Dalo se to čekat přinejmenším od té doby, co Jiří Paroubek odpískal předčasné volby: Fischerovu úřednickou vládu, nevrostlou do už obšancovaných partajních centrál, si pokusí podmanit lobby všeho druhu. Jen se nevědělo, jaké především. Teď už se to ví. Všechny jiné, jen ne zelené.
Na „zelené" politiky - i na ministry životního prostředí a ekologické specialisty uvnitř politických stran - jsme si zvykli pohlížet jako na disidenty, brzdící zasloužený pokrok. Mají to těžké, zatím musí tu roli volky nevolky přijmout a hrát. Třeba stínový ministr životního prostředí Petr Petržílek je v sociální demokracii, s prominutím, páté kolo u vozu.
Praxe je taková: Napřed se vytýčí „plán prosperity", a pak mu jaksi "oponují" lidé přes životní prostředí. Viz nejnovější příběh s údajnými protikrizovými opatřeními typu „nový Temelín" nebo „jezy na Labi", ale i záležitost limitů dolu ČSA. Projekty se na „tripartitě" jako „podpora ekonomiky" schválí, a pak jim ministr životního prostředí a další kazisvěti oponují. Hlavní proud debaty se vede podle tohoto mustru: Logické by bylo těžit, ale tomu se brání Horní Jiřetín a ochránci životního prostředí, ti nepraktičtí idealisté. Proč to není obráceně?! Proč se nezačne u slušného zacházení s krajinou a v opozici není těžebně-stavební lobby?
Čtěte také: Rozhovor Petra Holuba s Martinem Bursíkem
Informace pro Martina Kocourka, předsedu dozorčí rady ČEZu, který se domnívá, že vymahačská komanda alá ČEZ používá „každá firma, která se zabývá energetikou", je stručná: Není to pravda. Nepoužívá.
Radnice Prahy 2 se rozhodla, že ve sto tisících šoférů, kteří se den co den propasírují Legerovou ulicí, povzbudí špatné svědomí. Pronajala si reklamní poutače, zavěšené nad magistrálou, a osadila je plakáty „Nejezděte autem" a „Nás trápí exhalace". V porovnání s rozměry reklam na automobily, které spatří řidiči na předchozích kilometrech, jde o výrazně skromnější iniciativu. Přesto chvályhodnou!
„Když prší a svět vám připadá zlej, rozejde se s vámi holka, i ta druhá, a nic se vám nechce, potřebujete někoho nebo něco, co vás podrží: kámoše," vykládal Sagvan Tofi, ovšem v reklamě na fernet. Rozuměj na toho „kámoše". Agentura za klip dostala pokutu 100 tisíc, podle ČTK potvrzenou Nejvyšším správním soudem. Protože zákon zakazuje reklamu, sugerující, že alkohol má „povzbuzující nebo uklidňující účinek" anebo že je „prostředkem řešení osobních problémů".
Soud se dobře držel špatného zákona. Sagvan Tofi je v tom nevinně. Desítky reklam s „chlapy sobě" a jinými partičkami kolem sklenic přece říkají úplně to samé, jenom ne takhle narovinu. Ale Sagi si nemůže pomoct. Hraje fér a jiný už nebude.
Češi jsou známí svou nadprůměrnou vášní pro - domnělé i skutečné - luxusní značky. (Což je jeden z důvodů, proč je u nás oblečení tak drahé - jsme svolní za ně platit víc, než jiní.) A proto by nás měla zajímat studie nazvaná „Nosí ďábel Pradu? Vliv luxusních výrobků na kognitivní a rozhodovací procesy", publikovaná Harvardovou univerzitou.
„Výsledky naznačují, že jedinci obklopení luxusem mají větší sklony k rozhodnutím, která mohou ostatním potencionálně uškodit," cituje z ní agentura Reuters. Druhá fáze výzkumu, v níž se vědci zabývali slovními asociacemi, ukázala, že luxus lidi nenutí chovat se k ostatním přímo špatně, ale spíš lhostejně. Harvardští badatelé své závěry poťouchle zveřejnili týden poté, co se médii mihla polemika o výrazném nápisu „Dior" na botičkách křtěné Margarity Elišky Paroubkové.
Nejlepším basketbalistou Evropy je v těchto hodinách Jan Veselý z Ostravy, který válí za Partizan Bělehrad a ve středu večer si připsal 13 bodů a 15 doskočených míčů proti favorizované Barceloně. Sestřih z úchvatného zápasu najdete tady, Jan hraje v bílém dresu s číslem 24.
