Popsaný obrázek je nadsazený jen zčásti. Chudí obyvatelé nejubožejších zemí světa mají samozřejmě pořád více starostí s tím, kde vzít dost kukuřice nebo rýže na večeři, než jaká značka mobilu je právě "in".
Nicméně část populace rozvojového světa dokázala využít, že se tamní obyvatelé vydali na cestu k novým technologiím až tehdy, kdy byla pohodlně vyšlapaná a bylo dobře vidět, kam vede.
Přeskočené slepé uličky
Britský časopis Economist konstatuje, že počet mobilních telefonů v Číně, Indii a subsaharské Africe dnes výrazně převyšuje množství pevných telefonních linek. Je to logické: mobilní síť, založená na soustavě samostatných přijímacích a vysílacích stožárů, se buduje snáze, než když se musí vést telefonní dráty od domu k domu. A technologie mobilních telefonů je už dobře vyzkoušená a vybroušená ve vyspělejších zemích, tak proč ji nevyužít?
Také v Evropě už máme víc mobilů než pevných linek. Ovšem teprve po desetiletích útrap života s monopolními telefonními společnostmi.
Vzhledem k zaostalosti při startu se nyní třetímu světu daří přeskočit technologické zákruty, vyhnout se slepým uličkám a rovnou užívat osvědčených technických vymožeností.
Například spotřebitelé domácí techniky v Číně se téměř vyhnuli starostem s ledničkami, které chladily pomocí freonů. Tedy plynů, jež ničí ozónovou vrstvu v atmosféře, a byly proto zakázány. V Evropě se vymýšlejí složité způsoby bezpečné likvidace starých freonových ledniček. V Číně si drtivá většina zákazníků kupovala první ledničky až v posledních letech. A to už byla zařízení s neškodným chladicím médiem.
Počítač na zaplacené minuty
Osobní počítače jsou dražší, a proto pochopitelně méně dostupné než mobilní telefony. Ale to neznamená, že jejich začátky v chudých zemích budou tak pomalé, jako tomu bylo v západním světě.
Třeba koncern Microsoft vymyslel postup, jak udělat, aby si počítač mohli pořídit i chudí lidé, kteří nemají celou sumu na jeho nákup. Inspiroval se způsobem placení mobilních telefonů. Člověk zaplatí určitou částku, dostane počítač, a pak platí měsíční poplatky za jeho užívání. Anebo, což je zajímavější, kupuje podle svých možností předplacené karty, které fungují jako kredity v mobilním telefonu. Počítač funguje jen po "zaplacenou" dobu, a když ji vyčerpá, jeho displej ztmavne, dokud nedostane další příděl.
Microsoft svůj systém, nazvaný FlexGo, úspěšně vyzkoušel v Brazílii. Od května jej zavádí v dalších rozvojových zemích. Umožňuje lidem přístup k počítačům, aniž by vyžadoval jednorázové velké vydání, které by si nemohli dovolit.
Pro školáky za babku
Další počítač, tentokrát pro školáky v chudých zemích, vyvíjejí za dobročinné peníze výzkumníci z renomovaného Massachusettského technologického institutu (MIT) v americké Cambridgi. Je to notebook, jehož cena by se měla pohybovat kolem stovky dolarů, tedy něco přes dva tisíce korun. Z dnešního pohledu za babku.
Vědci předpokládají, že levný notebook bude možný díky výběru a vývoji nejlevnějších, ale přitom funkčních technologií, a také díky výrobě ve velkém.
Právě jeho uživatelé vstoupí do počítačového světa s malým přenosným přístrojem, aniž by kdy seděli u velké počítačové obrazovky. A když už bude levná technologie k dispozici, nezůstane omezena jen na školy.
Spravedlnost jen relativní
Když se tedy někdy říká, že moderní technologie stavějí ještě větší bariéry mezi bohatými a chudými zeměmi, než jaké už existují, nemusí to být pokaždé pravda. Vyspělé státy procházejí náročnější a dražší cestu vývoje a vyzkoušení nových technologií. Chudé země si je pak pořizují, až když ceny pořádně klesnou a naopak kvalita se podstatně zvýší.
Dá se v tom vycítit určitý kousek spravedlnosti.
Tato výhoda zaostalosti je ale přece jen relativní. Kdo se dostává k nejmodernějším technologiím až se zpožděním a není sám na špičce jejich vývoje, nemůže pomýšlet ani na to, že bude mít špičkový průmysl a špičkové zisky. Taková země se hodí nanejvýš na místo pro montovny, kam zahraniční firmy přestěhují nejpracnější a nejšpinavější části své výroby.
To už moc optimistické není. A nemusí se to týkat jen chudých zemí kdesi u rovníku.