Celý týden koaliční politici vysvětlují občanům, že je opravdu nutné snížit červnové mimořádné valorizace penzí, protože stát by zákonem stanovené zvýšení průměrného důchodu o 1770 korun přišlo na 34 miliard. A protože čas kvapí, jeden ministr za druhým se dušují, že věc nejde zdárně vyřídit bez takzvané legislativní nouze, v jejímž režimu lze s opravdu mimořádnými a nečekanými věcmi projet sněmovnou rychlíkem. V čele této argumentace po celou dobu stojí ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) a varovně zdvihá prst, že bez urychleného schválení hrozí zemi značné hospodářské škody.
Ovšem pak to celé v nedělním diskusním pořadu završí holedbáním, jak velký státní rozpočet letos máme. A že by se do něj v případě nezbytnosti nakonec nějak vešly i dodatečné náklady, takže vůbec není třeba žádat poslance o jeho novelizaci.
A je to, verzí reality rázem máme na vybranou. V jedné hrozí závratné hospodářské škody a legislativní nouzí je třeba zachraňovat zemi. Podle jiné se zase v rychle bobtnajícím eráru, kde létají desítky miliard každou chvíli na jinou stranu, nic moc zásadního neděje.
Politik jistě musí občas měnit názory, ale alespoň týden by snad nějaké udržet mohl. Celá situace je o to horší, že v nadcházející horké debatě o reformě důchodů by měl být ministr financí klíčovou postavou, schopnou všechny plánované změny - a především ty nepopulární - nějak rozumně vysvětlit a zdůvodnit. Bez toho je veřejnost (včetně voličů vládních stran) nikdy nepřijme.
Z pekla do inferna
Je ovšem třeba přiznat, že nynější okolnosti po ministru Stanjurovi žádají, aby obhajoval prakticky neobhajitelné. Když se ho novináři ptají, proč změnu valorizací neprosadil už minulý rok, jak mu radili experti, nemůže přiznat, že až do prezidentské volby si kabinet zakázal podnikat jakékoliv nepopulární kroky. A když je tázán, kde jsou detaily reforem, které tak sebejistě sliboval už před sněmovními volbami 2021, nemůže jen tak říct, že dosud žádné skutečné nepřipravil.
Zbývá mu tak jen kolovrátek o válce a evropském předsednictví, které prý všechno zbrzdily. Čímž bohužel jen diskredituje úspěchy vlastního kabinetu v zahraniční politice. Protože chvályhodná podpora Ukrajiny nijak nesouvisí s penzijním valorizačním vzorečkem, který se koaličním politikům tak moc hodil v uplynulých volbách a který by nyní tak rádi hodili do koše.
Nejhorší na tom ovšem je, že snížení mimořádné valorizace důchodů přichází tak pozdě před začátkem její platnosti, až se celý krok ocitá na samé hraně ústavnosti - a navíc skoro nic neřeší, protože půjde jen o jednorázovou záležitost. Země ovšem nutně potřebuje, aby se změnil - či dokonce úplně pohřbil - celý stávající koncept mimořádných valorizací.
Úplně jurodivý z této války o jeden parametr musí být ministr práce Marian Jurečka (KDU-ČSL), který chce v březnu představit celistvou koncepci důchodové reformy. Jakou ale asi bude mít šanci uspět, pokud budou tou dobou opoziční poslanci blokovat sněmovnu obstrukcemi ve spacácích a ústavní právníci se hádat o výklad legislativní nouze a retroaktivity. Ať už Jurečka vystoupí s návrhem na prodloužení věku pro odchod do důchodu či na zvýšení platby sociálního pojistného pro živnostníky, opoziční peklo se jen změní v inferno - a návrh jeho reforem se odebere přesně tam, kde už roky odpočívají všechny předchozí nerealizované pokusy.
Škrtám a nevím proč
Ministerské řady netrpí nedostatkem přeborníků ve vypouštění různých mediálních balonků, zoufale jim ale chybí osobnost, která by připravovaným reformám dala tvar i celkový smysl a byla je v takové podobě schopna představit lidem.
Místo toho si Stanjura jen dokázal znepřátelit penzisty avizovaným snížením valorizace, na kterou jim ovšem vznikl zákonný nárok už koncem ledna. Dále nadchl živnostníky tím, že pro ně chystá zvýšení sociálního pojištění. Pak přidal porušení slibu, že tato vláda nebude usilovat o zvýšení věku pro odchod na odpočinek. A následně přišel s nápadem omezit stavební spoření, ke kterému přihodil i záměr zrušit daňovou slevu na manžele. Celé to pak završil ostřelováním svého ministerského kolegy Jurečky, na kterého hudruje kvůli prosazování takzvaného výchovného, tedy dávky, jež by k důchodu měsíčně přidávala pětistovku za každé vychované dítě.
Těžko říct, co tím vším správce státních financí sleduje, pokud to není snaha o naprostou devastaci voličské podpory. Dobrý ministr financí by byl schopen vysvětlit, jaký cíl a účel nepopulární kroky mají a co zemi i lidem výhledově přinesou. Nic takového ale Stanjura nepředvádí, prostě jen jako účetní řeší položku po položce.
Důchod s příběhem
Nabídnout nějakou ucelenou vizi přitom dnes není nijak zvlášť obtížné. Expertní komise už ji prakticky celou připravily. Sestává ze zavedení státem garantovaného solidárního základního důchodu, který by byl podepřen zásluhovým pilířem, jenž by odrážel pojistné zaplacené během celého aktivního života.
Pokud by byl základní důchod stanoven na nějakých 30 procentech průměrné mzdy, tedy zhruba na 12 tisíci korunách, samo o sobě by si takové rozhodnutí vynutilo všechny další velké změny, o kterých je dnes řeč. Eliminovalo by nejnižší důchody a umožnilo by tak i zrušení nesystémového výchovného. Zároveň by jaksi vlastní vahou začalo vyžadovat od živnostníků vyšší odvody, aby jim na garantovanou penzi vznikl nárok. A konečně by fixace poměru základního důchodu vůči průměrné mzdě umožnovala stabilizovat celý systém a zrušit populistické mimořádné valorizace.
Protože náklady na jakoukoli důchodovou reformu budou více než nemalé, měla by nakonec zahrnovat i některé nezbytné úpravy daní. Stanjura by tak mohl odčinit největší ekonomický hřích poslední dekády - prudké snížení berně z příjmu fyzických osob, které za Babišova premiérování prosadilo nesvaté spojenectví ANO, ODS a SPD. A které od té doby zanechává každý rok ve státním rozpočtu díru za více než sto miliard korun.
Kabinet si jistě může vybrat i jiný příslib dobré budoucnosti, s jehož pomocí lze celý balík zamýšlených nepopulárních reforem zaklenout. Chce-li ale pro své záměry získat veřejnost, nutně nějaký potřebovat bude. Pokud jej nenajde a dál si vystačí jen s výkřiky, že lidem musí brát, protože tu vládl Babiš a v Rusku dál vládne Putin, jen přiblíží chvíli, kdy ANO opět triumfálně vstoupí do Strakovy akademie.
Video: Vláda přidá ke všem penzím stokoruny navíc (31. 5. 2021)
