Do státního rozpočtu energetická společnost ČEZ zřejmě přispěje víc, než čekala. Pokud ministr financí Andrej Babiš prosadí svůj návrh, bude muset ČEZ mezi akcionáře rozdělit celý loňský zisk, a ne jen zhruba polovinu jako dřív. I tak ovšem ČEZ – při stávajícím utlumení investic – zůstane dost velký hotovostní polštář z minulých let, takže o jeho stabilitu se netřeba obávat.

Babišův návrh ale také bude představovat nejsilnější prosazení akcionářských práv, jaké stát v posledních letech udělal. Pokud se zatím mluvilo o dividendě ČEZ, vždy pouze v souvislosti s tím, kam ony peníze půjdou, a ne kolik jich vlastně má energetická firma vyplatit. A pokud ministr financí s takovým návrhem přišel, znamená to, že ČEZ už zdaleka nemá takový vliv v domácí politice jako za "starých dobrých časů", což je vlastně daleko zajímavější zjištění než to, na co se větší než očekávaný příjem z dividend vlastně použije.

V minulosti se penězi z ČEZ dolepovaly ekologické zakázky, oblíbeným cílem měla být penzijní reforma (to měla dokonce v programovém prohlášení Nečasova vláda), ještě dříve chtěla ČSSD použít dividendu na výplatu třináctého důchodu a zkrátka nepřišla v minulosti ani dopravní infrastruktura. Peníze šly také na snížení deficitu důchodového pojištění z průběžného systému. Politici vždy hleděli na ČEZ jako na univerzální kasičku, ale chovali se k ní, řekněme, s respektem, což demonstrovala společná rekreace manažerů ČEZ a politiků ODS a ČSSD v Toskánsku, jakož i jiné kratochvíle.

Teď je to ale něco jiného. ČEZ je kasičkou dál, ale snahu rozdělit celý jeho zisk je třeba chápat v kontextu všech snah ministra financí Andreje Babiše, jež mají jedno společné: najít peníze tam, kde se dají vcelku bezbolestně brát. Třeba když "leží ladem" v centrální bance. Nebo na účtech státních podniků.

Pro Babiše má hledání těchto peněz dva efekty. Jednak pozitivní PR, neboť může tvrdit, že nachází i tam, kde nikdo dřív. Ale hlavně to, že až dojde na schvalování rozpočtu 2015, bude moci trvat na tom, že není třeba zvyšovat daně. Ještě v prosinci 2013 totiž premiér Sobotka tvrdil, že "pokud kolegové z ANO zjistí, že úspory v provozu státu nebudou stačit na všechny výdajové priority, bude větší šance, abychom se dohodli na daňových změnách v dalších letech".

Jenže se ukazuje, že kolegové z ANO zjevně nacházejí peníze i tam, kde je nikdo nikdy najít nechtěl. A to se pak "dohoda" o daních dělá dost špatně.

Tento komentář vyšel 24. března v Hospodářských noinách a v online deníku iHNed.cz.