Jan Lipold Jan Lipold | Komentáře
23. 10. 2017 14:00

Zvítězil starý dobrý klid na práci. Babiš i Okamura vytěžili naše instinkty ze 70. a 80. let

Mějte se pořád "stejným způsobem" dobře - a hlavně to nechte na nás.
Náš klid za váš klid, kvalitní nabídka.
Náš klid za váš klid, kvalitní nabídka. | Foto: Reuters

Vítězem parlamentních voleb se stal klid na práci. Kdyby se z výsledků a ostatních souvisejících informací měla sestrojit matice motivů českého voliče, různé podoby klidu na práci by v ní hrály rozhodující roli.

Pojem "klidu na práci" odkazuje ke společenské smlouvě mezi režimem a občany v 70. a 80. letech minulého století. Jazyk státostrany KSČ s ním pracoval jako s klíčovým prostředkem disciplinace obyvatelstva - které v naprosté většině "klid" výměnou za tichý souhlas s komunistickým panstvím akceptovalo. V praxi to obnášelo pocit jistoty (že vládnou Moskvou kontrolovaní komunisti se vším, co k tomu patří, včetně stagnace a nesvobody), ale také pocit materiálního zabezpečení.

Doktrína klidu na práci úspěšně zakořenila. "Klid na práci" u nás zůstává jedním z nejúspěšnějších politických konceptů. Porozumění politiků s voliči se o něj opírá dodnes. Narušitelé klidu na práci, veřejní nepřátelé, to byli za komunistů "živly" a "chuligáni", dnes "nepřizpůsobiví" a "paraziti". Dřív nám škodili disidenti ve službách západních imperialistických centrál, dnes například "ekoteroristé" nebo "vítači".

V rušném propojeném světě je předpokladem klidu na práci izolace. Zdroj neklidu představuje to, co přichází zvenčí, změna, kterou nemáme pod palcem. Takže v první řadě - v jazyce některých politiků, ne ve skutečnosti - islám, migrace, ale i Brusel. Samozřejmě euro. Musíme se zavřít do sebe, oplotit vůči cizím vlivům, pak klid na práci ubráníme. Slibovali ve volbách kandidáti s puškou v ruce i bez ní.

Touha po klidu (nejen na práci) se promítá také do odporu vůči sebeomezování, proti tomu, abychom si utahovali opasky. Do věcí každodenního života, do kánonu růstu a spotřeby. Viz třeba chválu automobilismu, ba mobilizaci v jeho jméně, v kampani Václava Klause mladšího. Ať v Praze žijou auta, klid na ježdění a parkování si rozvracet nedáme. Zelení, typičtí narušitelé klidu na práci, ve volbách propadli. Zvítězil beton.

Strategickým politickým nepřítelem klidu na práci je komplikovanost a náročnost. To zdaleka nejlépe vyhmátl Andrej Babiš. Už zapojením příslovce "prostě…" do volební kampaně 2014. Letos ukázal prstem: klid na práci (na makání, chlubí se ANO) ruší tradiční strany a jejich žvanění a blábolení. Nebýt jich, je líp. Mrkněte na moje billboardy.

A spousta voličů to slupla jako malinu. Staré instinkty zafungovaly perfektně.

Leckdo se podivuje, že v časech, kdy hospodářství kvete, benzin je levný, lidé si s důvěrou půjčují atd., uspěly ve volbách protestní nebo protestně se tvářící strany. I to je ale vysvětlitelné požadavkem klidu. ANO a SPD ve skutečnosti neslibují změnu, ale uchování statu quo prosperity, o kterou se strachujeme úměrně s její výší. ANO skrze manažerskou demokracii zrychlenou jako výrobní linka, SPD víc než pevnou rukou.

Jak Babišovo, tak Okamurovo poselství míří v první řadě proti narušitelům klidu a úspěchu. Babiš: proti blábolícím tradičním politikům, co chtějí něco řídit, ale "nepostavili ani psí boudu". Složitou demokracii dialogu a konsenzu přebrousíme manažerskými postupy. Okamura líčí údajné hrozby mnohem apokalyptičtěji, tomu odpovídá i jeho program, ale jde na to podobně: postarám se, aby nikdo a nic nerušilo.

Mějte se pořád "stejným způsobem" dobře - a hlavně to nechte na nás.

Když deník Salzburger Nachrichten napsal, že volby zpustošily dědictví Václava Havla, mimochodem připomněl i to, že komplikovaný, náročný demokrat Havel byl pro řadu lidí - nejen za komunistů, kdy ho znal málokdo, ale hlavně potom, na Hradě! - typickým narušitelem klidu na práci. Pochyboval. Babiš a Okamura nepochybují o ničem. V první řadě ne o sobě. To se dobře prodává.

O prezidentovi rozhodneme za tři měsíce. Není pravděpodobné, že by kádr voličů a jeho psychologický profil mezitím prošly nějakou rapidní změnou. To není povzbudivá zpráva, protože favoritem klidu na práci je Miloš Zeman. Je libo akční balíček Zeman a Babiš - dva v jednom?

 

Právě se děje

před 4 minutami

Lichtenštejnové neuspěli u Ústavního soudu ve sporu o 600 hektarů lesa u Říčan

Nadace knížete z Lichtenštejna neuspěla u Ústavního soudu ve sporu s Českou republikou o les u středočeských Říčan. Soud odmítl stížnost nadace proti předchozímu verdiktu o nevydání 600 hektarů říčanského lesa Lichtenštejnům. V tiskové zprávě to oznámil mediální zástupce nadace Michal Růžička. "Nadace knížete z Lichtenštejna proto využije všechny dostupné prostředky k dosažení spravedlnosti u mezinárodních soudů a mezinárodních institucí," uvedl Růžička.

Lichtenštejnský knížecí rod se snaží získat zpět majetek, o který přišel na základě Benešových dekretů po roce 1945. Podle dřívějších informací Hospodářských novin jde zhruba o 60 tisíc hektarů převážně lesů.

Lichtenštejský kníže František Josef II. se podle československých soudů přihlásil ve 30. letech 20. století k německé národnosti, a proto jeho majetek propadl po druhé světové válce státu na základě Benešových dekretů. Nadace, která spravuje část majetku Lichtenštejnů, ale uvádí, že kníže byl občanem Lichtenštejnska, které bylo ve válce neutrální. Kritizuje proto zamítnutí ústavní stížnosti. "Nadace shledává, že toto rozhodnutí ÚS opakuje pošlapávání práv Nadace knížete z Lichtenštejna na ochranu majetku," sdělil dnes za nadaci Růžička.

Další zprávy