Ceny bytů v Praze? Peklo. Pokud chce mladá (nebo stará) rodina bydlet ve svém (a je zjevné, že nájmy se teď nevyplatí, to už je lepší hypotéka), musí se na desítky let zadlužit a žít pak s tímto limitujícím balvanem uvázaným na krku. Že je to s byty v Praze špatně, na levačku, to víme už dlouho. Že se jejich ceny urvaly od reality, víme taky dlouho a nekončí to. Podobná situace je i v modernějších metropolích, třeba v Berlíně. Tam teď jedna radikální iniciativa chce dokonce byty vyvlastňovat. Je to cesta? Je to katalyzátor.
Jde o akci "Vyvlastnit Deutsche Wohnen" (Deutsche Wohnen je německá firma, jež pronajímá a prodává byty), jejím iniciátorem je Rousbeh Taheri, který chce v německém hlavním městě uspořádat referendum o vyvlastnění bytů všech firem, které jich (jednotlivě) vlastní více než 3000. Jde tedy o óbrfirmy. Celkem se má takových bytů v Berlíně nacházet skoro čtvrtina milionu.
Taheri nepopírá, že "je to třídní boj", dodává však, "ale my jsme ho nezačali. Radikálnost našich požadavků je reakcí na radikálnost trhu". Za posledních deset let v Berlíně stouply ceny nájmů zhruba o 90 procent.
Akce volající po vyvlastnění nespadla z nebe, Taheri upozorňuje, že i slušně situované rodiny (úplně stejně jako v Praze) mají velký problém sehnat v Berlíně adekvátní bydlení. Natožpak rodiny chudší. S kolegy už roky organizuje protesty a setkání s politiky, změnilo se málo. "Z této zkušenosti se naše hnutí radikalizovalo. Došli jsme k tomu, že velké koncerny se nedají výrazně změnit, že je potřeba změnit majitele."
Akci "Vyvlastnit Deutsche Wohnen" podle některých průzkumů podporuje více než polovina Berlíňanů, právně Taheri vychází z článku 15 německé ústavy, který umožňuje vyvlastnit půdu, přírodní bohatství nebo prostředky produkce na základě zákona a za náhradu.
Praha jako Berlín
Výhrady proti takovému kroku jsou jasné: ultralevicovost, komunismus, ohrožení soukromého vlastnictví, nabourání trhu (u nás by se řeklo "neviditelné ruky trhu", že), odrazení developerských firem od investic atd. Hleďme, a přece akci podporuje zřejmě polovina Berlíňanů. Zajímavý je však naproti tomu pojem "radikální trh", "radikalizovaný trh", tedy trh, který se vymkl, už není běžným trhem, podobně jako radikální politik či radikální věřící není běžným politikem a věřícím. Radikální trh v sobě obsahuje hrozbu a nepřátelství, necitlivost (je to přece trh, řekne oponent).
Němci jsou dál než my jako společnost, co se tam děje dnes, to tu můžeme mít za pár let. Berlínská bytová krize ukazuje na tupost, lhostejnost oné neviditelné ruky trhu, která nerozlišuje komodity. Byt je pro ni totéž jako třeba zásoba lithia či zlata (nebo, buďme doma, něco jako dluh, na tom se dá taky náramně vydělat). Klidně bude držet byty prázdné, jen aby jejich cenu (nájmy) vyhnala nahoru.
Jiný český příklad, komodita lesů a tržní záměr vydělat. Vede to k tomu, že se vysazovaly jen smrky, podniky vydělaly miliardy, ale teď jdou české lesy do kopru.
Byt, bydlení, není běžná komodita, byt je nezbytnost, pokud se nerozhodnete být bezdomovcem. Byty, politika bydlení, ukazují, v jaké společnosti žijete, jak je "lidská". Vyvlastnění je radikální, z české historické zkušenosti nepřijatelný krok (němečtí právníci ovšem upozorňují, že je to krok možný). Ale zároveň je to krok logický: v Berlíně (údajně i v Praze, čísla neznám a nezná je ani primátor Hřib) jsou tisíce bytů ležících ladem a čekajících na ještě vyšší hodnotu, zatímco lidé marně hledají dostupné bydlení. Berlíňané si uvědomují: došlo to moc daleko.
U nás vyvolal pohoršení už jen nápad, že by se zjišťovalo, kdo drží byty prázdné, spekulativně čeká na ještě vyšší, ještě vyhnanější, ještě lepší ceny (viz akce "elektroměry", jež málem rozložila pražskou koalici). Přijít někdo s nápadem vyvlastnění, to by byl teprve řev.
Zároveň je to tu stejné jako v Berlíně, sehnat byt je porod, sehnat levný byt zázrak, přitom Praha nabízí dobré pracovní příležitosti, takže má smysl tu žít. (Nebo sem dojíždět, jenže dojíždění auty kvalitu života Pražanů zhoršuje.)
Akce "Vyvlastnit Deutsche Wohnen" je dobrá v tom, že ukazuje, kam míříme. Praha by se měla obrátit zpátky k lidem, pražské bydlení by se mělo vrátit do lidských dimenzí. Práce pro politiky. Škoda že tu nemáme akci "vyvlastnit prázdné byty velkých firem", postrčila by politiky k řešení. Akce "elektroměry" je slabá jak čaj z kopřiv, navíc se nekoná.
