Unesené Češky se po dvou letech šťastně vrátily ze zajetí. Zatímco v médiích rezonovalo nadšení – těžko si v poslední době vybavit nějakou lepší, šťastnější zprávu z titulních stránek -, prezident Miloš Zeman obě dámy na dálku pokáral: v rádiu řekl, že jednaly neprozřetelně, neprospěly České republice a svoji „hloupost“ snad už nebudou opakovat.
Což o to. Že se pustily na víc než dobrodružnou, možná riskantní výpravu, to by asi podepsal každý. Ale pohovořit takhle ve chvílích, kdy příběh dostal šťastný konec? Víme, že šlo o otázku života a smrti. Je to, jako by záchranáři vytáhli tonoucího a přitom mu vynadali, že do té vody lezl. A druhou rukou podávali účtenku k proplacení nákladů.
Prostě necitlivé. Nikdo Miloše Zemana nenutí, aby se s oběma ženami scházel a fotografoval, usmíval do kamer, jakkoli u západních státníků by to asi byla docela obvyklá, přirozená reakce: vítejte zpátky! Zeman je jiný. Až moc. Možná existuje i řada jiných politiků s podobnou empatií a sociálním IQ. Jenže na rozdíl od nich Zeman tyto své vlastnosti naneštěstí dává veřejně najevo.
A pokud zároveň (viz nedělní rozhovor v Prezidentském Pressklubu) zmíní, jak on sám přispěl k úsilí o záchranu unesených, je třeba také připomenout, že když se ho předloni reportérka v Německu na případ ptala, žertoval s ní anglicky, jestli je snad agent „Tálibánu nebo Al-Káidy“ a rozloučil se pozdravem „alláh akbar“. To bylo neprozřetelné, neprospělo to České republice (ani zajatkyním) a prezidentovi přejme, aby tuto „hloupost“ už neopakoval. Takže 1:1.
A. CH. a H. H. jsou doma a zotavují se z toho, co prožily. Nebude to lehké. Výzva k respektování jejich soukromí je zcela namístě. I proto v tomto článku už neuvádíme jejich jména ani fotografii (jakkoli je to samozřejmě vzhledem k mediálnímu ruchu symbolické).
Bohužel, obě ženy se navíc vrátily do trochu jiné země, než jakou opouštěly. (Byly uneseny v březnu 2013, shodou okolností pět dní po Zemanově prezidentské inauguraci). Muslimofobie, respektive podezřívavost a zášť k tomu, co přichází z islámského světa, mezitím očividně zhoustly. I v politice. Řeší se, že „islám v ČR nechceme“. Prošli jsme dokonce rozpravou o významu kebabu pro podvracení naší vlasti.
A. CH. a H. H. jsou pro muslimofoby podezřelé. Přicházejí „odtamtud“, vypadají „jinak“ a kdoví, jak to tam celé bylo a co se jim teď honí hlavou. Ohavné, nízké, ale na internetu přítomné soudy od stolu.
Za dva roky zhrubla také veřejná rozprava jako taková. Má na tom významný podíl i prezident republiky. Stejně tak patří jeho komentář k návratu unesených žen k těm, které společnost rozdělují, polarizují, zbytečně rozrušují.
