Na začátku letošního listopadu přijala vláda Zprávu o stavu romské menšiny v ČR za rok 2013. Není to potěšující čtení. Říct, že se život Romů u nás nelepší, by bylo ještě dobré. Ve skutečnosti se zhoršuje. Přitom romská minorita je pevnou součástí české society. Jsme to my.
Pomoc sociálně slabým rodinám, ať už jsou romské, nebo neromské, pomoc lidem v sociálně vyloučených oblastech, pomoc jejich dětem, aby byly ve škole přijímány jako rovnocenné, snaha umožnit jejich rodičům najít práci, to vše je nutné, nejde to jinak. Bez státní i nestátní podpory se nejen nic nezmění, ale bude to horší. Demonstrovat proti sociálně vyloučeným skupinám je čirý nesmysl.
Co Zpráva o stavu romské menšiny říká? V regionech pomáhají Romům (těm, kteří to potřebují, což samozřejmě nejsou všichni) krajští koordinátoři pro romské záležitosti. Je jich málo. „I v krajích, kde je vysoká koncentrace sociálně vyloučených Romů (Ústecký, Moravskoslezský), se koordinátoři mohli věnovat romské tematice pouze na částečný úvazek,“ říká zpráva.
Přitom agenda koordinátorů je obrovská: přístup Romů ke vzdělání a na trh práce, zadluženost, bezpečnost (viz pochody extremistů), bydlení - hlavně v souvislosti s ubytovnami. To je samozřejmě špatně. Problém sociálně slabých Romů u nás známe desítky let. Romských poradců v obcích s rozšířenou působností není dost. Často je nahrazují sociální pracovníci. Obce nevnímají, neuznávají, že práce romských poradců je „podstatně širší.“
Další ukázka malého zájmu o Romy. V roce 2013 činily dotace na podporu romské integrace 65 512 685 korun. O deset milionů korun méně než v roce 2012. Stát zcela nesmyslně snižoval už tak nízké výdaje na programy romské integrace. Jako kdyby se stav lepšil. Jenomže on se horší.
Absurdní množství „mentálně postižených“
Zpráva: „Nezlepšila se ani situace v přístupu Romů ke vzdělávání.“ Školní inspekce zjistila, že Romové tvoří 28,2 procenta žáků vzdělávaných podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní školy s přílohou pro lehce mentálně postižené. Neodpovídá to počtu Romů ve společnosti. Podíl Romů zařazených mimo hlavní vzdělávací proud zůstal absurdně vysoký. Proto najdeme málo romských studentů na středních a vysokých školách. – Dlouhodobě víme, že vzdělání romských dětí je základ, tudy vede cesta. Stát alespoň částečně zastupují nestátní neziskové organizace jako třeba Slovo 21.
Školní inspekce zjistila, že Romové tvoří 28,2 procenta žáků vzdělávaných podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní školy s přílohou pro lehce mentálně postižené. Neodpovídá to počtu Romů ve společnosti.
Nedaří se Romy zaměstnávat. Příčiny: nízká kvalifikace, „diskriminace ze strany zaměstnavatelů, kteří kvůli předsudkům nejsou ochotni zaměstnávat romské uchazeče.“ Romové jsou koncentrovaní v oblastech s vysokou nezaměstnaností (Ústecký, Moravskoslezský kraj). A novinka: Romové migrují, putují z měst do odlehlejších obcí. Seženou tam lépe bydlení, ale ne práci. Zadlužují se, čelí exekucím, proto když už pracují, tak často načerno, aby jejich mzdu nespolkl exekutor.
Věta ze zprávy: „V roce 2013 nebyla na národní úrovni realizována žádná výrazná opatření v oblasti zaměstnanosti Romů.“ Přitom o tom čeští politici léta žvaní horem dolem. Co jakž takž funguje, jsou místní projekty placené z evropských strukturálních fondů a opět nestátní neziskové organizace. Stát, jak je v této věci jeho zvykem, selhával.
Rostl počet „předražených a nevyhovujících ubytoven, které se často stávají jediným útočištěm Romů“. Obce nemají dost vlastních bytů. A když je náhodou mají, bývají díky nastaveným kritériím pro ty nejchudší a nejpotřebnější nedostupné. - Romové jsou na tom hůř taky se zdravím.
Alarmující fakt: přibývá sociálně vyloučených oblastí. Z měst se přesouvají „do většího počtu menších venkovských lokalit“. Masivně roste počet lidí žijících v ubytovnách. „Pozitivní vývoj se nedá očekávat ani v dalších letech, protože provedené výzkumy se shodují v tom, že rodiny žijící v sociálně vyloučených lokalitách, a zejména ty žijící v ubytovnách, mají jen mizivou šanci získat standardní bydlení.“
K tomu připočtěme protiromskou kampaň, která probíhala od května do října 2013, šestadvacet protestních akcí v Ústeckém, Moravskoslezském, Jihočeském, Olomouckém a Plzeňském kraji a v Praze. Nejrozsáhlejší "protesty" se konaly v Duchcově, Českých Budějovicích a Ostravě. V tom všem žijí romské děti, další generace. Výhled mají strašlivý.
Stanjurův přílepek
Ve zprávě za rok 2013 samozřejmě nenajdeme letošní novinky, které situaci Romů ještě zhoršují. Vláda kupříkladu 27. října kývla na registr přestupků a zpřísnění norem, jež se týkají drobné kriminality. Represe vítězí nad prevencí. Kriminalizuje se přestupková recidiva, což je v rozporu s principem použití trestního práva jako posledního prostředku, který se použije k nápravě narušených poměrů (ultima ratio).
Ze statistik, jež zahrnují počty odsouzených za trestný čin maření úředního rozhodnutí, plyne, že tento „nástroj“ získává značnou oblibu zvlášť v některých místech (Praha 1, Teplice, Klatovy). Návrh rozšiřuje možnost uložit zákaz vstupu do veřejně přístupných míst. Bude se moci vztahovat na vstup do konkrétní ulice, před obchody, do parků, tedy tam, kde se pachatel často zdržuje a dopouští přestupků.
Tzv. lex Řápková, nazvaný podle bývalé chomutovské primátorky za ODS, už rok umožňuje až na tři měsíce zakázat občanovi pobyt v obci za opakované přestupky. Pokud tam pachatel nemá trvalý pobyt. Kam „vykázanci“ půjdou? Kam potáhnou? Problém se jen přesune jinam, lex Řápková nic neřeší.
Podobný efekt má přílepek předsedy poslanců ODS Zbyňka Stanjury z konce října. Ve druhém čtení se souhlasem poslanců přidal do novely zákona o hmotné nouzi nenápadnou pasáž. Umožňuje obcím rozhodnout, zda někomu, kdo v obci pobývá na ubytovně nebo v jiném prostoru, bude, či nebude poskytnut doplatek na bydlení. Dosud o tom rozhodoval úřad práce. Přílepek prošel i v Senátu a čeká na podpis prezidenta.
Pokud začne platit, obec bude moci rozhodovat, kdo dostane a kdo ne dávku, na níž jsou lidé mnohdy existenčně závislí. Stanjurův přílepek obcím umožní, aby se zbavovaly lidí, o které nestojí. Výsledek? Může se stát, že tisíce lidí ztratí střechu nad hlavou. Budou migrovat mezi kraji a městy.
Život romské menšiny, ale ani život dalších lidí v sociálně vyloučených lokalitách se nezlepší. Problém se bude prohlubovat. Ač dobře víme, že represe nic neřeší, dáváme jí rádi přednost před prevencí. Ač víme, že se značná část romské menšiny potácí v obřích potížích, stejně na ně stát dává málo peněz. Aspoň něco: vláda o chybách ví. Najde se však vůle je odstranit? Pokud ne, posílí náckové, přibudou protiromské pochody a pogromy. Prohloubí se odpor většiny k menšině, která žije v pasti.
