Malá česká krizička je za námi. Prezident Petr Pavel v úterý jmenoval dva nové ministry a jeden ministerský post byl zrušen jako nepotřebný. Premiér Petr Fiala neudržel svůj klíčový projekt - pětikoalici. A opoziční předák Andrej Babiš už se chystá, jak za rok převezme vládu.
Prožíváme to jako velkou událost, ale nejde nám o život, o svobodu. Soustředíme se na sebe a uniká nám pro naši budoucnost mnohem zásadnější dění na Ukrajině. Přitom se tam hraje o všechno. My a Ukrajina, Česko a Rusko? Podle odhadů znalců jsme jako stát za uplynulých dva a půl roku zaplatili Rusku pětinásobek peněz, které jsme poslali na pomoc Ukrajině. Ročně odebíráme až šedesát procent ruské ropy. To je horší krize než ta vládní, to je selhání.
Přitom čteme zprávy, které říkají, že příští měsíce zřejmě rozhodnou o výsledku války. Taky se pravidelně dovídáme, že Západ nedostatečně pomáhá Kyjevu. Němci mají ekonomické potíže, musí šetřit a omezili pomoc Ukrajině. Spojené státy odmítají povolit, aby Ukrajinci posílali jejich rakety dlouhého doletu na území Ruska.
Mluvčí amerického ministerstva zahraničí Matthew Miller o Ukrajině nedávno řekl: "Jsou suverénní zemí a mohou používat zbraně, které si sami vyrobili, a je jich mnoho. Podívejte se na programy, které zavedli za poslední rok. A také když se podíváte na zbraně, které jim poskytujeme, dali jsme jasně najevo, že je mohou použít k odvetě proti ruským cílům za hranicemi, z nichž jsou vedeny útoky. Takže Ukrajina má obrovské množství prostředků, jak se bránit." Pěkné, jenomže realita vypadá jinak.
Týdeník The Economist nedávno napsal text Válka se vyvíjí špatně. Ukrajina a její spojenci musí změnit kurz. Popisuje, že se ukrajinským vojákům nedaří. Vedení by mělo změnit směry svých úvah, především zastavit postup ruských jednotek na Donbasu. Jako zásadní krizový moment vidí fakt, že Rusové před nadcházející zimou cíleně ničí ukrajinskou energetickou infrastrukturu. The Economist zmiňuje i únavu lidí z dlouho trvající války.
"Armáda má co dělat, aby zmobilizovala a vycvičila dostatek vojáků, aby dokázala udržet frontovou linii, natož aby znovu dobyla okupovaná území. Roste propast mezi úplným vítězstvím, po kterém Ukrajinci touží, a jejich ochotou či schopností o něj bojovat," napsal týdeník.
Všímá si i únavy Západu, měnící se situace ve velkých evropských zemích, kde posilují proruští politici, kteří Ukrajinu nechtějí podporovat. Tvrdí, že Volodymyr Zelenskyj "nevnímá realitu" a stále dál se drží přesvědčení, že jeho armáda může získat zpět všechna území okupovaná Ruskem od roku 2014. Podle týdeníku by měl Zelenskyj přehodnotit, co je vítězství. Pak má šanci, že získá větší podporu Západu, který se stále bojí "eskalace", tedy ruského jaderného útoku. Nebo napadení některé pobaltské země.
Rutte: Nevidíme žádnou hrozbu použití jaderných zbraní
Do toho se ale ozývají opačné hlasy. Nabádají, aby se Západ Ruska nebál. Nový generální tajemník Severoatlantické aliance Mark Rutte prohlásil toto: "Z Kremlu samozřejmě slyšíme pravidelné hrozby a tato rétorika je bezohledná a nezodpovědná. Zároveň ale musím jasně zdůraznit, že nevidíme žádnou hrozbu použití jaderných zbraní. To je to, co musím říci o současném stavu věcí." Rutte tvrdí, že si Putin přeje, abychom mluvili o ruském jaderném arzenálu, ale my to nemáme dělat. "Máme se zaměřit na to, že nyní žádné jaderné zbraně nehrozí," sdělil.
Prezident Zelenskyj má za sebou cestu do USA, kde byl představit svůj "plán vítězství" a hledat pro něj podporu. Prezentoval ho americkým špičkám. Vypadá to však, že s pětibodovým plánem neuspěl. Není jasné, co přesně obsahoval. Zřejmě šlo o záruku finanční podpory pro napadenou zemi, další sankce zaměřené proti Rusku, použití zmrazených ruských aktiv uložených na Západě na obnovu zničené Ukrajiny. O povolení zasahovat cíle na ruském území americkými raketami. Zřejmě mělo jít i o záruku, že bude Ukrajina přijata do NATO. To vše mělo Putina odradit od dalšího ničení a dobývání Ukrajiny a zajistit dlouhodobý mír.
Píše se o tom, že americké tajné služby pravděpodobně prezidenta Bidena brzdí, protože se obávají, že se Rusko úplně urve ze řetězu a udeří proti spojencům. V příkrém rozporu proti tomu však stojí varování šéfa NATO Rutteho, že to je jen Putinova taktika, na kterou nemáme skákat.
Kromě se vší pravděpodobností neúspěšné cesty Zelenského do USA probíhají i jiné diplomatické aktivity. Podle nich je Ukrajina připravena jednat o nějakém územním kompromisu při dohodě o příměří s Ruskem. Psal o tom britský list The Financial Times, který se odkazoval na vyjádření evropských diplomatů. Podle nich o tom za zavřenými dveřmi hovoří nový ukrajinský šéf diplomacie Andrij Sybiha.
Také český prezident Pavel vidí jako nejpravděpodobnější výsledek války, "že část ukrajinského území bude dočasně pod ruskou okupací". Podle něj na své momentální optimální cíle nedosáhne ani Rusko, ale ani Ukrajina.
Odtud plyne jedno: Západ se ještě stále neprobral. Jasno mají země blízko k Rusku, ty vědí, že jim jde o krk. Ale bohaté vzdálenější státy to obrovské ruské riziko pořád dál nevnímají, ač jsou jím už infikovány, a to včetně Spojených států, kde si občané zanedlouho mohou zvolit Donalda Trumpa za prezidenta.
Je jisté, že Rusko slyší jen na hrubou sílu. Pokud by mu zůstala část Ukrajiny, nesmí se s tím Západ nikdy smířit, nesmí ji uznat jako součást Ruské federace. Svobodnou část země musí co nejdříve přijmout do NATO. A musí zbrojit, i když to zní temně, jiná cesta mír nezaručí. Nesmí skončit sankce uvalené na Rusko. A Západ musí maximálně pomoci s obnovou svobodné Ukrajiny. Dokážeme to, když zatím třeba my, Česká republika, Rusko podporujeme víc než Ukrajinu?
