Chceme spravedlnost ve fotbale. Vědět s absolutní jistotou, jestli padl gól, nepředcházel mu ofsjad, jestli byla právem udělena červená karta. Mezinárodní federace pro pravidla ve fotbale (IFAB) určila čtyři momenty, kdy se verdikt sudího přezkoumává pomocí videa. Při všech gólech, při pokutových kopech, při udílení červené karty a při chybné identifikaci respektive záměně vylučovaného hráče.
U nás se video zavádí, zásadně ovlivnilo nedávné derby Sparta - Slavia na Letné: čtyřikrát změnilo verdikt rozhodčích. Kouč Slavie Jindřich Trpišovský říká "zaplaťpánbůh za video", ale po derby dodal, že neuznání gólu je podle něj "rána pro psychiku týmů na hřišti. Je to o čekání. Někdy se radujete dvakrát a já se dneska odnaučil radovat a radši čekám a koukám po rozhodčích."
Ani se spravedlností to není jasné. Trenér Sparty Pavel Hapal, jehož hoši ztratili tříbrankové vedení a nakonec se Slavií remizovali, míní, že by video mělo být přesnější. Útočník Slávie Milan Škoda o videu při derby řekl: "V některých situacích to bylo samozřejmě dobrý. Třeba proti nám byla písknuta ruka a to je strašně těžké posoudit. Ale pak tam byl gól, kdy někdo stínil brankářovi a to je jako v hokeji postavení v brankovišti. To je podle mě nesmysl."
Vypadá to, že spravedlnosti nedojdeme ani s videem, ostatně i kamerový záznam posuzují zase rozhodčí, čili "lidský faktor", který nikdy není zcela spolehlivý.
Jistě "není fér", když tým vyhraje neprávem. Nejslavnější je "Boží ruka" Diega Maradony ve čtvrtfinálovém zápase mistrovství světa v Mexiku v roce 1986 mezi Argentinou a Anglií. Rozhodčí gól rukou uznal, Argentina vyhrála 2:1 a postoupila do semifinále. Maradona dlouho zapíral, tvrdil, že to byla "trošku Maradonova hlava a trošku boží ruka".
Ale Boží ruku si pamatuje každý, je to pojem, fotbalová historie, součást podstaty sportu, který není spravedlivý, je to přece zábava. Kdyby v roce 1986 zapojili video, gól by neplatil, Boží ruka by neexistovala, zápas by si nikdo nepamatoval, "stroj" a oko rozhodčího by nám to zkazilo.
Ledecká vyhrála o 0,01 sekundy. Všimli jste si?
Video se dávno používá v hokeji, kde je puk prťavý a skrumáže před brankářem nepřehledné. Fotbalový míč je větší a hra je pomalejší než hokej a taky konzervativnější (a zkorumpovanější, přičemž video je nepochybně i bič na uplacené sudí).
Je divné, jak se do sportu dere "umělá spravedlnost", pokouší se vyloučit lidskou chybu, něco, co je nevyloučitelné. Videa a jestřábí oka se zavádějí ve sportech, kde se točí absurdní peníze. (Brazilec Neymar loni přestoupil do Paris St. Germain z Barcelony za 5,8 miliardy korun a ročně bere asi 780 milionů korun čistá ruka.) Kde jde o miliardy, nikoli o sport, tam se hledá vyšší přesnost než ta lidská.
Přitom třeba do fotbalu běžně (přirozeně) patří nefér finty, filmování, předstírané fauly, je to součást hry, asi jako když hrajete Člověče, nezlob se a nenápadně posouváte svoji figurku dál. Ten podvůdek k lidem patří, do hry patří, stejně jako k nám a do hry patří chyby. Nejsme dokonalí a počítače to za nás nevyřeší.
V tenise zavedli "jestřábí oko". Simulaci letu míčku vytváří deset vysokorychlostních kamer umístěných na různých místech a v různých úhlech okolo kurtu. Z jejich záběrů se vypočítá a vygeneruje grafický obraz letu míčku. Jestřábí oko je ale taky nefér, protože drobí, rozbíjí hru.
V tenise se odehraje plno sporných míčů, hráč však smí v setu jestřábí oko (challenge) použít jen třikrát, aby zjistil, kam přesně míč dopadl. Více kontrol by hru zničilo. Zdržují ji i ve fotbale.
Technika ze sportu vytváří něco nelidského. Viz lyžování: Ester Ledecká na zimní olympiádě vyhrála o jednu setinu sekundy před Rakušankou Annou Veithovou. Viděli jste to? Postřehli? Super, ne? - Setina vteřiny, něco lidským okem nepostřehnutelného, nezaznamenatelného, zcela absurdního. Ledecké to zlato přeju, ale je to už mimo naše vnímání, počítačové zlato.
Z vrcholového sportu se stává nelidská činnost vyžadující nadlidské výkony. Bez superkamer a superstopek už nejsme s to (nechceme) posoudit kdo vyhrál, bez videa nerozhodneme fotbal, zábavné momenty jako Boží ruka eliminujeme, ale úplné spravedlnosti stejně nedosáhneme.
Už se těším, až nějaký hacker přijde na to, jak ďábelsky rychle hacknout video ve fotbale a změnit ho, aby nahrálo týmu, který nebyl v právu. Za ty prachy to stojí, ne? Připomínám slova kouče Slavie Trpišovského: "Já se dneska odnaučil radovat a radši čekám a koukám po rozhodčích."
