Žijeme naprosto logicky jednak válkou na Ukrajině, jednak pak uprchlíky, kteří k nám odtamtud přicházejí hledat ochranu. Oproti Ruskem napadené zemi jsme na tom skvěle. Zároveň však čelíme jedné krizi za druhou. Začalo to covidem, následoval prudký růst cen energií, který tvrdě dopadl na chudé, ale i na střední třídu, a pokračuje to velkou uprchlickou vlnou. Zažíváme těžké období, jež klade velké nároky na obyvatele i na vládu. Fialův kabinet si vede dobře, znovu a znovu si člověk uvědomuje, jaké štěstí nás potkalo v loňských volbách. Tohle období není pro populisty, je pro obětavce.
Péči o uprchlíky z Ukrajiny většina z nás vnímá jako samozřejmost - velká změna. Je fascinující, že je mnozí lidé přijímají do svých domovů, pokud mohou. Zároveň však nemalá část místních občanů čelí existenciálním těžkostem. Organizace Život 90 a Za bydlení zveřejnily na začátku týdne zprávu, jež varuje: mnoho seniorů může spadnout do energetické chudoby či se v ní bohužel již ocitá. Část z nich by přitom mohla využít státem nabízenou pomoc, ale nedělá to a jejich situace se prudce a rychle zhoršuje. Není neobvyklé, že kupříkladu osamocené důchodkyni zbyde po zaplacení nákladů na bydlení jen dva tisíce korun na "život" na měsíc, živoření.
Vůbec mi nejde o to, že bychom se měli vykašlat na uprchlíky a věnovat se jen našim lidem, tuzemským ohroženým seniorům, jak to začíná stavět opozice. Takové hrocení je nesmyslné a nebezpečné. Pomoc a péči potřebují obě ty skupiny a tahle země má na to, aby jedné i druhé skupině pomohla. A hodlá jim pomáhat. Jenomže zatímco ukrajinští a další uprchlíci dostávají přehledné a návodné informace, co mají dělat, něco podobného zatím chybí pro seniory a pro ty, kteří nevědí o pomoci, na niž mají už dnes nárok.
Organizace Život 90 upozorňuje: "Kvůli skokovému navyšování cen energií může počet seniorských domácností s nadměrnými náklady na bydlení stoupnout až na čtvrt milionu… Vysoké náklady může snížit vyřízení příspěvku na bydlení. Ze zhruba 250 tisíc seniorů, kteří na příspěvek mají nárok, jej však pobírá pouze čtvrtina."
Iniciativa Za bydlení vydala Zprávu o vyloučení z bydlení za rok 2021, podle ní se v bytové nouzi nachází více než 5500 seniorů a seniorek. A to číslo zřejmě dál stoupá. Ještě větší problém pro seniorské domácnosti představují vzhůru šplhající náklady: "Více než 40 procent svých příjmů na bydlení v Česku loni vynakládalo 110 až 150 tisíc seniorských domácností, z toho tři čtvrtiny představovaly domácnosti osamělých seniorek," upozorňuje analytik Jan Klusáček. Dodává, že se počet seniorů s nadměrnými náklady kvůli energetické krizi může až zdvojnásobit.
V ubytovnách se nachází více seniorů než rodin s dětmi
Klusáček popisuje, že se dnes v ubytovnách nachází více seniorských domácností než rodin s dětmi a že v bytové nouzi často končí starší lidé, kteří donedávna žili standardně: "Z našich průzkumů v azylových domech vyplynulo, že třetina z jejich uživatelů a uživatelek starších 60 let se ocitla v bytové nouzi až po svých 60. narozeninách." Obvykle se to týká seniorek, kterým zemřel partner a jejich vlastní důchod už jim nestačí na zaplacení nájemného.
Organizace Za bydlení uvádí následující čísla: "V bytové nouzi se nachází 36 až 61 tisíc domácností, v nichž vyrůstá 20 až 51 tisíc dětí do 18 let. Dalších 130 až 190 tisíc domácností s přibližně 80 až 120 tisíci dětmi je ohroženo ztrátou bydlení. Dalších přibližně 300 až 350 tisíc domácností, z nichž třetinu tvoří seniorské domácnosti, je zatíženo nadměrnými náklady (to znamená, že vynakládá na bydlení více než 40 procent svých příjmů)."
Bydlení se u nás prostě stává čím dál větším problémem, skokový růst ceny plynu a elektřiny to prudce zhoršil. Někdo namítne, že se staří lidé nechtějí stěhovat z velkých bytů, na které byli zvyklí, když žili s dětmi. Jenomže tento argument se zjevně netýká seniorů, kteří skončili na ubytovnách. Stará žena, která sama nemá na placení třípokojového bytu, ho prostě pustí, nic jiného jí nezbývá, a půjde do malého.
Řešení najdeme víc. Jistě mezi ně patří pomoc dětí, ale to se už v mnoha případech, jež i osobně znám, děje. Kde panují dobré vztahy mezi rodiči a jejich potomky, tam se najde i pomoc, pokud na ni ovšem mladí a mladší mají, protože i oni se mohou octnout v nouzi, i oni platí vysokou cenu za energie a nemají nazbyt, žijí z ruky do huby.
Kde je komplexní zákon o sociálním bydlení?
Důležitý je výše uvedený fakt, že z asi 250 tisíc seniorů, kteří mají nárok na příspěvek na bydlení, jej pobírá pouze čtvrtina. Viditelně tu starým lidem chybí dostupné informace, porada, jak mohou peníze, které jim zoufale chybí, dostat, jak na ně dosáhnout. Případně pomoc při vyplňování často komplikovaných formulářů. Tady by měli pomáhat sociální pracovníci. Potíž je v tom, že mnozí senioři nepracují s internetem a k informacím se dostávají těžko. Část z nich je osamocena, uzamčena v samotě…
Iniciativa Za bydlení upozorňuje na další možná řešení, jako je třeba zjednodušení přístupu k dávkám mimořádné okamžité pomoci: "Kdyby mohly potřebné rodiny využít dávky mimořádné okamžité pomoci jako příspěvek na uhrazení jinak příliš vysoké kauce, pomohlo by to ze spárů obchodníků s chudobou a do standardního bydlení dostat několik tisíc domácností ročně. Nedostatek peněz na kauci je totiž překvapivě často hlavním důvodem bytové nouze domácností."
Desítky let se u nás mluví a píše o tom, že chybí zákon, který by komplexně řešil sociální bydlení. Je hrubá chyba minulé Babišovy vlády, v níž seděla i ČSSD, že ho nedokázala prosadit. Vít Lesák z Platformy pro sociální bydlení upozorňuje na další moment, který nás čeká: "V stávajícím programovém období evropských fondů navíc dojde ke snížení objemu finančních prostředků, na nichž je u nás závislá většina projektů řešení bytové nouze. Zákon o dostupnosti bydlení proto potřebujeme čím dál naléhavěji. Nejen pro nastavení stabilního, předvídatelného a udržitelného financování, ale také pro zajištění rovných šancí na důstojné bydlení lidí napříč republikou."
Záleží ovšem také na nás, úplně stejně jako na nás záleží, když do Česka přicházejí stovky tisíc uprchlíků. Můžeme se rozhlížet okolo sebe, vnímat situaci svých sousedů, ptát se jich, jestli je nesužuje nouze a nepotřebují pomoct, nabídnout jim ji. Neziskových organizací je málo, nestačí se starat o všechny potřebné. Nabízí se tu velký prostor pro církve, které by mohly samy vyhledávat lidi v nouzi nejen mezi svými členy, což asi dělají, ale i mimo. Důležitá je ale iniciativa státu, má aktivně nabízet finanční pomoc lidem, kteří nemají na bydlení, najít si k nim cestu, podat jim ruku.
