To rozhodnutí Nejvyššího soudu vypadá hrozně: 60 rodin musí do měsíce vyklidit domy, ve kterých bydlí a které patří do konkurzní podstaty vytunelované firmy H-System. Představte si, že jste na jejich místě: máte si najít nové bydlení, přestěhovat se, změnit adresu, možná školu pro děti či vnoučata, změnit úřad, přijít o část přátel či známých. A to vše do měsíce, když současně víte, že se ta kauza od okamžiku, kdy byl na firmu Petra Smetky vyhlášen konkurz, vlekla neuvěřitelných dvacet let! A to vše při vědomí, že původce toho všeho si svůj trest za vytunelování společnosti - 12 let - celý odseděl a je už v poklidu na svobodě. Máte nejspíš pocit, že se někdo pokusil ten problém vyřešit a beznadějně ztracený čas dohnat na váš úkor.
Jenže vtip je v tom, že soud, který vystěhování nařídil, se nejspíš opravdu pokusil vážit spravedlivě: obyvatelé sporných bytů znemožňovali, aby všichni věřitelé H-Systemu byli vyrovnáni stejně - tedy rovným dílem. Byty si tihle nájemníci-nenájemníci dokončili bez řádných smluv a tedy s rizikem nejisté budoucnosti. Ta tedy nyní s rozhodnutím Nejvyššího soudu opravdu nastala.
Spravedlnost je někdy k někomu krutá, řeknete, s tím se nedá nic dělat. Nemohou se radovat všichni, kteří se jí dovolávají. Jenže česká varianta spravedlnosti má přece jen několik pozoruhodných momentů. Především spravedlnost má být nejen spravedlivá, ale i přiměřeně rychlá. Pokud přijde s takovým obrovským zpožděním, začnete přemýšlet, co si má spravedlnost počít s těmi ztracenými dvěma desítkami let.
Protože: ano, může se to stát; přijdete o investici ve zkrachovalé (čti vytunelované) firmě, začnete hned znovu, postavíte si byt/dům jiný a třeba i lepší. Ale po dvaceti letech? Měli byste ještě na nový začátek dost sil?
Samozřejmě, ti lidé si za to do jisté míry mohou sami, řeknete, šli do rizika, toto je důsledek. Ale přece jen; dvacet let je tam někdo nechal bydlet, dvacet let soudy soudily a soudci rozhodovali a oni bydleli… Však ono to nějak dopadne, říkali si možná a budoucnost viděli jen takovou, jakou vidět chtěli. Jenže spravedlnost by měla být v této zemi pro všechny. A je?
Co řeknete lidem, kteří mají opustit své domovy (a ostatním, kteří přišli v H-Systemu o úspory), když vidí, že například někteří soudci a žalobci, jejichž příjmy často překračují sto tisíc měsíčně, bydleli roky v obecních bytech za nájemné, jehož výše odpovídá tomu, co platí lidé v sociální tísni? Bývalý ministr spravedlnosti Robert Pelikán ještě letos na jaře před odchodem sliboval, že věc prošetří, ale mezitím skončil. Možná ti soudci a žalobci v těch bytech ještě bydlí. A třeba ale právě tohle viděli ti, kteří se roky odmítali vystěhovat a říkali si, že spravedlnost v této zemi stejně neexistuje; tak se zkusím zařídit tak, jak to nejlépe jde? Stěžujte si, ale stejně nakonec skončíte s pocitem, že spravedlnost pro všechny tady není: Quod licet Iovi, non licet bovi (co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi). Protože kdyby tu spravedlnost opravdu byla, neměli by ti, kteří neoprávněně užívají výhodné městské byty, dostat příkaz k vystěhování? A to do měsíce, aby to bylo stejně fér jako v případě H-Systemu? Nebo jen proto, aby tady byla rovnováha a stejný metr pro všechny?
Spravedlnost má být ovšem nejen rychlá, viníky trestající, ale i taková, aby získala zpět to, co bylo ukradeno. Což se v této kauze evidentně nepodařilo ani náznakem. Protože: co vám pomůže, když byl viník dopaden, odsouzen, potrestán, uvězněn, propuštěn a vy po tom všem (se zpožděním dvaceti let!) doplatíte na jeho zlodějinu?
Ti, kteří obývali sporné byty, možná postupovali v rozporu s právem, ale je třeba vidět, že oni nejsou hlavními viníky: tím je Petr Smetka a spol., přičemž peníze, které z firmy zmizely, se z větší části dodnes nepodařilo vypátrat. Připomíná to příběh z povídky Jiřího Marka z knihy Panoptikum hříšných lidí, kdy mladý policista vyšetří případ, zjistí pachatele a myslí si, že věc je skončena. Až starší kolega se ho zeptá, kde že jsou ukradené peníze. "Ty peníze, to je ta jediná spravedlnost, kterou můžete najít," řekne mu.
Podobně je to i u případu H-System: vytunelované peníze, které se nepodařilo vypátrat, to je klíč. Je smutné, když se zpožděním desítek let, kdy by se dala čekat zpráva o tom, že zcizené prostředky jsou konečně na světě, přijde zpráva jiná: zpráva o tom, že ten špatný příběh pokračuje, a to po česku: tedy zase špatně.
