Donald Trump si při podobných příležitostech evidentně nemůže pomoct. Zatímco na politických mítincích se chová jako lidový bavič, při formálnějších proslovech se snaží působit jako velký státník. Bylo to znát i při úterním vystoupení v Kongresu, které naprosto postrádalo energii miliardářovy kampaně před třemi lety. Kde jsou ty časy? Nemuseli jste být zrovna Trumpovi sympatizanti, aby vám lehkost, s jakou tehdy šikanoval své protivníky, přinášela jisté potěšení. Z jeho unylého povídání v Kongresu se ale člověku chtělo spíš spát.
A čím dál tím víc to platí i o celém jeho prezidentování.
Minulý víkend reportéři Jonathan Swan a Alexi McCammondová zveřejnili tři měsíce prezidentova pracovního rozvrhu. Asi 60 procent z něho tvoří "executive time", tedy "výkonný čas". Na první poslech to může znít, že Trump toho má hodně na práci. Podle všeho ale tvoří velkou část tohoto "výkonu" sledování televize a tweetování. Trump je stále schopný svými mediálními výstupy strhnout velké množství pozornosti. Pořád ale platí, že přes velký humbuk moc převratného neprosadil. Je tu daňová reforma a spousta jmenovaných konzervativních soudců, to jsou ale banální, nutné kroky jakéhokoliv republikánského prezidenta, žádný velkolepý trumpismus. Jak nedávno rozebíraly New York Times, za reálně prosazovanou agendou stojí daleko více republikáni v Kongresu než prezident.
Zpráva o stavu unie bývá příležitostí, kdy americký prezident každý rok oznamuje své další plány. Trump zahájil svou řeč umírněně, když volal po překonání stranických rozdílů. Pak se vychvaloval za ekonomické úspěchy, o kterých by se ale dalo silně polemizovat. Je otázka, jakou zásluhu má on sám a jak přesná byla některá citovaná čísla.
Většinu času Trumpovi pochopitelně tleskala především republikánská polovina Kongresu. Výjimkou byla chvíle, kdy oslavoval, že 58 procent nových pracovních pozic za loňský rok zaplnily ženy. To si velká skupina nově zvolených demokratických kongresmanek vyložila po svém. Právě při loňských volbách totiž do Kongresu bylo zvoleno bezprecedentní množství žen - a většina z nich Trumpa v oblibě nemá. Kongresmanky, jejichž velká část přišla na Trumpův proslov oblečená v bílém coby odkaz na hnutí sufražetek, si začaly navzájem plácat, a některé i tančit. "Takhle jste neměly reagovat," dodal s úsměvem Trump. Potlesk přítomní občas i doprovázeli skandováním "U-S-A", což se stalo poprvé už při Trumpově loňském výročním proslovu. Pořád to ale působí stejně nepatřičně.
Trumpovy blahosklonné pokusy znít jako nadstranický sjednotitel jsou komické nejen kvůli nedávnému 35dennímu shutdownu federální vlády. New York Times tento týden psaly o obědu, který si prezident dopřál s televizními moderátory. Během něj údajně označil Obamova viceprezidenta Joea Bidena za "hlupáka", senátora Chucka Schumera za "zlomyslného zk****syna" a o virginském guvernérovi Ralphu Northamovi prohlásil, že se během svého aktuálního skandálu "škrtí jako pes". Tolik k hlásané jednotě.
Ve výsledku vyslovil Trump v Kongresu jediný opravdu významný, konkrétní slib: skutečně prý postaví svou zeď na mexické hranici. Po měsíčním shutdownu, který podle průzkumů Trumpovi ubral několik procent podpory i u jeho pevného voličského jádra, se tomu ale dá těžko věřit. Ani jeho největší spojenec, šéf republikánské senátní většiny Mitch McConnell, se za jeho plán není ochotný postavit. Trump už jeden souboj o zeď prohrál a je nepravděpodobné, že opakovanou konfrontací se něco změní. Na druhou stranu se mu ale nelze divit. Už příští rok bude obhajovat svůj mandát. Pokud zeď neprosadí, co vlastně voličům nabízí na rozdíl od jiných republikánů? Tweetovat u televize může i jinde než v Bílém domě.
