Když Miloš Zeman nastoupil na Hrad, rozpoutal válku s ministerstvem zahraničí, které tehdy vedl Karel Schwarzenberg (TOP 09). Spor se týkal velvyslanců (především šlo o posazení manželky Václava Klause na ambasádu v Bratislavě). Schwarzenberga střídal Jan Kouhout. Do vlády si ho vybral Zeman a Kohout na ministerstvu udělal zásadní změny. Obsadil „silové“, rozhodující odbory novými lidmi. Ti nemají s původním směrováním ministerstva, které pocházelo ještě z dob prezidentování Václava Havla, nic společného. Za Kohouta začala dnešní změna na „zamini“, zahraničním ministerstvu.
Čekalo se, že Miloš Zeman bude s novým šéfdiplomatem Lubomírem Zaorálkem válčit stejně jako s knížetem. Nic takového se nestalo. Vzal snad prezident nepřítele Zaorálka na milost? Změnil se? – To je možné asi tak stejně, jako že žralok bude nosit lidi na hrbu po Sahaře. Zeman se nezměnil. Zaorálek mu vyklidil pole. - Ministr zahraničí údajně tvrdí, že se Zemanem je schopen se dohodnout. Ale to jde jedině tak, že mu ustoupí. Že mu kýve. Že přebere prezidentovy představy o zahraniční politice.
Snadné to je tam, kde se Zeman a Zaorálek shodnou. Oba podporují Evropskou unii. Oba původně vypadali, že jim je Rusko blízké, ale oba nyní více méně podporují Ukrajinu. Zaorálek plamenně vystupoval proti ruské agresi na Krymu. Zeman, který býval na ruské ambasádě vítaným hostem, ne-li kumpánem, nedávno navrhl, aby vojska NATO v případě ruské expanze na východ Ukrajiny překonala ukrajinské hranice a tuto nečlenskou zemi Severoatlantické aliance chránila. UFO-nápad, v dané situaci naprostý nesmysl, úlet.
Zeman má a měl ve svém těsném okolí několik lidí, kteří byli na ruské ambasádě jako doma. Jeho obrat je tedy náhlý a ostrý. To, že nešel k Rusům na oslavy Dne vítězství 9. května, vypadá jako převrat. – Ale nemylme se. Zeman sice vystřelil z Aurory, navrhl, že by vojska NATO měla vtrhnout na Ukrajinu, ale zároveň stojí proti sankcím vůči Rusku. Proč? Sankce Putinovi opravdu škodí. Kdežto výstřel z Aurory, útok NATO, je směšný a nikdo ho nebere vážně. Je to jen plk.
(Podobně už Miloš Zeman jednal dříve. Místo účinných sankcí proti Íránu navrhoval rovnou a bez milosti bombardování. Přitom sankce nakonec poměrně dobře zabraly.)
Zaorálkovy proměny
Zaorálek zas v minulosti zuřivě útočil na projekt amerického radaru v Brdech. Antiamerický Zaorálek. Teď ovšem - ve vztahu k agresivnímu Rusku - alespoň zdánlivě podporuje americkou politiku. Pochopil, že tahle země jinou šanci nemá? Nebo se jen tribun lidu nechal unést?
U Zemana je příklon k Unii a jakoby protiruský postoj s velkou pravděpodobností dán mimo jiné důvody tím, že se potřeboval odlišit od postojů předchozího prezidenta Václava Klause. Ten zavile nesnáší Brusel, hřímá proti hlubšímu sjednocení EU a je devótně proruský. Zeman nyní vyhlíží jako jeho opak. Ale pozor, zdání v politice klame.
Prezidentovi nestačí jen postoje, proklamace, potřebuje uplatnit moc, vliv úřadu, své jedinečné postavení. Jedním z jeho témat, která představil poslancům po nástupu na Hrad, byla „ekonomická diplomacie“. Ne že by se dávno neprovozovala, ne že by ji ambasadoři a jejich lidé neměli v popisu práce. Zeman však téma představil jako vlastní vizi zahraniční politiky. Ambasády budou prodávat českou ekonomiku, pomáhat průmyslu.
Smíšenou česko čínskou komoru vzájemné spolupráce vede bývalý volební manažer ČSSD, exministr obrany Jaroslav Tvrdík. Je předsedou dozorčí rady.
Ono se to dá taky vidět jinak: politici se svezou s několika silnými firmami jako třeba PPF, spojí se s nimi, využijí jejich zájmů, nakloní si je.
Výsledkem Zemanovy „vize“ je prohlášení, které bylo podepsáno při návštěvě Lubomíra Zaorálka v Číně. Týká se i Tibetu. Stojí v něm: „Česká strana respektuje suverenitu a územní celistvost Čínské lidové republiky, je si plně vědoma důležitosti a citlivosti otázky Tibetu, znovu potvrdila dodržování své politiky jedné Číny i to, že Tibet je neoddělitelnou součástí čínského území. Česká republika v této souvislosti nepodporuje samostatnost Tibetu v jakékoliv formě.“ Ta poslední věta je drsná: nepodporuje samostatnost Tibetu v jakékoliv formě. Hle, Zemanova ekonomická diplomacie startuje.
Česká otočka
Zaorálek naprosto přijal Zemanovu představu. Ti dva otáčejí naše postoje ve světě jiným směrem. Zbavili je jediného výrazného apelu, který měly. Jestli nás něco dělalo viditelnými, byla to „značka Václav Havel“ a jeho důraz položený na ochranu lidských práv. Prezident Havel podporoval disidenty. Zval do Prahy tibetského dalajlámu. Nepěstoval ekonomickou diplomacii, ale lidská práva. To byla naše vizitka.
Zemanovi lidé teď říkají: To kvůli „pravdoláskařům“ naše firmy nedostaly zakázky v Číně! (Přitom se obchod s Čínou rozrůstá, ale to je jedno.) Takže značka Havel končí. Otěže nad ministerstvem zahraničí a jeho politikou přebral Miloš Zeman. Nadále půjde o prachy.
(Mluví se i o tom, že Zaorálek poněkud přehnal svoji podporu Majdanu, Kyjevu, Ukrajině. Dokonce se prý uvažovalo o jeho odvolání. Podle této verze se vykoupil změnou postoje Česka k Číně. Ještě za Schwarzenberga čínští diplomaté po českých žádali „veřejné prohlášení“, něco podobného, jako podepsal Zaorálek. Kníže to tehdy odmítl.)
Na Hradě se tvoří zahraniční orientace České republiky. Tam se také ve finále rozhoduje o velvyslancích a už za Kohouta se rozhodlo o klíčových personálních změnách. - Kdo hájil čínsko-české prohlášení v České televizi? Šéf zahraničního odboru Hradu Hynek Kmoníček. Divákům oznámil, že se obratem politiky vůči Číně naše země dostává do „hlavního proudu“ zemí Evropské unie.
Za pozornost stojí i první náměstek ministra zahraničí, profesor Petr Drulák. Podle lidí, kteří se s ním znají, posuzuje své okolí podle klíče „levicový“, „pravicový“. Druhá skupina nemá naději. Drulák loni strávil delší dobu v Číně. Do Práva pak napsal pročínský text „Moc proměn a proměny moci“. Nedávno otiskl článek „K obnovení dialogu s Čínou realisticky“ (otisklo opět Právo). Visí jako vzorový na stránkách Smíšené česko-čínské komory vzájemné spolupráce. Kdo komoru vede? Předsedou dozorčí rady je bývalý volební manažer ČSSD a exministr obrany Jaroslav Tvrdík. Smysl komory: maximalizovat obchod s Čínou. Lidská práva v tom překážela.
Pobili jsme v Číně čelem o zem
Klekli jsme si v Číně na kolena a odprosili za bývalou ochranu lidských práv a podporu tibetského dalajlámy. V nově koncipované spolupráci se Zemí středu jde už jen o kšeft: Tibet vem čert, jedeme si pro peníze. PPF, Škoda, další firmy. Otázkou je, zda ono odprošení českým podnikům pomůže.
Že bychom zapřením lidských práv vpluli do hlavního proudu zemí EU, je pravda asi tak stejně, jako že nám patří Atlantik. V hlavním proudu jsme se neoctli, jen se Zemanovi a Zaorálkovi podařilo zahodit naši jedinou charakteristiku, kterou jsme až dosud jako stát nabízeli. Značka Havel skončila v koši. Není divu, Havel je jak pro Zemana, tak pro Klause doživotní trauma.
Jestli nás něco ve světě dělalo viditelnými, zařaditelnými, byla to „značka Václav Havel“ a jeho důraz položený na ochranu lidských práv ve světě.
Přesun zahraniční politiky na Hrad není v pořádku. Ručí za ni vláda. Zahraniční politika nemůže být dána tím, že Zeman bude diktovat její podmínky, směr. Mimochodem, celý ten obrat vypadá, že prezident (a Drulák, Zaorálek, Tvrdík) vyměnili Ameriku za Čínu. Rusko je teď zlé, EU s ním nesouhlasí, ale Amerika zůstala stranou. Ve flóru je Čína.
Ve vládě leží balík navržených velvyslanců. Bude zajímavé sledovat, kdo kam půjde, kolik lidí se bude rekrutovat ze Zemanovy party, ze SPOZ, kolik půjde ven za odměnu, nikoli proto, že se na ten či onen post hodí. Podle jmen snadno poznáme, jestli je vybral Miloš Zeman. Taky bude zajímavé pozorovat, jestli ven půjdou sloužit skuteční experti na obchod. A ještě na něco dávejme pozor: pomůže skutečně ona „ekonomická diplomacie“ výrazně českým firmám? Nebo prostě jen zapadneme, už na nás nebude zajímavého vůbec nic?
Česká zahraniční politika se zemanizuje. Značku Havel střídá značka Zeman. Víme, co skrývá: kšeft. Chceme to? Nebo bychom raději vycházeli ze své minulosti, z vlastní drsné totalitní zkušenosti, jež nás přirozeně vede k obraně lidských práv? Odpověď: co chceme my, je státu jedno. Důležité je, co chce Zeman, Tvrdík, PPF a další.
