Politici nás rádi zaměstnávají svými problémy: kdo bude sedět na Hradě, kam nás odtamtud bude strkat. Která strana vyhraje volby a zase: kam nás potáhne. Starají se, jestli nás Brusel neznásilňuje, jestli nám moc "nediktuje". Pod tímhle "deklem obav" žijeme své běžné dny. A nedej bůh, abychom něco chtěli po úřadu. To se pak vydáváme do prostoru, kde je občan nula, obtíž, otravný hmyz, tam zažije teprve pořádný diktát.
Někde ho berou na milost, někde to funguje, obvykle na malých úřadech, a ne ve velkých městech. Ale často platí, že chtít nějakou odpověď, nějaké povolení, znamená vyběhnout na dlouhou trať, kde budete čekat, obíhat, shánět štemply, zírat, co všechno po vás úřad chce a jak sám nemusí reagovat, nic ho neváže.
Několik příkladů. Moje známá učitelka mi popsala, co ji potkalo. Učí na prvním stupni česko-německé školy a pro děti připravili v rámci Erasmu projekt "Die Welt ist bunt - Die Kunst zusammen zu leben" (Svět je pestrý - umění žít společně). První část se týkala práv dětí a popisovala cestu jedné dětské uprchlice do Evropy.
Část rodičů si stěžovala, že takové věci ve škole nechtějí, jeden rodič posléze přinesl papír z ministerstva školství, který vytvořil a podepsal ministerský rada a byl opatřen hlavičkou ministerstva. Ve stanovisku onoho rady stály věty jako "U tématu migrace a projektů německé provenience lze ředitelům doporučit obzvláštní obezřetnost, neboť tamní neziskový sektor je úzce zájmově spjat s velkým byznysem kolem péče o nelegální imigranty".
Učitelka se na jakési akci setkala s náměstkyní ministerstva školství a věc jí popsala. Chtěla vědět, zda se skutečně jedná o oficiální stanovisko MŠMT. Onen rada totiž vyslechl jen "svého" nespokojeného rodiče, měl zcela jednostranné informace, na školu se neobrátil, neprovedl žádné šetření, choval se jako známý, který vyhověl svému známému. Náměstkyně učitelku požádala, ať jí napíše dopis, že věc vyšetří.
Přeposílám věcně příslušné sekci
To se odehrálo před více než čtyřmi měsíci, loni začátkem listopadu. Dodnes se učitelka nedozvěděla, jestli ministerský rada postupoval správně (zjevně nikoliv). Jediné, co jí náměstkyně napsala, bylo, že dotaz přeposílá věcně příslušné sekci ministerstva. Šmytec.
Případ o to trapnější, že mu předcházela žádost náměstkyně, ať jí učitelka napíše. Dodnes nic. Ale ono je to u nás úplně normální i v případech, kdy občan skutečně o něco žádá; mám s tím, jako mnozí z nás, bohaté zkušenosti.
V posledních pěti letech jsem v Praze vícekrát o něco žádal. O pokácení shnilé břízy, jež stála na naší zahradě nad chodníkem a arborista ji prohlásil za vysoce rizikovou. Šel jsem na úřad, žádal, posílal fotografie, popisy, maily, povolení mi ovšem nedali. Úřednice nabídla, že se přijde podívat, až strom pokácíme, jestli to bylo v pořádku, leč nakonec nedorazila. Břízu jsme porazili.
Žádal jsem též o povolení přestavět nezkolaudovanou garáž po své babičce. O metr ji rozšířit. Sousedi souhlasili. Ta banalita trvala déle než tři čtvrtě roku. Očekával jsem maximálně půl roku a uzavřel smlouvu s firmou, která garáž přestaví. Musel jsem ji však zrušit, povolení ani po půl roce pilného obíhání nepřišlo. Jednotlivé části úřadu v klidu nedodržovaly lhůty. Známý architekt mi řekl: "Neblbni, to je v Praze úplně normální, já platím speciální zaměstnance, kteří chodí jenom po úřadech."
Vodovodní přípojka. V prosinci 2014 nám praskla na zahradě, těsně za plotem, vodovodní přípojka (byla 90 let stará). Ohlásili jsme havárii, nebyla však vodárnami za havárii uznána. Rok a tři čtvrtě trvalo sehnat povolení přípojku vyměnit (podvrtat silnici) a akci zkoordinovat s vodárnami. Měli jsme kliku, že v těch letech nemrzlo. A opět jsem se dozvěděl, že "to je tu normál".
V Lužických horách jsem vyjednával výměnu střechy chatky a zřízení septiku zapuštěného do země. Trvalo to půl roku, ale podařilo se a na úřadech byli poměrně vstřícní.
V klidu má být občan, kmitat úřad
Známý si chce u své vily postavit zvenčí domu kovovou terasu. Demontovatelnou, lehká konstrukce. Oznámil to úřadu, déle než čtyři měsíce se neozvali, pak najednou napsali, co vše musí žadatel dodat, kupříkladu také stanovisko hygieniků. Hygienici však na jeho žádost odpověděli, že nevědí, k čemu by se vyjadřovali. I to ovšem bylo stanovisko s potřebným razítkem. A zase: tohle je normál.
Zarážející (ale u nás opět normální) je to, co se děje okolo kontrolního hlášení. Server Echo24 psal o případu majitelky firmy, jež včas neodpověděla na výzvu finančního úřadu. Vyfasovala pokutu 30 tisíc korun. Přitom hlášení, které odevzdala, bylo v pořádku, jen úřad měl pochybnosti. Typický detail: vyrozumění o pokutě od finančáku žena dostala se zpožděním několika měsíců. Takových případů najdeme samozřejmě víc.
Krutopřísná je elektronická evidence tržeb: musíte reagovat ihned, každý údaj poslat bezprostředně. Pro stát žádné lhůty neplatí, a když platí, není nucen je dodržovat.
Ještě jednou z oblasti stavění. Ve stavebním povolení vám úředníci přesně popíší, nařídí, jak máte upravit chodník. Do takových detailů, jako že dlažky mají vytvářet půlkruhy, ačkoliv jde o chodník asfaltový. Uděláte to. Kolaudace se pak zúčastní úřednice z dopravního odboru a prohlásí: Máte to špatně. Ukážete jí tedy požadavek ve stavebním povolení. Ona: Takhle to být nesmí. A musíte chodník předělat, jinak vás nenechají stavbu provozovat.
S kým mluvím, prakticky každý to zná. Zeman, Babiš, Sobotka, všichni vykládají, jak nesmírně důležitý je styk s lidmi, jak za nimi jezdí a "naslouchají jim". Praxe na mnoha úřadech se však nemění. Tváří se tam (až na výjimky) přátelsky, ale tím to hasne. Za úsměvy zeje dutina, jež vás polkne a vysaje.
Když něco po státu chcete, snadno se ocitnete v kafkárně, obíháte, žádáte, vztekáte se, úřad zůstává v naprostém klidu. V klidu by však měl být občan, který chce něco změnit, zlepšit, a kmitat by měl úřad. Neděje se. Úřad kmitá, když vás chce buzerovat, osolit. To to pak jde raz dva.
Ještě český dodatek. Podívejte se okolo sebe, co třeba v Praze úřady povolí, jaké hrůzy se smějí postavit. Developeři a někteří občané to umějí zařídit. Postavit viladům, který zastíní všecko kolem, no problem, přestavět garáž megaproblém.
