Havárie na železnici se vrší, jako by nějaká vyšší moc připojovala nový a nový vagon k vlaku smůly. Zprávy o "mimořádných událostech" se staly denním chlebem, naposledy v úterý ráno: při srážce v Brně bylo zraněno 22 lidí.  

Lokomotivy projíždějí na červenou, brzdí pár desítek metrů od sebe, jeden vlak se dokonce rozjel bez strojvůdce a po pár kilometrech zastavil díky tomu, že trať u Velkého Meziříčí vedla do kopce. Jen šťastnou náhodou se za poslední týdny nestalo něco ještě horšího.

Běžným vysvětlením, potvrzeným vyšetřováním, bývá "lidský faktor". Omyl, přehlédnutí, nedbalost a tak dále. Takže něco, co se nikdy "nedá vyloučit". České dráhy už přitlačily na kontroly strojvedoucích. Ministr Ťok jim chce zavést "trestné body". Dobře, ze dne na den nejde až tak moc vymyslet, co s tím vším dělat. Perspektivní řešení je ale jinde. Spočívá v zamilovaném slově nejen této vlády: investice.

Všeobecně se ví, že jsou tratě, například některé kolem Prahy, kam se ve špičkách už víc vlaků nevejde. Zároveň stoupá frekvence "mimořádných událostí". To smrdí průšvihem. Investice do nových kolejí jsou nezbytné. Naopak třeba investice do "modernizace" nádraží a zastávek formou kilometrů nového zábradlí jsou vyhozené peníze.

Zásadní jsou investice do moderního zabezpečovacího systému. Pirátský poslanec Ondřej Polanský upozornil, že měl fungovat už před několika lety, ale dodavatel má zpoždění. Taková informace je ovšem cestujícím málo platná.

To všechno jsou věci, co se nedají řešit "přímo a hned", ale bez nichž bude bezpečnost na dráze pořád tak trochu na čestné slovo. Základem je porozumět slovu "investice". Ne, nejde o miliardy dotací na slevu (za první čtyři měsíce vyfakturovaly České dráhy státu 846 milionů). Skutečné investice, to jsou peníze na smysluplnou a citlivou modernizaci (cenná nádraží nebourat ani neničit ve jménu rekonstrukce) a na bezpečný provoz. Pokud na dráze není bezpečno (ale bezpečí je nepsanou součástí ceny jízdenek!), cestovat se tříčtvrteční slevou nedává smysl. To pak ani zadarmo.