Zelenskyj v Oválné pracovně jednoduše nevydržel Trumpovy řeči o tom, že Putin chce mír, že on jako americký prezident stojí za Ukrajinou i Ruskem.
Nový americký prezident nerozlišuje mezi útočníkem a obráncem, obě strany považuje za stejné a vyjednávání mezi nimi je byznys. Prezidenta země, která se třetí rok brání velké přesile a jejíž vojenské i civilní hřbitovy se kvůli Rusům neustále rozšiřují, pochopitelně takové výroky musejí vytočit.
Stejně tak je pochopitelné, že je těžké překousnout zklamání. Z toho, že tahle Amerika už není ta, která s námi sympatizovala a pomáhala nám. Hlavně z viceprezidenta J.D. Vance čiší pohrdání Ukrajinou a Evropou. To je smutná změna.
Ukrajinský lídr se zachoval správně. Odmítl čekat v koutě, co pro něj velcí kluci Trump a Putin připraví. Nechtěl hrát roli ustrašeného zoufalce, který udělá cokoliv, co se mu řekne. Neudělal to v únoru 2022, když se ruské tanky blížily ke Kyjevu, proč by to dělal nyní. Nezavřel si dveře k americkému prezidentovi navždy. Jen ukázal, že odmítá pouze čekat na to, co Trump vyjedná s Putinem.
Američtí vyjednávači včetně Trumpa opakovaně říkají, že i Putin bude muset dělat ústupky. Nikdo ale zatím neřekl jaké a Rusové prohlašují, že nechtějí ani příměří na současné frontové linii, ani evropské vojáky jako mezinárodní síly v nárazníkové zóně. O tom, co má dělat Ukrajina, jsme slyšeli z Washingtonu mnoho. O tom, co má udělat Rusko, zatím nic.
Evropští lídři se po hádce postavili za Zelenského, totéž učinili premiéři Kanady a Austrálie. Každopádně teď je třeba víc než prohlášení. Evropa musí udělat vše pro to, aby Ukrajina měla zbraně, aby se fronta nezhroutila a nesplnil se Putinův sen úplně ji zničit. Musí udělat vše, co je v jejích silách a možnostech. Aspoň se o to pokusit.
S Trumpem mluvme, ale už na něj nespoléhejme a po pátku v Oválné pracovně držme své jakékoliv očekávání nízko. Zároveň se smiřme s tím, že to, co dělají Trump a Vance, koresponduje s názory velké části Američanů. V Rusku nevidí hrozbu, obavy lidí ve východní Evropě je nezajímají, po válkách v Iráku a Afghánistánu jsou unaveni angažovaností ve světě, s Evropou už necítí takovou kulturní a civilizační sounáležitost jako předchozí generace.