A byl jsem svědkem této situace: Skupina asi deseti lidí, vedená dámou středního věku, míjela vrátnici a mířila do zákulisí. Ta dáma byla oblečena s výtvarným vkusem krasobruslařů z show Holiday on Ice, na které jsem chodil s maminkou v sedmdesátých letech. Prostě okázalost sama.
Vrátný, takový ten starý, milicionářský typ, je zastaví a ptá se:"Máte, prosím, povolen vstup? Nebo vstupenky?" "Ty nevíš, kdo já jsem?!?" rozkřičí se ta dáma v nepředstíraném údivu. "Nám to tady všechno patří, ty idiote jeden!" A představí se příjmením tehdejšího majitele haly, známého podnikatele, který sice nevrátil bankám půjčky ve výši tisícinásobku celoživotního platu toho vrátného, ale jinak se má celkem fajn.
Vzpomněl jsem si na jiného podnikatele, co na velkolepém večírku, který celý zaplatil a kde všude viselo jeho jméno, postával mlčky u vchodu, protože si zapomněl pozvánku. A čekal, až ho pořadatelé přijdou vyzvednout.
Co chci říci? Že je skutečně neuvěřitelné, jací nesebevědomí ňoumové, s neprostým nedostatkem sebeúcty, mohou v naší zemi také přijít k penězům.
Před čtvrtstoletím, 8. prosince, zastřelil psychopat Johna Lennona. Vdova Yoko Ono a Paul McCartney později požádali média, aby ignorovala vrahovo jméno. Znáte to, jednou ten maník napíše o svém nicotném životě nicotnou knihu, prodá práva filmařům, zbohatne. Je to dobrá výzva. S něčím se prostě nedá bojovat jinak, než to ignorovat. Rozličné kauzy redaktorských obejdů a pizd z bulvárních novin, anonymní hulváty na různých internetových diskusních fórech.#reklama
Bylo mi v osmdesátém roce třináct a půl, stál jsem u čtvrté lavice u okna naší Základní školy. Pamatuji si Lennonovu smrt jako dneska. Ale už jsem se smířil.
O den dříve, 7. prosince loňského roku, zemřela zpěvačka Zuzana Navarová. S tím se ještě nějak smířit neumím. Možná by její duch měl po nocích strašit ignoranty z českých hudebních rádií:"Vy nevíte, kdo já jsem?"
