reklama
 
 

Únos v Libyi: Česko je halasným bojovníkem proti islamistům

10. 3. 2015 13:00
Komentář Martina Fendrycha: Únos Čecha v Libyi? Možnosti české vlády jsou více než limitované.

Náš člověk v Libyi unesen teroristy. Co můžeme dělat? Jak může česká vláda a její složky pomoct? A zároveň: kam se v roce 2015 dostáváme? Odpovědi jsou tristní. My jako občané nemůžeme dělat nic. Ale ani vláda zjevně nemá dost nástrojů, jak unesenému a dalším pracovníkům firmy VAOS pomoci.

Fakt levně jasný: pracovat dnes v Libyi je obrovské, neúnosné riziko. Není to funkční stát. Mnohem spíš válečná zóna, kde neplatí vůbec žádná pravidla. Pracujete na ropném vrtu v libyjské poušti, na ropném poli Ghání, přijede třicet aut s černě maskovanými teroristy, postřílí vojáky okolo a odveze vás. Za jisté se považuje, že to byli vojáci Islámského státu, Filipínci tvrdí, že šlo o "tvrdé jádro IS ze Syrty". Neví se, kam je odvezli.

Televize a média jsou plná dohadů a zpráv, najednou se lidé dozvídají, jak riskantním místem je dnešní Libye. Zároveň je jasné, že vláda nemůže případ nechat plavat. Jde o českého občana, stát je povinen se alespoň pokusit ho zachránit. Možnosti jsou ovšem více než limitované.

Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek říká: „Situace v Libyi je taková, že to rozhodně v této chvíli není žádný konsolidovaný stát, který by vám byl schopen podat informace, protože de facto se ani nemáte úplně jednoznačně na koho obrátit, kdo by vám ty informace, které by oni měli, podal.“ Fakt, že byli pracovníci firmy VAOS uneseni teroristy Islámského státu, neskýtá dobré vyhlídky.

Co vláda dělá? Spolupracuje s Rakušany, mezi unesenými je i rakouský občan. Jeden český pracovník sedí v rakouském krizovém štábu. Do oblasti Česko vyslalo dva diplomaty. K tomu Lubomír Zaorálek řekl: „Ta akce je především akcí zpravodajských služeb. Od toho se odvíjí všechno další. Já snad mohu říci to, že Česká republika má v Libyi určité možnosti a kontakty a nespoléháme pouze na ně. Spolupracujeme s dalšími zpravodajskými službami, jednak těmi, které jsou v regionu a se kterými spolupracujeme dlouhodobě, a samozřejmě s rakouskými partnery...“

České komando v Libyi? Utopie

Je vždycky chmurné, když jsou civilisté odkázáni na práci tajných služeb. Navíc služeb jiných států. Protože není příliš pravděpodobné, že by české zpravodajské služby (civilní rozvědka ÚZSI nebo Vojenské zpravodajství) měly svoje lidi či agenty v Libyi. Bývalý šéf ÚZSI Karel Randák odpovídal na otázku Práva, na jaké úrovni jsou kontakty českých tajných služeb v Libyi: „To samozřejmě v současnosti nemohu vědět, ale předpokládám, že nulové.“ – Navíc víme, že jak vojenská služba, tak ÚZSI nejsou v posledních letech zrovna v kondici.

Dá se tušit, že v Libyi mohou mít své informační zdroje americké tajné služby, Francouzi, zřejmě i Britové nebo Němci. Egypťané. My jen těžko, i když před rokem 1989 Češi v Libyi hodně pracovali. Oživit staré kontakty, pokud vůbec ti lidé ještě žijí, pokud se dají vyhledat, trvá dlouho. A je otázka, jaké by ti lidé mohli mít informace o teroristech IS. Byla by náhoda, kdyby něco věděli. A i kdyby věděli, bylo by reálné zajatce osvobodit?

Absurdně vypadá i představa, že by nějaké české vojenské komando vletělo do Libye a rukojmí zachránilo. Generál Petr Pavel, náčelník generálního štábu, řekl v ČT24: „Armáda České republiky má speciální jednotku, 601. skupinu speciálních sil v Prostějově. Je to jednotka, která je vycvičená pro celou řadu speciálních úkolů, mimo jiné i osvobozování rukojmí.“ Takže experty na takovou akci máme.

Potíž je ve všem ostatním. Generál Pavel: „Osvobozování rukojmí v cizích zemích a zvlášť ve vzdálených zemích, ve kterých se zhroutil oficiální systém, je mimořádně náročná záležitost, se kterou si dokážou poradit pouze státy s těmi nejširšími schopnostmi, a to jsou právě třeba Spojené státy, Velká Británie, Francie.“

Češi by museli mít kvalitní zpravodajskou podporu, museli by disponovat dejme tomu bojovými vrtulníky, které by byly s to záchranné komando dopravit na místo a zase vyzvednout i s osvobozenými lidmi a doletět s nimi zpátky. Zároveň se takové komando musí krýt ze vzduchu, možná i z moře, nutné by byly nějaké podpůrné jednotky na zemi. Generál Pavel: „A to jsou schopnosti, kterými Česká republika nedisponuje.“

Tichá vyjednávací práce

Od únosu uteklo pět dní a česká vláda ani s jistotou neví, kdo pracovníky společnosti VAOS unesl. Vzpomeňme na případ Antonie Chrástecké a Hany Humpálové. Dívky byly uneseny skoro přesně před dvěma roky v pákistánském Balúčistánu. Dodnes se přesně neví, kde jsou. A nepochybujme, že česká vláda dělala, co mohla, aby je osvobodila.

Před dvěma týdny teroristé Islámského státu v Libyi, nedaleko hlavního města Tripolisu, povraždili jedenadvacet egyptských koptských křesťanů. Byla to jatka. (Radikální islamisté tak donutili Egypt, aby proti nim bojoval. Koptští křesťané tvoří v Egyptě asi desetinu obyvatel.) I to je událost, kterou bohužel nelze s únosem pracovníků VAOS nespojit.

Dlouhou dobu jsme, my Češi, měli pocit, že se nás řádění islamistických teroristů netýká. Obavy panovaly jen z uprchlíků, kteří by k nám mohli přijít a skrývat mezi sebou bojovníky IS. Jenomže my jsme součástí západního společenství, a Islámský stát se nás už proto týká. Navíc je český prezident jedním z nejhalasnějších bojovníků proti IS.

Na konferenci AIPAC (Americko-izraelský výbor pro veřejné záležitosti), americké proizraelské lobby, Miloš Zeman nedávno řekl: „Islámský terorismus je společným nepřítelem nás všech.“ A nastínil, jak by měly velmoci (tedy nikoli my) proti islamistům bojovat: s pomocí dronů, speciálních jednotek a tajných služeb, nikoli tanků či dělostřelectva.

V pořádku. Prezident Zeman stojí jednoznačně na straně Izraele, vyzývá Západ k tvrdým vojenským akcím proti Islámskému státu. Ale zároveň platí, že k Česku tím válečnickým postojem poutá pozornost teroristů. O to víc musíme počítat s tím, že s únosci vyjednávat dost možná nepůjde.

Jsme ve válce. Podle toho by se naši občané měli chovat. Čekat v Libyi pomoc českých vojáků či tajných služeb není reálné. Jsme odkázáni na pomoc cizích tajných služeb, ať už amerických, egyptských, nebo jiných. A to je další zásadní věc: jsme odkázáni na pomoc spojenců. Proto bychom je v jiných oblastech (Ukrajina, postoj k Rusku) neměli zrazovat, podrážet. Což by měl vědět bojovník proti Islámskému státu Zeman.

Co uneseným může prospět? Ticho. Žádná silácká prohlášení, ale tichá vyjednávací práce. Naděje je jen malá, ale existuje.

autor: Martin Fendrych | 10. 3. 2015 13:00

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama