Topolánkova vládní sestava připomíná (zcela jistě nechtěně) tak trochu současnou soupisku Brücknerova reprezentačního týmu.
Kromě osvědčených a čitelných jmen hráčů, kteří dokáží svůj tým podržet, je v něm také pár těch, kteří se špatně orientují na hřišti a ve zmatku se pak trefí do vlastní branky, byť jen falešnou tečí střely soupeře. A pak pár jmen "z rezervy", o kterých toho ví veřejnost i komentátoři příliš málo, aby mohli odhadnout jejich potenciální politické ostří a sílu.
Ve zkratce: při pohledu na kabinetní nominaci koaliční rozkmotření ODS určitě neprospělo. Zůstaneme-li u sportovní terminologie, vypadá to, jako by si trenér Chelsea Jose Mourinho musel vypůjčit celou jednu formaci z některého z rančerských týmů Romana Abramoviče.
Jedna z prvních prezentací nového kabinetu , kterou v podobě stručné ankety s ministry přinesl deník Aktuálně.cz, nedopadla přesvědčivě. Nový ministr vnitra se i nadále spolehne na to, že nejefektivnější kontrolu policistů zajistí jeho vlastní inspekce. Ministryně školství není proti tomu, aby vyučování začínalo až v devět, ministr průmysl si není jist, zda podpoří další zahraniční investice do automobilového průmyslu.
Výroky nově jmenovaných ministrů na stránkách Aktuálně.cz zněly v souhrnu jako poněkud rozpačité odpovědi špatně připravených žáků. Žáků hledajících co nerychlejší únik před zpytujícím zrakem profesora, který chce studenta proklepnout. Jen tak cvičně na cestě do kabinetu.
Samozřejmě, že nad jednou jednostránkovou anketou internetového deníku lze mávnout rukou.
Jenže třicetidenní mandát Topolánkova týmu, politického společenství s důvěrou i ručením poněkud omezeným, neposkytne v tažení za rehabilitaci české pravice příliš mnoho kvalifikačních příležitostí. A tu zmíněnou lze jen stěží označit jinak než za nepřesvědčivou či přímo ztracenou.
V kontextu celého letního "přípravného" období se však Mirek Topolánek a jeho nejbližší spoluhráči dopustili ještě vážnějších pochybení. A to když přistoupili na debatu o tom, že ve vládním úřadě budou plnit některé z cílů sociálnědemokratického programu.
Žádná vláda na světě nemůže zajistit dlouhodobě vysoký hospodářský růst či garantovat snižování nezaměstnanosti.
Pracovní místa nevytvářejí, alespoň ve zdravé ekonomice, populistická předvolební či koaliční prohlášení a vládní úřady. Vytvářejí je pracovití lidé, kterým se spravedlivá, i velmi sociálně spravedlivá a poctivá vláda neplete příliš do cesty a do řemesla.
A letními kvalifikačními "námluvami" s poněkud lehkomyslným populismem dosud úspěšných sociálních demokratů musel ztratit Mirek Topolánek alespoň u kriticky smýšlející části veřejnosti na kreditu.
V očích "kvalifikačního" soupeře - i dosavadních stoupenců - prokázal možná neodpustitelnou slabinu. Čas ukáže, jak rychle na ni ještě nerehabilitovaná česká pravice doplatí.
Ivan Kytka; [email protected]
