„Já také nechci islám v České republice“, prohlásil prezident republiky v rozhovoru pro web Parlamentní listy. Interview je i na Zemanův standard silnější káva, obsahem i formou, ale zůstaňme u této narážky. Týkala se docenta biologie Martina Konvičky, nejznámější tváře hnutí Islám v ČR nechceme, respektive Bloku proti islámu. Blok, jak o dva dny později Konvička oznámil, chce napřesrok kandidovat v krajských volbách.
Zemanův rozhovor a výše zmíněná poznámka je první, co vás při pohledu na internetovou stránku Bloku proti islámu praští do očí.
Není divu. Pozvánka do salonu přímo od přímo zvoleného prezidenta: k nezaplacení. Miloš Zeman v rozhovoru výslovně řekl, že s Martinem Konvičkou a jeho mottem souhlasí. Uznává jeho právo svobodného občana vyjadřovat svůj názor.
To je zbytečná floskule: uznávám totéž. Můj názor zase zní, že hlava státu podpořila hnutí, které je očividně xenofobní a které ve jménu údajných šlechetných cílů míří na špatné lidské vlastnosti. Kdybyste zabrousili na jeho facebookové stránky, v komentářích bezpečně poznáte podněcování k nenávisti vůči skupině osob, případně hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob. To - syceno vulgaritou - není nedopatření, ale naopak podstata, humus pro sdílení frustrace a pro zatím verbální pogromy.
Pokud takovému spolku, navíc vstupujícímu do politiky, propůjčuje legitimitu nejvyšší ústavní činitel, je to na pováženou. Zkuste si představit, že by americký prezident, černý nebo bílý, řekl, že souhlasí s názory Ku-klux-klanu (alias Černochy v Alabamě nechceme). Rozdíly v podstatných detailech by se našly, ale princip je podobný: přitakání nesnášenlivosti. Nepřijatelné, nebezpečné. Nechci si zvykat.
Do souostroví negativních deviací, s nimiž slíbil bojovat, Miloš Zeman v inauguračním projevu v březnu 2013 zařadil i “neonacistické bojůvky, které občas řádí v ulicích našich měst“. Ne že by každý, kdo „islám v ČR nechce“, byl neonacistou a členem bojůvek. Ale proti migrantům přece demonstrují i pravicoví extremisté, a slyšeli jsme k tomu snad z Hradu nějaký odsuzující komentář? A když někdo – doslova nebo jinými slovy – volá Čechy Čechům, sejde až tolik na tom, jakou barvu košile u toho nosí? Ti lidé žádají totéž, co prezident: nepřijímat běžence ze zemí mešit. Ani jednoho.
Za působení Miloše Zemana jsme rychle odvykli, že by prezident měl představovat „svorník“, že by se měl pokoušet uklidňovat rozjitřená místa ve společnosti, smiřovat, hledat harmonii, tlumit vášně. Zeman je opak. V případě uprchlíků živí hysterii a strach. Vážné obavy z Islámského státu a terorismu jsou namístě, nedůvěra lidí k neznámému pochopitelná, panika kolem uprchlíků u nás zcela nepřiměřená.
Zeman se výslovně přihlásil k velejednoduchému „islám nechceme“, k přeškrtnuté mešitě. Kdo má jiný názor než docent Konvička a prezident republiky, ten snad „islám chce“, žádá ho? Ne ne, to je jak přít se s malým dítětem, aby otevřelo pusu a ochutnalo lžíci s polívčičkou. Nechci!, začne křičet, a dost. Diskuse za těchto okolností nemá smysl, nedá se vést. V demokracii docela problém. Ale ovšem, i populisté mají právo na svobodný názor.
