Jan Lipold Jan Lipold | Komentáře
20. 3. 2011 10:25

U Kaštanu zavírají. Sobotka platí za celou hospodu

Sociální demokracie vyrazila na dobrodružnou výpravu za 40 procenty hlasů
Myslí to upřímně? (Poražený Hašek na sjezdu tleská Sobotkovi.)
Myslí to upřímně? (Poražený Hašek na sjezdu tleská Sobotkovi.) | Foto: Ludvík Hradilek

Sociální demokracie se na sjezdu úspěšně vymanila z Paroubkova stínu. Přesto je klidně možné, že po příštích parlamentních volbách bude říkat to samé, co teď: Prohráli jsme si to sami.

Hlavním nepřítelem ČSSD je momentálně ČSSD sama. Nesvornost má strana v genech. Potlačit ji, alespoň navenek, jakžtakž dokázala jen pevná ruka Zemana a Paroubka. (Jakým způsobem a za jakou cenu disciplínu nastolili, nechme stranou.)

Teď je situace jiná. Brněnský sjezd předsedu skutečně „volil", ne „potvrzoval", kandidáti byli po letech znovu dva, skóre velmi vyrovnané. Bohuslav Sobotka není autoritář. A nemá „silný mandát", jak politici s oblibou říkají po jasně vyhraném hlasování.

Straníci rozhodli, že předseda Sobotka a první místopředseda Hašek jsou dál „spřízněni volbou". Odsouzeni ke spolupráci. Stejně jako kádr stranických místopředsedů. Dienstbier se Škromachem sice vypadají jako dost nesourodá dvojice, ale jestli se spolu nenaučí vycházet, rychle to začne stranu oslabovat.

Mezi ty nejsebechvalnější patřily na sjezdu projevy Karla Březiny a Petra Hulinského, architektů pražské koalice s ODS. Jiří Dienstbier, kterého kvůli ní museli vyštípat, byl ovšem na tom samém sjezdu zvolen do celostátního stranického vedení. ČSSD je prostě plná paradoxů.

Na rozbroje je zaděláno (a to je tu ještě další zhrzený ex-předseda, jednou nohou na odchodu podle vzoru Zeman). O to víc, že volby, které by obrátily pozornost strany k „vnějšímu nepříteli", jsou daleko. A nespokojenost s vládou a volební preference nebudou růst věčně.

Budoucnost ČSSD. Ovšem, pokud má v jedné kapse iPhone a v druhé Kindle.
Budoucnost ČSSD. Ovšem, pokud má v jedné kapse iPhone a v druhé Kindle. | Foto: Ludvík Hradilek

Správnej tým

Nová sociálnědemokratická skvadra má samozřejmě i své výhody. Kormidla strany se chopili o něco mladší lidé. Jakkoli většina z nich pěla s Michalem Davidem my jsme ten správnej tým, sjezd naznačil, že tato verze oranžového kýče je minulostí. Tudy cesta k moderní straně nevede, chápe Sobotka; možná i Škromach.

Jestli Sobotka opravdu aspiruje na 40 procent hlasů, musí z ČSSD udělat catch-all party, ne jen stranu nespokojených, hledajících pomoc státu. Musí vytvořit „náladu", že volit ČSSD je „patřičné" i mezi středními vrstvami a městskými liberály. Mezi lidmi, pro které jsou v politice klíčové i nemateriální hodnoty, jako životní prostředí. ČSSD zároveň nesmí přijít o tradiční zdroje levicových hlasů: dělníky, nezaměstnané, chudší vrstvy.

Sobotka a někteří další si to zjevně uvědomují. Dokonce i tak občas mluvili na sjezdu. Byli ale v drtivé menšině. Jádro sociální demokracie se totiž dál nachází v hospodě U kaštanu, ne na Facebooku. Kdybyste průměrného delegáta 36. sjezdu přesvědčovali, že je potřeba omezit spotřebu a zavést ekologické daně, asi by vás nechal vyvést.

Bez iluzí

Rozpory v ČSSD nemusíte hledat dlouho. Místy docela moderní, sebevědomý program - a staromódní, pečovatelská praxe. Čistá politika - versus Michal Kraus a další symbolické tváře na sjezdu. Slibuje se spravedlivé přerozdělování peněz daňových poplatníků  - a zároveň zneužívají poslanecké náhrady.

Skeptik to vidí asi takhle: Šance sociální demokracie spočívá hlavně v tom, že ostatní strany na tom budou s důvěryhodností zhruba stejně. Takže místo nového koštěte vezme volič zavděk tím starým.

 

Právě se děje

Další zprávy