním sporu dvou postkomunistických států EU. "Proč chcete připravit mou rodinu o živobytí?" ptá se zádumčivá holčička na plakátu. Další slogan zní "Zelená dohoda, nikoli smrtící dohoda". Obojí je to uhozené, mimo mísu, ona holčička by spíš měla mít obavy o životní prostředí, ve kterém bude až do roku 2044 žít, protože to se díky emisím CO2, jedům, polétavému prachu a hluku stává "smrtícím" pro mnoho živého. Plakáty a poutač najdete v centru Prahy a v Bruselu (tam se, kromě Lucemburku, o sporu také rozhoduje).

Pokud jde o snahu ovlivnit  Prahu, je to výstřel hodně, hodně vedle, vyhozené peníze. Ruku na srdce, vzkaz té smutné dívky kolemjdoucí tuzemci nejspíš vůbec nepochopí, a pokud jsou do problému sporu o Turów zasvěcení, spíš by se té falešné formě ovlivnění šklebili a naštvala by je.

Polští těžaři manipulují. Mluví o ukončení těžby "ze dne na den", přitom věděli dlouho dopředu, že Turów má skončit v dubnu 2020. Tvrdí, že uzavření dolu, ukončení výroby pekelné měsíční krajiny, povede ke "katastrofě pro celý polský region", údajně 80 tisíc místních obyvatel přijde o "práci, prostředky na živobytí rodin i proud vyráběný v elektrárně". Už nedodávají, že PGE přijde o obří výdělky. Čísla těžce nadsazují, pomíjejí prvek zničeného životního prostředí (taky by byla drzost to popírat).

Nikdo nepochybuje o tom, že uzavření Turówa představuje obří změnu, že se mělo Polsko na konec těžby připravit několik let před rokem 2020, že to vyžadovalo mnoho předchozích rozhodnutí, která polská vláda zcela vědomě, schválně neudělala. Nikdy zřejmě se zastavením těžby loni v dubnu nepočítala.(Mimochodem, už na začátku roku 2016 hejtman Libereckého kraje Martin Půta za STAN varoval, že připravované rozšíření dolu Turów ohrožuje zásoby pitné vody na Liberecku.) Na druhé straně však stojí ta masivní devastace krajiny, poletující prachy a jedy, likvidace podzemní vody, jež je pro Česko v době oteplení a sucha čím dál vzácnější.

Důl Turów se stal příkladem moderního postkomunistického dilematu. Vidíme střet starého a moderního myšlení, staré lhostejnosti ke krajině vlastní i sousedů, a moderní snahy ničení omezovat, zastavovat, krajiny si vážit, pečovat o ni, neodsoudit ji k pouhému vytěžení. Starost o budoucnost, snaha brzdit vražedné změny klimatu, chovat se odpovědně k okolí, přírodě, stojí proti postaru vnímané, líně pojímané ekonomice. (Opakuji, my se v tom od Poláků příliš nelišíme, byť je příklad Turówa a PGE přímo extrémní.) 

Spor je taky ukázkou, jak nesnadné je skloubit úzce nacionální zájmy se zájmy sousedskými, natožpak se zájmy celé EU. (Znovu však připomínám, že prodloužení těžby do roku 2044 lze jen těžko vnímat jako polský národní zájem, i když je za něj vydáván.) S Poláky česká vláda bojovala proti přijímání uprchlíků. Na dolu Turów je ale dobře vidět, že existují taky společné zájmy nadnárodní a pozitivní (Green Deal), které mají hlubší platnost a váhu jak pro Poláky, tak pro Němce a Čechy. Starost o klima není jen "nacionální", ale ryze evropská, světová, nadnárodní. Češi to podle průzkumů začínají dost silně vnímat. A je smutné, že Poláci naopak nevnímají české potíže se suchem, český nedostatek vody, který je ve sporu o těžbu v Turówu klíčový.

Attenborough má pravdu, planeta má velký problém, musíme jednat teď, říká Storch (video DVTV z 30. října 2020)

Hrozí, že se z naší planety stane místo, kde se nebude dát žít, Attenborough to říká už dlouho. Jestli to někdo může změnit a má vliv, tak je to on. | Video: DVTV, Emma Smetana
 

Právě se děje

Další zprávy