Ale míchání zábavy a podstatných informací, spolu s tímto nešvarem, působí v myšlení zmatek.
Například týden co týden v rubrice Co si myslí můžete zpravidla číst, co jsem kde zažil, méně však, co si myslím.
Nejlepší je, když si z nějakého jevu udělá člověk vlastním úsudkem názor sám. Vím to podle sebe. Opravdu s potěšením si totiž čtu, co si kdo myslí, pokud si to myslím také. Často se mi pak stane, že myšlenky, s nimiž nesouhlasím, znuděně až znechuceně odkládám. Jenomže názory si - mimo jiné - tvoříme na základě faktů, které jsou nám k dispozici. Lze se na ně spolehnout?
Ve svém dokumentu z Indie měl Igor Chaun fascinující scénu: Igor se veze v sedle rikši, do jejíchž pedálů šlape již poměrně starý muž v bederní roušce. Igorovi přijde jízda pomalá. Přesvědčí muže, aby usedl do rikši místo něho a sám převezme řízení. Opře se vší silou do pedálů a... Rikša se ani nepohne!
Potupně se vrátí na své místo, a ten hubený stařec s bosýma nohama dál pokračuje v jízdě se svým zahanbeným zákazníkem - českým režisérem.
Kdokoli to viděl, byl takovou metaforou zasažen. Dokonce i ti, kterým jsem tu scénu jenom vyprávěl. Aby ne! Takový zdařilý symbol, sebeironický humor a k tomu hořká pravda o člověku. Často jsem na tu scénu myslel a myslím. Ale s odstupem času mě napadlo: Je pravděpodobné, aby zdravý, sportující pětatřicátník ani NEPOHNUL kolem, na němž před ním, na rovné cestě, jel vychrtlý stařec celkem bez větší námahy? Nebo ta scéna byla trochu nahraná?
Život chudých, tvrdě fyzicky pracujících lidí v chudých oblastech je pro pohodlného intelektuála ze střední Evropy skoro nepředstavitelný. Ale zároveň je ta situace ve filmu možná jen vtip. Nic proti tomu! Jako filmařina je to skvělé, ale jako fakt?
A naše názory, které si tvoříme z takových, a často ovšem posunutých, obrazů, jsou součástí tohoto zábavně mystifikačního cirkusu informací o tomto světě a lidském údělu.#reklama
Možná se pletu jen v tom příkladu. Třeba tím kolem Igor skutečně nepohnul.
