Měly by se zvednout pokuty za přestupky pro řidiče na českých silnicích a dálnicích? Tomáš Lerch, ředitel republikové dopravní policie, říká, že policie jedná s ministerstvem dopravy, které je garantem zákona o silničním provozu. Chystá se komplexní novela pravidel.
Ministr dopravy za ANO Dan Ťok si zvýšení sazeb představuje drsně. České televizi nedávno řekl: „My se chceme podívat na výši pokut za některé činy a přestupky. Dáváme příliš nízké pokuty, nemají svůj odrazovací charakter.“ Experti mu připravili srovnání penalizace v Česku a jinde. Výsledek? Ťok: „Já bych byl i pro vícenásobek, ale zdá se nám rozhodný dvoj- až trojnásobek.“ Přitom, jak uvedla ČT, naše horní sazby jsou srovnatelné s Německem a vyšší než v Polsku. Přísnější je ze sousedů třeba Rakousko.
Je celkem jasné, že dopravní policie vždycky touží po vyšších pokutách, dává jí to do rukou větší moc a má zřejmě dojem, že to řidiče odradí od rychlé jízdy nebo od řízení pod vlivem alkoholu či omamných látek. Dan Ťok, zdá se, je s policajty jedna ruka a na ruku jim taky jde.
Jak to tedy je? Jezdíme opravdu tak špatně, tak riskantně, že nás musejí více trestat? A bude zvýšení pokut fungovat, sníží počet nehod? Nedají se náhodou najít inteligentnější cesty, jak u nás řidiče „zkrotit“, zbrzdit? Nebo, ale tak se asi moc neuvažuje, jak jim pomoct?
Příklad: podle statistiky Městské policie v Praze patří mezi nejnebezpečnější přestupky překročení rychlosti o 20 až 39 kilometrů v hodině. A buďme si jistí, že podobné to bude v jiných městech i mimo města. Zajímavé by však bylo vědět, kolik pokut policie uložila za parkování a kolik za rychlou jízdu. Protože zkušenost řidičů je už mnoho let stále stejná: tam, kde jde o život, dopraváka nevidíš. Mají svá oblíbená místa, kde chytají za blbosti (špatné parkování je vůbec nejoblíbenější). Ale někde v šikanách, na plných čarách, tam vidíte policii asi stejně často jako tygra sibiřského.
Najdeme tři druhy šoférů: slušné. Většina. Občas blbě zaparkují nebo vjedou do jednosměrky, občas jedou rychleji, ale neohrožují. Vyšší pokuty na ně nezaberou, neporušují předpisy často a schválně, spíš náhodně a ve stresu. Pak máme piráty. Kategorie sama pro sebe, pokuty na ně neplatí. A nakonec najdeme řidiče vystresované. Statisíce.
Srovnejme stav silnic u nás a v Německu
Právě stresu za volantem přibylo. Neskutečné množství uzavírek, objížděk, zúžení do jednoho pruhu. Vedro, vy trčíte někde ve frontě. Na mnoha místech máte auťák nikoli na jízdu, ale na stání. A je teď celkem lhostejné, že stát nechal silnice a dálnice sklouznout do katastrofálního stavu, rozkrádaly se peníze (snad se nepletu s tím minulým časem) na opravy a výstavbu atd. Stresující faktor to je, smajlík před zúžením to sám nenapraví.
Další silně stresující faktor souvisí s tím předchozím. České silnice jsou mizerné. Špatně značené (středové čáry a krajnice třeba), ve špatném stavu. Dálnice místy připomínají jízdu po pontonovém mostu. Jízda v noci je u nás podstatně riskantnější než v Německu či Rakousku.
U pokut zkrátka nejde jen o srovnání, kolik platí Němec, Rakušan a Čech, ale taky o srovnání, po čem a jak bezpečně jezdí Němec, Rakušan a Čech. Nebo se to dá říct jinak. Ministr Ťok by si měl nechat porovnat stav silnic a dálnic v Německu a u nás. Protože řidič těžko sám od sebe nasedne na finišer a pojede opravovat silnici u svého domu. Řidič jen platí daně jak mourovatý. A když vyjede autem, má pocit, že u nás daňovou povinnost asi zrušili.
Jízda autem v Česku je mimořádně stresující. Nepomůže tvrzení, že v Rumunsku a Rusku je to horší. Ten věčný stres, o který řidič nestojí, pak často vyústí v chyby. Příklad. Uzavírka, popojíždíte hodinu v koloně. Stojíte deset minut a čekáte na zelenou. Jedete deset minut dvacítkou. Pak to skončí a vy šlápnete na plyn. Ne že byste pirátili, prostě jen chcete chvíli jet. A šup, naměří vám o dvacet víc někde na rovném úseku. Jistě, je to špatně, ale zároveň to má svou smutnou logiku.
Samo sebou najdeme v zákonu o silničním provozu místa, kde by se mělo přitvrdit. Příklad: neuposlechnutí výzvy policie, aby řidič zastavil, ujíždění dopravní či jiné policii. Dnes je to přestupek. Přitom se ujíždění občas změní v honičku, která vážně ohrožuje ostatní řidiče a chodce. V takovém případě by nemělo jít o přestupek, ale v případě delšího ujíždění jednoznačně o trestný čin.
Nebo na přechodech. Když šofér nedá přednost chodci, může na místě krom tří bodů vyfasovat štráf do 2500 korun, ve správním řízení od 2,5 do pěti tisíc. Což se jeví málo, chodec by měl být více chráněn. Jenomže kolikrát jste viděli policajta, jak hlídá u přechodu? Pokud ano, jste mimořádní klikaři a měli jste ho požádat o podpis do památníčku.
Má tedy ministr Dan Ťok po poslancích a senátorech žádat dvakrát až třikrát vyšší pokuty pro řidiče? Ne. Policie by se konečně měla starat o rizikové úseky. A Ťok ať přijde se svými násobky pokut, až dá do kupy české silnice. Případně až bude brát 15 tisíc měsíčně.
