Jan Lipold Jan Lipold | Komentáře
23. 10. 2017 14:00

Zvítězil starý dobrý klid na práci. Babiš i Okamura vytěžili naše instinkty ze 70. a 80. let

Mějte se pořád "stejným způsobem" dobře - a hlavně to nechte na nás.
Náš klid za váš klid, kvalitní nabídka.
Náš klid za váš klid, kvalitní nabídka. | Foto: Reuters

Vítězem parlamentních voleb se stal klid na práci. Kdyby se z výsledků a ostatních souvisejících informací měla sestrojit matice motivů českého voliče, různé podoby klidu na práci by v ní hrály rozhodující roli.

Pojem "klidu na práci" odkazuje ke společenské smlouvě mezi režimem a občany v 70. a 80. letech minulého století. Jazyk státostrany KSČ s ním pracoval jako s klíčovým prostředkem disciplinace obyvatelstva - které v naprosté většině "klid" výměnou za tichý souhlas s komunistickým panstvím akceptovalo. V praxi to obnášelo pocit jistoty (že vládnou Moskvou kontrolovaní komunisti se vším, co k tomu patří, včetně stagnace a nesvobody), ale také pocit materiálního zabezpečení.

Doktrína klidu na práci úspěšně zakořenila. "Klid na práci" u nás zůstává jedním z nejúspěšnějších politických konceptů. Porozumění politiků s voliči se o něj opírá dodnes. Narušitelé klidu na práci, veřejní nepřátelé, to byli za komunistů "živly" a "chuligáni", dnes "nepřizpůsobiví" a "paraziti". Dřív nám škodili disidenti ve službách západních imperialistických centrál, dnes například "ekoteroristé" nebo "vítači".

V rušném propojeném světě je předpokladem klidu na práci izolace. Zdroj neklidu představuje to, co přichází zvenčí, změna, kterou nemáme pod palcem. Takže v první řadě - v jazyce některých politiků, ne ve skutečnosti - islám, migrace, ale i Brusel. Samozřejmě euro. Musíme se zavřít do sebe, oplotit vůči cizím vlivům, pak klid na práci ubráníme. Slibovali ve volbách kandidáti s puškou v ruce i bez ní.

Touha po klidu (nejen na práci) se promítá také do odporu vůči sebeomezování, proti tomu, abychom si utahovali opasky. Do věcí každodenního života, do kánonu růstu a spotřeby. Viz třeba chválu automobilismu, ba mobilizaci v jeho jméně, v kampani Václava Klause mladšího. Ať v Praze žijou auta, klid na ježdění a parkování si rozvracet nedáme. Zelení, typičtí narušitelé klidu na práci, ve volbách propadli. Zvítězil beton.

Strategickým politickým nepřítelem klidu na práci je komplikovanost a náročnost. To zdaleka nejlépe vyhmátl Andrej Babiš. Už zapojením příslovce "prostě…" do volební kampaně 2014. Letos ukázal prstem: klid na práci (na makání, chlubí se ANO) ruší tradiční strany a jejich žvanění a blábolení. Nebýt jich, je líp. Mrkněte na moje billboardy.

A spousta voličů to slupla jako malinu. Staré instinkty zafungovaly perfektně.

Leckdo se podivuje, že v časech, kdy hospodářství kvete, benzin je levný, lidé si s důvěrou půjčují atd., uspěly ve volbách protestní nebo protestně se tvářící strany. I to je ale vysvětlitelné požadavkem klidu. ANO a SPD ve skutečnosti neslibují změnu, ale uchování statu quo prosperity, o kterou se strachujeme úměrně s její výší. ANO skrze manažerskou demokracii zrychlenou jako výrobní linka, SPD víc než pevnou rukou.

Jak Babišovo, tak Okamurovo poselství míří v první řadě proti narušitelům klidu a úspěchu. Babiš: proti blábolícím tradičním politikům, co chtějí něco řídit, ale "nepostavili ani psí boudu". Složitou demokracii dialogu a konsenzu přebrousíme manažerskými postupy. Okamura líčí údajné hrozby mnohem apokalyptičtěji, tomu odpovídá i jeho program, ale jde na to podobně: postarám se, aby nikdo a nic nerušilo.

Mějte se pořád "stejným způsobem" dobře - a hlavně to nechte na nás.

Když deník Salzburger Nachrichten napsal, že volby zpustošily dědictví Václava Havla, mimochodem připomněl i to, že komplikovaný, náročný demokrat Havel byl pro řadu lidí - nejen za komunistů, kdy ho znal málokdo, ale hlavně potom, na Hradě! - typickým narušitelem klidu na práci. Pochyboval. Babiš a Okamura nepochybují o ničem. V první řadě ne o sobě. To se dobře prodává.

O prezidentovi rozhodneme za tři měsíce. Není pravděpodobné, že by kádr voličů a jeho psychologický profil mezitím prošly nějakou rapidní změnou. To není povzbudivá zpráva, protože favoritem klidu na práci je Miloš Zeman. Je libo akční balíček Zeman a Babiš - dva v jednom?

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 21 minutami

Rath v létě podal ústavní stížnost, soud o ní rozhodne spolu s podnětem Mladého

Bývalý středočeský hejtman za ČSSD David Rath podal v létě ústavní stížnost proti verdiktu v první větvi korupční kauzy. Ústavní soud ji bude řešit společně s podnětem dalšího aktéra téže kauzy, manažera Tomáše Mladého. Konečné rozhodnutí o stížnostech zatím nepadlo, uvedla mluvčí soudu Miroslava Číhalíková Sedláčková.

Soudcem zpravodajem, který připraví rozhodnutí, bude Vladimír Sládeček. Důvodem pro spojené řízení je věcná souvislost obou podnětů. "Stěžovatelé brojí proti totožným rozhodnutím obecných soudů, která byla vydána v řízení, jehož byli oba účastníky. Na základě tohoto zjištění, z důvodu hospodárnosti a efektivity, Ústavní soud spojil ve výroku uvedené věci ke společnému řízení," stojí v usnesení.

Rozsudek v první větvi korupční kauzy kolem Ratha letos potvrdil Nejvyšší soud, když odmítl všechna dovolání. Odsouzení včetně Ratha v nich vznesli desítky různých námitek, avšak neuspěli. "Trestná činnost spáchaná obviněnými byla činností sofistikovanou, kdy se navenek průběh obou veřejných zakázek jevil jako souladný se zákonem o veřejných zakázkách," rozhodl Nejvyšší soud.

Zdroj: ČTK
Další zprávy