Situace je nadmíru výtečná, ujišťují Ředitelství silnic a dálnic a ministr dopravy před otevřením posledních šestnácti kilometrů D8. Autostráda Chráněnou krajinnou oblastí České středohoří pojme dopravu v sobotu 17. prosince. Jen co cvaknou nůžky na slavnostní pásce a dozní věty o tom, že nebýt zelených fanatiků, mohli jsme tu takhle stát daleko dřív.
Házet to celé na ekology je nejen klišé, ale i omyl: mnohaleté zpoždění a prodražení dálnice souvisí hlavně s tím, že nebyla dobře naplánovaná a že ji provázely chyby v povolovacím řízení (které ekologické organizace napadaly u soudu) i ležérní přístup k výstavbě. Pod unikátní krajinou měla správně vést tunelem. S vysokou pravděpodobností by se v něm už několik let jezdilo. Hlavním nepřítelem dálnice ve skutečnosti nebyli milovníci přírody a paměti místa, ale špatná rozhodnutí jejích strůjců.
Dobudovaná dálnice otevřena být musí, nelze jinak, opak by byl bezprecedentní prohrou státu. Ale když se týden předtím předseda vlády ministra dopravy ptá, jestli to nebude Potěmkinova vesnice, je jasné, že tu něco nehraje. Pochyby existují i v nejvyšších patrech politiky.
Dálnice je sice zbrusu nová, ale zároveň už připomíná zubařem řádně vyspravený chrup – tu plomba, tam můstek. Nedávno se propadl sloup estakády, část stavby se musela rozebrat, odtěžily se tisíce tun náspu. Svah, sesutý před třemi lety, zpevnilo zapuštění masivních kotvících prvků. „V okolí nastane kontinuální monitoring na stávajících pozorovacích objektech, průběžná dokumentace nových geologických skutečností a stavu svahu pod kótou Kubačka a kamenolomem Dobkovičky a jejich geologicko-geotechnické a hydrologické/hydrogeologické, případně meteorologické vyhodnocení v rámci definovaných provozních podmínek,“ píše ministerstvo dopravy v dokumentu určeném vládě. A bude se investovat do stavbou poničené obce Prackovice.
Ministr Ťok v Rádiu Impuls budoucnost nastínil: „Bude se i nadále odvodňovat ten svah, kterým to vede, budou se dělat nějaké zemní práce kolem, ale ty by neměly řidiče v zásadě nijak obtěžovat. Zavírat se určitě nebude. Nemůžeme vyloučit částečné uzavření jednoho nebo druhého pruhu z důvodu pravděpodobných úprav dostavby závěrů mostů, které si budou sedat, ale ta dálnice by měla být v provozu.“
Z toho všeho je patrné, že dálnice byla dokončena a bude otevřena s vypětím všech sil. A že značné úsilí bude vyžadovat i to, aby se udržela v provozu. Někde podepřít, jinde vyvrtat a zabetonovat a tak dále. V nestabilním terénu to tak bude nejspíš napořád.
ŘSD a ministerstvo dopravy v tuto chvíli, last minute, postupují v zásadě správně: samozřejmě že musejí udělat maximum pro bezpečnost. Když si to „lajsnou“, nezbývá než dálnici otevřít – a čekat, co bude. Chyby spočívají v minulosti, trasa a způsob vedení dálnice jsou nenapravitelné.
Velké silniční stavby u nás běžně provázejí masivní problémy: nejznámějšími příklady jsou D47 a tunel Blanka, teď se k nim přidala i D8. Na rozdíl od Blanky je tu ale značná pravděpodobnost, že otevřením to nekončí. Udržet provozuschopnou dálnici silou a vyspělou technikou znamená permanentní náklady. A když se dá kus krajiny do pohybu, stavba se někde propadne nebo o pár centimetrů ujede, rázem se bavíme o stamilionech nebo i miliardách. Zvlněná D47 by proti tomu byla maličkostí.
Účet za D8 není zdaleka definitivní. Připravte si peněženku, další návštěvy u zubaře budou nutné.
