Všestranní piráti se tentokrát zaměřili na fenomén prostituce. Oznámili, že otevírají diskusi o její regulaci a než navrhnou příslušný prostituční zákon, budou usilovat o odstoupení od mezinárodní úmluvy z roku 1950, ve které Československo podepsalo, že prostituce neexistuje. Což je evidentní omyl, tehdy jako teď.
Pirátský postup je logický, protože dokud 70 let stará konvence platí, signatářský stát nemůže dělat nic jiného než se tvářit, že prostituci oficiálně nevidí. To se neosvědčilo. Ani jako společensky přijatelné, ani jako lidsky důstojné řešení. Plakáty "Neue Mädchen" nevisí v roce 2019 v západním a jižním pohraničí pro nic za nic.
Stát má ambici vydávat paragrafy o všem možném, rozkrájet do nich každičkou životní situaci, aby bylo černé na bílém, co se smí a co nesmí. Meze povoleného chování piluje s přesností na centimetry.
Tenhle přístup se promítá třeba do protikuřáckého, ale i mnohem subtilnějších zákonů. Přesvědčení, že je potřeba všechno "legislativně ošetřit", jinak se život vymkne kontrole, je hluboké a vadné. Ne, na všechno nepotřebujeme zákon, ani na mazání na Facebooku ne.
A pak se vyskytují - výjimečné - případy, kdy je to úplně obráceně. Léta a léta se nám něco podstatného odehrává přímo pod nosem, divoce, samovolně, jde to po vlastních cestičkách. A nic. Nikdo to legislativně neošetří. To je případ prostituce.
Pokusů o prostituční zákony a vyhlášky byly za posledních třicet let minimálně desítky. Výsledek je zhruba nula celá nic.
Pochopitelně, i tady hrozí vedlejší účinek legislativního ošetřování: propadneme dojmu, že když na něco existuje zákon, je tím věc vyřízená a máme vyhráno, protože společnost ví, co má dělat, totiž chovat se podle předpisů. Ne. Ale sexuální služby jsou ukázkový případ, kdy speciální zákon potřeba je, protože bez něj je skoro nemožné určit a vymáhat nějaká všeobecně platná pravidla. Ano, zákon sám nic nevyřeší a bude se porušovat - jako každý jiný.
Aby nedošlo k nedorozumění: nemá jít o protiprostituční zákon, motivem by nemělo být prostituci zakazovat.
Piráti odhadují, že by zdanění prostituce vyneslo miliardu korun ročně. To je hezké, ale hlavním důvodem, proč prostituci uznat, nejsou příjmy státního rozpočtu. Jde o práva a důstojnost lidí, kteří se jí živí. O vykořisťování a organizovaný i neorganizovaný zločin. O tvář měst a obcí, ano, i o veřejné zahanbení. Samozřejmě i o zdraví.
Kulturní, civilizovaná země - stačí přejet hranici do Rakouska a "neue Mädchen" nikde - musí vzít prostituci na vědomí, ne se tvářit, že je "zakázaná", a když už se jí chce někdo věnovat, ať si poradí, jak umí, na vlastní triko. Takový stav vyhovuje podsvětí.
