Holding Agrofert podal stížnost na pořad veřejnoprávní televize Reportéři ČT. Čtyři jejich reportáže prý měly „poškodit Ing. Andreje Babiše a poškodit koncern Agrofert“. Stížnost za gigant podepsal místopředseda představenstva akciové společnosti Agrofert Josef Mráz a členka představenstva Petra Procházková. Holding vlastní místopředseda vlády Andrej Babiš.
Podat stížnost může každý. Proč ne. Agrofert však jde dál: „Žádáme proto o zjednání nápravy, tj. aby bylo od těchto účelově zaměřených pořadů, kde informace jsou podávány tak, že hraničí s pomluvou, upuštěno a příslušní redaktoři a další osoby odpovědné za realizaci shora uvedených reportáží aby převzali za takové jednání odpovědnost a aby vůči nim byly vyvozeny patřičné důsledky.“
Agroferťáci-babišovci žádají hned potrestání. Mluví o účelovosti. Zjevně jim vadí, že se o nich vysílá. Neberou vůbec v potaz abnormalitu, kterou Česko zažívá: Babiš je vlastníkem Agrofertu a zároveň ministrem financí. Ten vztah vnímá předseda vlády Bohuslav Sobotka jako střet zájmů. A ono je to horší. Babiš řídí tajnou finanční službu, Finančně analytický útvar ministerstva financí (FAÚ), který má obrovské možnosti, přehled o finančních transakcích.
Každý novinář musí být vůči holdingu spojenému s vicepremiérem mimořádně ostražitý. Je nejen v pořádku, ale navíc v zájmu veřejnosti (a ČT je veřejnoprávní médium), aby byly zakázky Agrofertu mimořádně pečlivě zkoumány. Vzpomeňme na bývalého ministra dopravy Aleše Řebíčka (ODS) a jeho firmu Viamont... A to byl proti Babišovi naprostý žabař.
Stížnost se týkala čtyř pořadů Reportérů ČT. Mimo jiné společnosti Uniles a jejího vztahu ke státnímu podniku Lesy ČR. O tendru Lesů na lesnické práce a prodej dřeva na roky 2015 až 2019, který skončil loni v prosinci, jsem psal. Z třiceti v té době uzavřených smluv Uniles získal osm. Celková cena prací, o něž se soutěžilo: dvě miliardy.
Je v našem zájmu, aby se ČT firmou Uniles zabývala. Je známa dumpingovými cenami, jež postupně likvidují malé lesnické firmy na zpracování dřeva. Ty postupně krachují. Za povšimnutí také stojí loňský výběr Daniela Szóráda šéfem Lesů ČR. Ministr Marian Jurečka to udělal sám, bez výběrové komise.
Babiš, Zeman, Veleba. Kampaň proti ČT
Zpět k ČT a stížnosti Agrofertu. Není to první atak na ČT v poslední době. Lze mluvit o kampani proti veřejnoprávnímu médiu. Odstartoval ji prezident Miloš Zeman při návštěvě Plzeňského kraje. Podpořil zrušení koncesionářského poplatku pro ČT. Lidé, kterým se vysílání televize nelíbí, by prý mohli peníze místo tam posílat na veřejně prospěšné účely. Vysílání by to mohlo ohrozit. ČT letos očekává příjem z poplatků 5,675 miliardy korun. Její celkový rozpočet činí 6,956 miliardy...
Zeman ČT napadl: „Můj osobní názor zní, že Česká televize bohužel neplní svoji veřejnoprávní funkci a stává se nejenom komerční televizí, ale dokonce špatnou komerční televizí,“ pravil. Plus: „Česká televize by neměla být hlásnou troubou jakékoli politické strany, například TOP 09, a měla by přinášet objektivní a vyvážení zpravodajství, což podle názoru většiny lidí nečiní.“ (Kde vzal, že je ČT hlásnou troubou topky, neprozradil.)
Stejně vystupuje senátor a předseda Strany práv občanů (SPO) Jan Veleba, Zemanovi blízký politik. S ČT je krajně nespokojen. Připravuje novelu zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Cíl? Lidé nespokojení s ČT by za určitých podmínek nemuseli platit koncesionářské poplatky. Podle Veleby jsou někteří jeho kolegové a občané České republiky přesvědčeni, že ČT je „nevyvážená a neobjektivní“.
Sledujeme soustředěný tlak vedený proti ČT. Veleba, Zeman, Babiš. A není to jediný tlak, mimochodem. Kdo navštěvuje proputinovské servery v Česku, narazí okamžitě na velký odpor vůči ČT (mimo jiné vůči České televizi, ten odpor se týká každého, kdo kritizuje Vladimira Putina).
Připomíná to televizní krizi
Ataky Zemana, Veleby a Agrofertu vyvolávají vzpomínky na televizní krizi na přelomu let 2000 a 2001. Tehdy se Českou televizi pokusila ovládnout, ochočit ODS. Vedlo to tak daleko, že ČT stávkovala, a dokonce krátce nevysílala. Role se mění, dnes ODS mluví o bezprecedentním útoku na nezávislost veřejnoprávního média. Ale politikům u moci (ne všem) ČT vadila a vadí dál, což je pro ni dobrá vizitka.
Politická scéna dnes vypadá jinak. Za zmínku stojí rozumná reakce premiéra Sobotky: „Na pořad Reportéři ČT si stěžuje kdekdo, což je myslím jeden z důkazů toho, že dělají svoji práci podle zásady padni komu padni. A to není špatně,“ sdělil. A doplnil: „ČT by měla tuto stížnost prověřit standardně jako každou jinou a nenechat se vyvést z míry a své veřejnoprávní nezávislosti proto, že si stěžuje právě Agrofert.“
Oč se hraje? Co je podstatou útoku na toto vlivné médium? Co to, že jsou Andrej Babiš s Milošem Zemanem opět ve shodě? Zjevná je snaha televizi umlčet, zastrašit. Každý, kdo pracuje v médiích, ví, jak tyto stížnosti novinářům otravují život. Spoléhají na českou náturu, která je z principu poddajná, nekonfliktní, měkká. Radši silné hráče nedráždit.
Zemanovi pravděpodobně vadí pořady ČT, které se zabývají Ukrajinou a Ruskem. Jsou vyvážené, nelze si však nevšimnout, že za putinovce tam mluví stále stejní, často nepřesvědčiví lidé. Snaha o objektivitu a vyváženost je okolo Ukrajiny zjevná, těžko zde něco ČT vyčítat. Ale výsledek je jasný: Putin ohrožuje Evropu. Dál Zemana může dráždit referování o jeho pravé ruce, kancléři bez prověrky na stupeň přísně tajné Vratislavu Mynářovi.
Pikantní je, že v ataku na ČT kráčí v Klausových stopách. Proč? Je to stále stejná potíž, která ale tvoří podstatu pro politiky Babišova typu obtížné demokracie. Média jsou dnes jediná překážka v babišovském vládnutí, nekontrolovatelnosti a neomezenosti. Ne policie, ne opozice, ale média.
Babiš má taky dost důvodů nemít ČT v lásce. Opakované reportování o Agrofertu ve spojení s ministrem financí mu musí být nepříjemné. Protože se pomalu hroutí obraz „jediného spravedlivého“, „nepolitika“, který povýšil zájmy státu nad zájmy vlastní.
Stejný "patlal" jako Sobotka
Babišovi se ve vládě moc nedaří. Odpovědnost hází na ČSSD. Nedaří se mu však výběr daní, nejde to na dopravě, na spravedlnosti, nefunguje Praha pod primátorkou Krnáčovou. Prostě to nejde. Babiš se začíná měnit z protestujícího nepolitika ve stejného „patlala“, za jakého považuje Bohuslava Sobotku. Hledá východisko, cíl, nepřítele. A ČT se mu (jeho Agrofertu) zřejmě jeví jako dobrý terč.
Pikantní je, že v ataku na ČT kráčí v Klausových stopách. Proč? Je to stále stejná potíž, která tvoří podstatu demokracie, jež je obtížná pro politiky Babišova typu. Média jsou dnes vlastně jediná překážka v babišovském vládnutí, nekontrolovatelnosti. Ne policie, ne opozice (ta je slabá, jen občas se ozve), ale média. Babiš si jich část koupil, leč nestačí to. Média ho stále dál obnažují. Ukazují jej jiného, než jak chce být viděn. Nejvíc je to patrné v médiu nejsilnějším, což je nesporně televize. - Přitom dodejme, že Babiš i Zeman jsou v ČT skoro neustále.
Česká televize se logicky snaží hlídat i megaholding Agrofert. Slabé místo Andreje Babiše. Jeho taktika: útok. Pokus o zastrašení, umlčení, snaha, aby si dávali bacha, aby raději mlčeli. Je to stížnost, atak firmy Babiše, místopředsedy vlády, tedy atak z pozice sily. Pokud Agrofert-Babiš uspěje, zastraší ČT, Reportéry, nebude tu žádný silný, masivní oponent. Protože veřejnoprávní televize je skutečně silný hlídač.
Útok na nezávislost médií, snaha je okšírovat, umlčet, je útokem na demokracii. Je to podobné, jako když Babišovi vadí debaty v parlamentu, „žvanírna“, jak tomu říká. Na sněmu ANO předvedl, jak si to představuje. Nežvanilo se. Nedebatovalo. Nekritizovalo. Volilo podle plánu.
Ale stále platí, že veřejnoprávní médium není nějakou dceřinou firmou holdingu Agrofert. Ani součástí tiskové kanceláře prezidenta Miloše Zemana.
