Ruská reakce na příměří je podle webu Politico "klasický Putin". Kremelský vládce ukázal, že rozumí psychologii Donalda Trumpa. Neodmítnul příměří, nebyl agresivní, jen nabaluje podmínky a zdržuje. Trumpa pochválil, ale přitom ho fakticky odbyl svými připomínkami a požadavky.
Jaké jsou nyní Trumpovy možnosti, jak Putina k něčemu donutit? Podle listu nejsou velké. Americký prezident pohrozil, že na Rusko vyvine ekonomický tlak, ale země je již nyní sankcionována všemi možnými způsoby. Jedním z možných cílů by mohla být stínová flotila tankerů, která Moskvě pomohla vyhnout se stávajícím sankcím na vývoz ropy. To by však mohlo vyvolat celosvětový nárůst cen ropy, a to si Američané rozhodně nepřejí.
Washington by se také mohl pokusit rozšířit zákaz pro ruské finanční instituce využívající systém zpracování finančních transakcí SWIFT, který zatím zahrnuje pouze několik ruských bank. "To by však byla nepříjemnost, nikoliv zdrcující," připomíná Politico.
Dan McLaughlin se v konzervativním National Review do hloubky zamýšlí nad tím, o co jde v této válce Rusku, Ukrajině a Spojeným státům. Ukrajinci bojují v první řadě o přežití své země jako suverénního státu. Všechno ostatní (jako členství v EU či NATO) je důležité, ale ne klíčové. To znamená, že o všem se dá jednat. Nicméně každá mírová smlouva musí z pohledu Kyjeva zaručit přežití Ukrajiny a také jistotu, že bude mít dostatečnou odstrašující sílu, aby Rusko odradila od další potenciální invaze v budoucnu.
Za co bojuje Rusko? Vladimir Putin chce získat maximum území Ukrajiny a zajistit si pozemní koridor na Krym. Rozšiřování NATO je jasná výmluva, protože Putin překousl členství v alianci u Estonska a Lotyšska coby zemí na svých hranicích, ani přijetí Finska a Švédska do aliance nakonec nevyvolalo z jeho strany zásadní reakci.
Naivní snahy o změny
A o co jde Američanům? Rusko, které má revanšistické tendence a chce obnovit maximum z bývalého Sovětského svazu či carského impéria, vnímá existenci demokratických velmocí ve svém okolí jako hrozbu a jeho spojenectví s Čínou a Íránem drží pohromadě společné nepřátelství k Západu. Snaha o rozbití tohoto spojenectví je ale podle autora naivní. Stejně naivní je rovněž snaha změnit povahu ruského režimu. "Naše zahraniční politika by se měla pokud možno snažit zmařit jeho ambice. Můžeme s Putinem uzavírat dohody o některých úzkých otázkách ve společném zájmu, ale to je hranice toho, čeho může diplomacie reálně očekávat, že dosáhne."
McLaughlin také varuje, že důvěryhodnost Spojených států je ohrožena: "Když zradíme ty, které jsme dříve podporovali, nezapomíná se na to," připomíná. Takže jak dojít ke kompromisu? Komentátor si pomáhá příkladem z justice: "V soudním sporu závisí váš vliv na tom, zda jste ochotni bojovat až do uzavření dohody. Zkušenosti Donalda Trumpa ze světa nemovitostí jsou nepochybně podobné. Měli bychom chtít trvalý mír, ne předehru k další válce. Měli bychom chtít mír brzy, ale demonstrovat ochotu pokračovat v boji. Tyto tvrdé pravdy jsou v dějinách válek a konfliktů všudypřítomné," píše.
Vojenský historik Phillips O'Brien nevidí vyjednávání pro Ukrajinu moc nadějně a všímá si jedné věci - upozadění generála Keitha Kellogga, který se z dosavadního zvláštního zmocněnce pro Rusko a Ukrajinu stal zmocněncem pouze pro Ukrajinu, protože se s ním Rusové odmítli bavit. "Trumpův plán Putinovi nepředložil generál Kellogg. Ne, tento plán předložil Steve Witkoff, Trumpův dávný obchodní partner a člověk, který byl extrémně proputinovský a proruský. Koncem února se například velmi snažil opakovat Putinem prosazovaný narativ, že Rusko k invazi na Ukrajinu vyprovokovalo NATO," píše.
Stažení Číny
Dávají Číňané ruce pryč od Ruska? Podle agentury Reuters čínské firmy přestávají kupovat ropu z Ruska. Reagují tak na zostření amerických sankcí letos v lednu. Podle informací agentury se jedná o velké objemy - zhruba třetinu ruského vývozu ropy na Dálný východ - což Rusko finančně pocítí.
Podle čínských zdrojů nyní Peking vyčkává, jak se situace vyvine, a nákupy obnoví, pokud dojde k dohodě o příměří a (očekávanému) uvolnění amerických sankcí. Rusko je zdaleka největším dodavatelem ropy do Číny. Zajišťuje 20 procent čínského dovozu ropy.
