Jedna věc je říct si: změníme směr zahraniční politiky. Druhá domyslet všecky důsledky takové změny. S nástupem Miloše Zemana na Hrad a socialistů do vlády Česko skončilo s mezinárodním prosazováním lidských práv. Takhle ostře to politici neřekli, ale takhle ostré to je.
Zemanovsko-zaorálkovská diplomacie se odklonila od vize Václava Havla. Ta měla jasný smysl: žili jsme desítky let v totalitě, místní disidenti a opozičníci věděli, jak obrovskou cenu má podpora zvenčí, z demokratických a demokracii hájících zemí. Proto se havlovská diplomacie věnovala ochraně lidských práv. To byla naše značka.
Zeman a ministr zahraničí Zaorálek (v tomto pořadí) přišli s obratem. Prezident tomu říká "ekonomická diplomacie". Vypadá tak, že na nějaké chudáky politické vězně v čínských, ruských, kubánských a dalších vězeních se z vysoka kašle. Honí se kšeft. Logicky: jsme konzumní společnost často bez jakýchkoli idejí. Takže jde o to, abychom se my sami měli dobře, a zbytek světa nám může políbit šos.
Takovou změnu politiky obvykle vnímají dřív venku, jiné země. My uvnitř, mírumilovní čeští občané, o tom čteme, ale "nic se neděje", nepociťujeme změnu. Proto tyhle veletoče tak hladce projdou. Jistě, na ministerstvu zahraničí nezůstal kámen na kameni, politici si tam natahali kamarády, protože neprosazovat lidská práva umí každý trouba. Ale to bylo dlouho asi tak všechno, co jsme viděli.
První vážná nehoda, karambol přišel při velké čínské návštěvě v Praze. Přijel prezident Si Ťin-pching, jeden z nejmocnějších mužů světa, a křach a křup, ono to prasklo. Cosi páchnoucího se vyvalilo ven. Ukázalo se, že péct s komunistickým diktátorem má neblahé důsledky. Musíme se mu klanět a nesmí být kritizován. Co se při té návštěvě dělo v Praze, máme ještě v dobré paměti.
Už nejsme, nejsme to co kdysi
Byla to ostuda, ale zároveň jasný, hmatatelný a viditelný důsledek konce "politiky lidských práv" a začátku "ekonomické diplomacie". Zřetelně se ukázalo, že už nejen Zeman tíhne k lidem jako prezident Putin a Si Ťin-pching; přidala se poslušně (skoro) celá vláda a "její" policie.
A nyní další příznak. Na konci loňského a začátku letošního roku do Česka prchly desítky čínských křesťanů. Celkem asi sedmdesát zoufalců. Žádají o azyl. Domnívají se zřejmě, že jsme dál zemí hájící lidská práva, a že se o ně tedy postaráme, že to bude samozřejmé. Houby s octem samozřejmé. Jak zpívá Karel Kryl v Pasážové revoltě "už nejsme, nejsme to co kdysi / už známe ohnout záda / umíme dělat kompromisy / a zradit kamaráda…"
Když čínští křesťané na začátku letošního roku uprchli do Česka a požádali o azyl, vnitro jim sdělilo, že do konce září rozhodne, jestli je přijme a udělí jim mezinárodní ochranu. Teď však úředníci verdikt pošoupli o šest měsíců, někam na začátek roku 2017, na únor.
Důvod? Zeman si dává "dvojitého Brežněva" se Si Ťin-pchingem, český Krtek (Jen-šu) se objímá s čínskou pandou, takže nějací pronásledovaní křesťané terorizovaní komunistickým režimem představují nepříjemnost. Poskytnout jim ochranu znamená jasně potvrdit, co každý ví, totiž že Čína masivně porušuje lidská práva.
Jak už řečeno, změnit zahraniční politiku, to je brnkačka, to jde hravě, "ábr dý koncn". Číňan Si by se hodně mračil a možná by se jeho režim cukal s investicemi, kdyby tu ti nebožáci dostali ochranu. Nejen to. Taky čeští politici by vypadali nedobře, když se dali dohromady s popírači základních svobod. Takže teď si lámou na vnitru a na zamini (ministerstvo zahraničí) hlavy, jak to zašumlat, obejít, zahnat do ztracena.
Nejsme strom, který roste uprostřed savany. Jsme nejen Česko, ale taky Evropská unie. Podepsali jsme všelijaké mezinárodní dohody, jež nás jasně zavazují dát pronásledovaným z náboženských důvodů azyl.
Finta "Si" aneb Nechat to vyhnít
Co teď? Úplně to slyším, jak se na vnitru dohadují. Jedna z cest je tvrdit, že ty křesťany v Číně nikdo nepronásleduje, že to dosti průkazně nedoložili. Nebo něco podobného. Prostě se vymýšlí finta "bž" (finta "Si"). Nedůstojné. Česká diplomacie uvízla v pasti zemanovské změny kurzu. Samo sebou by nám bylo proti srsti, kdyby o nás v EU říkali, že porušujeme uprchlické úmluvy.
Vnitro má pech, že se o Číňanech ví a že se taky ví, jakému útlaku doma čelí. Po nástupu prezidenta Si se to ještě zhoršilo. Ti uprchlíci musí být zoufalí. Vědí, že čínský komunistický režim bude doma pronásledovat, ničit, trestat jejich příbuzné. Mimochodem kardinál Dominik Duka čínského prezidenta letos v březnu v Praze na útlak katolíků v Číně upozornil, předal mu k tomu dopis. (Si o pronásledování samo sebou ví, nese za ně odpovědnost.)
Co se bude dít dál? Jak zároveň pěstovat ekonomickou diplomacii a zároveň se tvářit, že jsme ti slušní demokraté, že jsme EU, dodržujeme mezinárodní úmluvy? Nejspíš to vnitro bude chtít "nechat vyhnít", držet čínské křesťany v táboře, pokud možno se s nimi nebavit a třeba je tou pasivitou donutit utéct jinam. - Čekejme hanebnost.
Stejně hanebně se vnitro chová k jiným uprchlíkům. Třeba k sedmičlenné čečenské, muslimské rodině, která u nás deset let čeká na trvalý pobyt. (Azyl opakovaně nedostala.) Deset let! Mají pět dětí, tři se narodily v Česku a všecky mluví česky. Patří dávno sem. Ale to je fuk. Ti lidé deset let v podstatě ani nesmějí pracovat. A chtěli by! Nejsou tak výrazní jako uprchlíci z Číny, takže se o nich neví.
Když opustíte politiku lidských práv, jsou vám takové tragické příběhy šumafuk. Kašlat na ně. My chceme obchodovat s diktátory a nebrat uprchlíky. Hlavně si sem nikoho nepouštět, nepomáhat. Když jde o muslimy, říkáme: Brali bychom křesťany. Když jde o křesťany, říkáme: Ale ne ty z Číny, to by se Si hněval. Hanebné. Nehavlovské. Zemanovské. Zaorálkovské. Chovancovské.
