Pokud se naskytne příležitost výjimečně pochválit pana premiéra, není možné si ji nechat uniknout. A návrh Andreje Babiše, aby za očkování byly dva dny volna, mezi takové patří.
Není náhodné, že něco takového předseda vlády oznamuje právě nyní. Očkování zjevně zpomaluje. Kdo se chtěl nechat bodnout, nastavil už ruku. Zbytek nemůže či nechce. Deset milionů podaných dávek vypadá impozantně, ale reálně je oběma dávkami proočkováno jen něco málo přes polovinu populace. Místo zoufalého čekání na dávku, které jsme zakoušeli ještě před měsícem, nastupuje zoufalé přemítání, co s tolika nepoptávanými dávkami na skladě.
Babiš bohužel stále nechápe, že nyní už není místo na jeho velkoočkovací centra, místo toho nyní musí vsadit na obce a kraje s mobilními týmy, které objedou zapadlé vesnice. Stejně tak musí předat ministerstvo zdravotnictví nutnou porci pravomocí a povinností praktickým lékařům, kteří znají své pacienty a umí si s nimi popovídat o strachu z nežádoucích účinků vakcíny. To opravdu soutěží o tenisky a iPhony v obchodních centrech nelze nahradit.
Nabídka volna by ale mohla mnohé oslovit, ne náhodou některé státy něco takového již nabízí. Navíc je to logické. Jde o zásah do těla, po kterém mohou být nepříjemné účinky, volno je namístě. A nabízí se i tuzemská analogie. Když darujete krev, nejenže si přilepšíte o pětistovku či tisícovku, ale zaměstnavatel vám uzná den placeného volna. Proč by to u očkování mělo být jiné?
Belgická inspirace
Že dva dny volna mohou být "rozdílovým hráčem", naznačuje třeba průběh očkování v Belgii. Tento stát jistě není možné podezírat s přílišné funkčnosti, ale vakcinace se tam daří výtečně. A to i bez všeho možného vynucování, které se nyní přetřásá ve zbytku Evropy. 68 procent je výrazně nad unijním průměrem. A bohužel i nad Českem, kde je plně očkováno 52 procent obyvatel. Čím to je? V Belgii má zaměstnanec od 9. dubna do 31. prosince nárok na dva dny volna za dvě bodnutí. A zjevně to výrazně motivuje.
Bohužel Babiš - jak už to tak bývá - neokopíroval fungující belgický vzor kompletně, ale po svém. V pátek chce navrhnout dva dny volna pro zaměstnance pod státní službou. Média automaticky začala kalkulovat s půlmilionovou armádou veřejných zaměstnanců, ale tak to není. Pod státní službou je všeho všudy 61 tisíc lidí. I když se k tomu připočítají další zaměstnanci ministerstev, pořád to nezasáhne učitele, doktory a další početné skupiny veřejných zaměstnanců. Buď potřebuje premiér zvýšit volební preference ANO mezi úředníky, nebo vůbec netuší, co navrhuje.
Přitom belgické řešení je jednoduché. Dvoudenní volno má platit pro všechny. Český stát sice nemá, jak si takovou věc vynutit u soukromého zaměstnavatele, respektive jak vynahradit ušlý zisk živnostníkovi. Může tedy vymyslet snadnou pobídku - za dva dny volna zaměstnance v soukromém sektoru či volna pro živnostníka nebude požadovat zdravotní pojištění. Jsou to drobné, ale motivují.
V médiích se už objevily katastrofické propočty, kolik absence pracujících bude stát. Desítky miliard jsou ale iluzorní číslo. Práce se nezastaví v celé republice naráz jako při stávce. Zároveň je nutné proti těmto výpočtům postavit ušlé čtyři miliardy denně, které by stál případný další podzimní lockdown, který rozhodně už nechceme opakovat.
Pozitivní motivace je lepší než povinnost
Česko v poslední době tak jako jiné evropské země schvátila debata o případném povinném očkování. Tato možnost je však až do sněmovních voleb nepravděpodobná, politici soutěží o každý hlas ve sněmovních volbách, Babiš už alibisticky prohlásil, že něco takového bude muset rozhodnout až další vláda.
Navíc je to samozřejmě notný zásah do občanských práv. Faktickou povinnou vakcinaci si přímo či nepřímo vynucuje Francie, Řecko či Itálie. A má to již následky. V Itálii tři stovky pracovníků ve zdravotnictví ženou novou povinnost k soudu. Než soudy rozhodnou, nemají vlády jistotu, že postupují správně. V Česku se k tomu přidává i politický aspekt - nic takového bychom v předvolební kampani neměli poskytnout zdejší antivakcinační frontě, aby mohla o to více zazářit ve sněmovních volbách.
Mnohem lepší cesta je tak pozitivní motivace, jak to dokládá příklad Belgie. Zatímco v Česku stále stovky tisíc kriticky ohrožených seniorů nemají v sobě ani jednu dávku, v Belgii u osmdesátníků, sedmdesátníků i šedesátníků již překročili 90procentní proočkovanost a dobře si vedou i mladší.
Je tak vysoce pravděpodobné, že zatímco my se budeme do krve hádat o zavedení povinného očkování, Belgičané nic takového nebudou muset podstupovat, protože zvolili lepší a motivující očkovací strategii.
Okopírovat tedy dva dny volna od Belgičanů je správný krok. Jen ho ale Babiš nesmí dělat pouze pro své voličské skupiny, ale pro všechny občany.
