Po delší době opět shoda mezi Hradem a vládou: špičky české aktivní politiky nejdou na ruskou ambasádu. Recepce, kterou na oslavu 69. výročí konce druhé světové války pořádá ruské velvyslanectví v Praze, se musela obejít bez Miloše Zemana. Prezident tam "vyslal své vojsko", šéfa zahraničního odboru Hradu Hynka Kmoníčka.
Na ruskou ambasádu nedorazil ani předseda vlády Bohuslav Sobotka, předseda Sněmovny Jan Hamáček a předseda horní komory Milan Štěch. Za ministerstvo zahraničí Rusy nenavštívil šéfdiplomat Lubomír Zaorálek. Podle mluvčí MZV Johany Grohové ministerstvo zastoupil pouze nižší úředník. (A ten tam šel z povinnosti.)
Do vzpomínek na konec druhé světové války se vlomil konflikt na Ukrajině. Staré události (osvobození Československa) přebily čerstvé děje - ruská agrese na Krymu a ruské rozkládání Ukrajiny. V Moskvě se konala vojenská přehlídka, defilovalo jedenáct tisíc vojáků. Akce ještě bombastičtější a déle trvající než jindy.
Ruský prezident Vladimir Putin na přehlídce pravil: "Je to svátek triumfu nesmírné síly vlastenectví, kdy všichni obzvláště naléhavě cítí, co to znamená, být loajální k vlasti, a jak důležité je bránit její zájmy." Ta slova znějí jinak v Moskvě, v Kyjevě, v Praze.
Zůstaňme doma. Miloš Zeman nešel slavit k Rusům: je to projev vlastenectví? Je Zeman vlastenec? Nějak to k němu nepasuje. Není sám, my už si na vlastenectví vůbec moc nepotrpíme. Kromě sportu, tam se stále projevujeme jako zapálení vlastenci (Kdo neskáče, není Čech...)
Za vlastence, za bojovníka, který prosazuje české národní zájmy, se vydává Václav Klaus. Tento pán k Rusům na návštěvu šel. Je to rozumné? Hájí tím exprezident české zájmy? V Evropské unii, jejímiž členy jsme už deset let, nám škodil, co to šlo.
Co je vlastně vlastenecké
Je vlastenecké nejít na ambasádu, nebo jít na ambasádu? Léta nás Rusové okupovali, léta nám brali svobodu, kterou jejich vojáci předtím pomohli krvavě vybojovat. Ke hrobům padlých Rusů šli dnes čeští politici položit věnce. Jim patří velký dík. Ale ruská ambasáda není zástupcem oněch padlých vojínů z druhé světové války, zastupuje Vladimira Putina a jeho politiku. Nejít k Rusům je dnes jedině možné.
Nevím, jestli je "nejít" vlastenecké. Rusové naši vlast od roku 1968 do roku 1989 okupovali a dusili. Pro nás je dnes vlastenecké, vlasti prospívající, držet se od Rusů na hony, na versty daleko a zároveň usilovně budovat svou pozici v Evropské unii a v Severoatlantické alianci. Ani jedno jsme nedělali, léta jsme se v EU a NATO jen vezli nebo rovnou škodili. Teď se to snad obrací.
Nejít slavit na ruskou ambasádu znamená hlásit se k EU, k Západu, odmítat „nesmírnou sílu vlastenectví“, která se projevila okupací Krymu, rozbíjením Ukrajiny, posilováním ruské xenofobie a rasismu.
Zeman, Sobotka, Zaorálek, Hamáček, Štěch a další nejdou na ruskou ambasádu, aby vyjádřili, že stojí na straně decimované Ukrajiny. Drží postoj Bruselu. Bojkotují agresivní, vlastenectvím se ohánějící Rusy. (Na Ukrajině, jak tvrdí Putin, Rusko hájí zájmy etnických Rusů.)
Václav Klaus se zřejmě cítí jako vlastenec. Návštěvou ruské ambasády dává najevo, že odmítá, nesnáší Evropskou unii, ve které se podle něj "rozpouštíme jako kostka cukru v kávě", mizí naše vlastní rysy, vlastenectví. Je to smutný případ. Minulý český prezident podporuje agresora, dost možná ani ne tak z proklamovaného vlastenectví (obrany národních zájmů), ale prostě proto, aby se lišil. Mimochodem, další čeští "reprezentanti" u Rusů byli Vojtěch Filip (předsedsa komunistů) a Jana Hlavu Vzhůru Bobošíková. Pěkná skladba.
Nejít slavit na ruskou ambasádu znamená hlásit se k Evropské unii, k Západu, odmítat "nesmírnou sílu vlastenectví", která se projevila okupací Krymu, rozbíjením Ukrajiny, posilováním ruské xenofobie a rasismu.
Ti, kteří v pátek 9. května nenavštíví ruskou ambasádu při oslavě Dne vítězství, možná nejsou vlastenci, ale českým občanům svým postojem prospívají. Vlastenec Klaus naopak pomáhá Putinovi a jeho expanzivní politice, která míří k pokusu o obnovení Sovětského svazu.
