Souboj Hradu s vládou, Miloše Zemana (Zemanovci) s Karlem Schwarzenbergem (TOP 09), se dostal do nové fáze. Má tři roviny. Jde v nich o postavení prezidenta v českém ústavním systému, o obsazování ambasád, ale taky o osobní preference a zásady šéfa české diplomacie. Nový prezident chce víc, cítí se silnější než jeho předchůdce (minimálně než Václav Klaus na konci svého prezidentování). Ministr Schwarzenberg jasně řekl (Právo, sobota 6. dubna): „Řekněme, že se pokouší zavádět moresy přibližující se prezidentskému systému, a proto musím hned na začátku říci - prosím, tudy cesta nevede."
Zatím tudy ale cesta vede, zdá se. Celý spor začal tím, že Miloš Zeman knížete požádal, aby ambasádu v Moskvě mohl vést europoslanec za KSČM Vladimír Remek. První muž české diplomacie to popisuje následovně (LN, 6. dubna): „Když jsme s panem prezidentem Zemanem mluvili při prvním setkání o panu Remkovi, tak pan prezident mi řekl, že když vyhovím, nebude už mít žádné požadavky. Já mu odpověděl, že to zvážím." Bývalým kosmonautem to však neskončilo. Schwarzenberg popsal i pokračování, které se týkalo požadavku, aby v Bratislavě za Česko úřadovala Livie Klausová: „No a na příštím setkání od něho přišel další požadavek, že paní Livii. A já jsem řekl: tak to tedy ne."
Prezidentovi V.I.P. velvyslanci
Když odhlídneme od kvalit obou prezidentem navrhovaných (Vladimír Remek a bývalá první dáma Livia Klausová), jedna věc je na první pohled špatně. Jde o protekci. Prezident si vybírá jen podle svého gusta. Odměňuje dva lidi, kteří mu pomohli v kampani. Pěkné, ale co je nám, občanům, do toho?
Podle české ústavy, článek 63, odstavec 3, prezident „pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí". Jeho rozhodnutí vyžaduje kontrasignaci premiéra či pověřeného člena vlády. Proces vypadá takto: hlavu ambasády vládě navrhuje šéf české diplomacie. Jemu ho (ji) ovšem musí předtím doporučit personální rada ministerstva zahraničních věcí. Vláda buď schválí, nebo neschválí návrh. Schválený jde k prezidentovi, který velvyslance jmenuje. (Pak ho ještě musí přijmout stát, kam má být vyslán, ale to sem nepatří, v tom problém není.)
Popis postupu ministerstva zahraničí je v jedné věci důležitý. Ukazuje totiž, že výběr velvyslance nedělá jeden člověk. Kandidát prochází celým profesním sítem. Ani Vladimír Remek, ani Livia Klausová touto procedurou neprošli. Kandidováni jsou protekčně, klientelisticky. Jsou tlačeni jako jacísi V.I.P. velvyslanci. Nikoli proto, že jsou kariérní diplomaté, ale ze zcela jiných důvodů. (A taky úplně proti tvrzení Miloše Zemana, že chce do státní správy výhradně profesionály.)
Hrad už zase předvádí ramena
Už bylo víckrát řečeno, že prezident republiky se nejen odvděčuje za podporu v kampani, ale také předvádí ramena, chce se ujmout české zahraniční politiky. Zjevně proto nepozval šéfa české diplomacie na návštěvu šéfa Evropské komise José Barrosa v Praze a na vyvěšení vlajky EU na Hradě a podpis eurovalu. To není jen panovačný vzdor vůči soupeři z přímé volby. Zeman dává jasně najevo, že chce ovládnout zahraniční politiku.
Svoje lidi na posty velvyslanců samozřejmě tlačil i Václav Klaus. Kupříkladu do Vatikánu žádal vyslat Jindřicha Forejta, šéfa hradního protokolu. Schwarzenberg ho tam nechtěl. Za Forejta ovšem Klaus vládě podepsal reformní zákony. Schwarzenberg to otevřeně přiznal v rozhovoru pro LN: „To je naprostá pravda. Souhlasím, že jsem potom vyjednal s panem prezidentem, tedy já jsem to nevyjednal, ale byl vyjednán kompromis s panem prezidentem, a v rámci toho kompromisu byl schválen i Forejt. Je to pravda, ale to neznamená, že je to správný postup." (Dodejme, že Forejt dodnes do Vatikánu jako velvyslanec neodjel.)
Nepřekvapí, že se Miloš Zeman od Václava Klause nijak moc neliší. Každopádně je vnucování lidí do diplomacie „za odměnu" nebo za protislužbu nepřijatelné.
Obvykle se příprava velvyslance drží v tajnosti. Do poslední chvíle není jisté, že ho protistrana odsouhlasí. U nás je tato zásada porušena. Proč? Resort zahraničí se brání zásahům Hradu. Využívá veřejnosti. Nebyl to jistě Zeman, kdo jména Remka a Klausové vypustil ven. Pro něj by bylo lepší, kdyby se jména objevila až po jmenování, aby se už nic nedalo dělat. Je dobře, že to vyteklo. Vidíme, jak Zeman jedná.
Kníže porušuje diplomatické zásady
Ale chyby nedělá jen Miloš Zeman. Během bitvy o Moskvu a Bratislavu kníže Schwarzenberg prozradil, že má svůj tip na post velvyslance v Izraeli (další velevýznamné diplomatické místo). Rád by tam poslal bývalého ministra obrany, bývalého pana Evropu Topolánkovy vlády Alexandra Vondru (ODS). Ministr o něm řekl (LN): „Byl by vynikající velvyslanec v Izraeli, tu zemi zná, má ji rád, má v diplomacii bohaté zkušenosti. Musím ale se Sašou telefonovat, jestli se definitivně rozhodl. Navíc toho času velvyslanci už schválení vládou a ještě panem prezidentem Klausem jsou v trezoru u nového pana prezidenta a uvidíme, jestli on mi vůbec nějaký návrh schválí." - Schwarzenberg tedy vědomě porušil zásadu mlčenlivosti a poskytl předem jméno Vondry.
Z toho, že jméno Vondry vyzradil, můžeme soudit, že ani tohoto kandidáta Zeman nechce. Opravdu není normální a běžné takto jména potvrzovat, ještě ke všemu ve chvíli, když se Vondra ani definitivně nerozhodl. - Bylo by zajímavé vědět, jestli dostal doporučení personální rady ministerstva zahraničních věcí. Pokud ano, je to pochybné doporučení.
Vondra je oproti Remkovi a Klausové zkušený diplomat (sám jsem ho v té roli zažil na ambasádě v USA a uměl). V tom není potíž. Jenže Česko by měli reprezentovat lidé pokud možno nezpochybnitelní, kteří se těší úctě i u nás. Vondra z obrany odešel proto, jak sám řekl, že „ztratil důvěru veřejnosti". Neuspěl ve volbě do Senátu. Neuspěl proto, že měl za sebou kauzu ProMoPro, přihrání zakázky za půl miliardy bez výběrového řízení jedné firmě (ozvučení akcí během českého předsedání EU).
Jak Vondra odčinil hřích „pravdoláskařství"
V kauze ProMoPro policie stíhá tři podřízené Alexandra Vondry (on sám nic nepodepsal; technické věci na úřadu vlády měl v tu dobu na starosti přednosta úřadu) a devět podnikatelů z firem, které se podle vyšetřovatelů zapojily do fiktivních služeb. Stát měl podle policie přijít o 388 milionů Kč. Firmě ProMoPro zaplatil 525 milionů. Většina byla rozkradena. Politickou odpovědnost bezpochyby nese Vondra.
Už dříve se k případu několikrát Karel Schwarzenberg vyjádřil. Jedna jeho poznámka stojí za připomenutí (LN, 20. 12. 2012): „Z valné části si to zavinil Saša, neboť kudy chodil po Praze, tudy temnými a méně temnými řečmi obviňoval Kalouska ze spojenectví s Omnipolem, a že všechny korupce na ministerstvu obrany má na svědomí Kalousek. Že si to nikdo nenechá líbit, to bylo jasné." Podle předsedy TOP 09 tedy šlo o to, že se ministr financí Miroslav Kalousek, Schwarzenbergův stranický zástupce, pomstil Vondrovi. Kníže potvrdil to, co už každý věděl.
A teď chce najednou poslat Vondru, za nímž je škoda pro stát ve výši 388 milionů, do Izraele. (Mimochodem podle znalců zákulisí české politiky nejde o to, že by Vondra kradl. Ne. On jen údajně zavřel obě oči, aby v ODS odčinil svůj těžký hřích; to, že k nim přeběhl ze stáje „pravdoláskařů".)
Je tedy post velvyslance v Izraeli Schwarzenbergovým odškodněním pro Vondru za to, že díky Kalouskovi přišel o obranu? Vondra chtěl přece dělat v ODS velkou kariéru, jeden čas to dokonce vypadalo, že by se mohl jednou stát předsedou modré partaje. Je to odškodnění za to, že ho Kalousek odstřelil? Nezapomeňme, že v době prezidentování Václava Havla byli Karel Schwarzenberg a Saša Vondra přátelé. Nepochybně jimi zůstali dodnes.
Možná to je „odškodnění". Ale nemá to tak fungovat. Vondra sedí v dozorčí radě Aeroholdingu, odškodnil ho už premiér Petr Nečas (mimochodem, bez souhlasu Miroslava Kalouska by to bylo nešlo). Kdo odškodní nás za oněch 388 milionů? Nikdo. My je zaplatili. Ne, Vondra, i když je bez pochyb velmi inteligentní a schopný diplomat, nemá být velvyslancem. Jeho malér tkví v tom, že vědomě nechal utratit státní půlmiliardu bez výběrového řízení. Díky tomu byla ta suma z větší části rozkradena. Strkat Vondru do Izraele je stejně špatně, jako když Zeman strká Livii Klausovou na velvyslanecký post do Bratislavy.
Chyby dělají jak Schwarzenberg, tak Zeman. Ministr zahraničí to dělá z osobního přátelství k Vondrovi. Prezident to zas dělá proto, že dluží Klausovým a KSČM za kampaň, i proto, že chce ukázat, jak je silný. Obojí je špatně.
