Odvolal poté účast na summitu Výmarského trojúhelníku, Německa, Francie a Polska; oficiálním důvodem byl neduh, zřejmě "diplomatický". Bývalí polští ministři zahraničí to považují za vážnou chybu. V otevřeném dopise se na tom shodli všichni šéfové, kteří polskou diplomacii po pádu komunistického režimu vedli! Včetně Stefana Mellera, který donedávna zasedal v současné vládě.
Ta vláda se však rychle vyvíjí, a ne k lepšímu: odešel Meller, za jiných, ale taky nedůstojných okolností ministryně financí Zyta Gilowska. Zatím to vyvrcholilo pátečním odchodem samotného premiéra Kazimierze Marcinkiewicze. Předseda vlády nepadl pod tlakem opozice - rozhodla o tom jeho vlastní strana a nahradila jej svým předsedou, prezidentovým bratrem - dvojčetem Jarosławem.
Hledá se vysvětlení
"V racionálních politických kategoriích toto rozhodnutí vysvětlit nelze," napsal komentátor týdeníku Polityka Jacek Żakowski.
Tento publicista se obvykle racionální vysvětlení najít snaží, ale nyní to vzdal: "Marcinkiewicz je nejpopulárnějším politikem své strany. Jako premiér byl hodnocen dobře. (...) Loajálně podporoval kampaně svých spolustraníků, a to i tehdy, když byly zcela zřejmě absurdní... Nezbývá nám tedy než se domýšlet. Jedna stopa se mi jeví jako smysluplná. Je to rostoucí kontrast mezi domácím i mezinárodním hodnocením toho, jak si ve svých úřadech vedou Lech Kaczyński a Kazimierz Marcinkiewicz. Kaczyński je nejhůře hodnoceným a nejnepopulárnějším polským prezidentem. Marcinkiewicz je jedním z nejlépe hodnocených premiérů. Marcinkiewicz si nevede ve svém úřadu špatně. Lech Kaczyński je ve své roli naprosto ztracený."
Novým letošním úkazem na polském mediálním trhu jsou noviny nazvané prostě Dziennik. Vydává je Springerův koncern jako za dlouhou dobu nejvážnější pokus o konkurenci nejsilnějších solidních celostátních novin Gazeta Wyborcza a Rzeczpospolita.
Jeho šéfredaktor Robert Krasowski racionální stránky výměny premiéra přece jen hledal: bude prostě jasněji, když se předseda nejsilnější vládní strany stane i předsedou vlády a bude bojovně prosazovat svůj program - vlastně proti všem.
"Proti Občanské platformě, proti koaličním partnerům, proti postkomunistům. Proti soudcům, proti agentům, proti velkému byznysu a proti silným médiím. Vybudoval si takový politický program, že pro své voliče může být důvěryhodný, pouze když vede válku," píše Robert Krasowski. Jenže i on dodává, že taková politická nabídka sluší opozici, ale ne premiérovi.
Přece jen "čtvrtá republika"?
Bratry Kaczyńské vynesla k politickému úspěchu hesla o "čtvrté republice", zásadním morálním zlomu, který přinesou. Demokracie - a Polsko bezpochyby demokratické je - ovšem vyžaduje pokud možno vývoj, ne přelomy.
Ostatně jak má k přelomu dojít, nikdo příliš neupřesňoval. Rušit nepohodlná média dost dobře nejde, zestátňovat - domněle či skutečně - nepoctivě získaný majetek taky těžko.
Ale ke zlomu přece jen došlo. Svědčí o něm kritická shoda všech dosavadních ministrů zahraničí. Sloužili v různých vládách, "postkomunistických" i "postsolidaritních", byli mezi nimi i bývalí členové komunistické strany, i bývalí disidenti, i politický vězeň nacistů a komunistů Władysław Bartoszewski.#reklama
Jestliže se shodují v kritice dnešní polské zahraniční politiky, znamená to, že se bratřím Kaczyńským přelomu dosáhnout podařilo. Akorát že přelom si zrovna polská zahraniční politika, dosud tvořivá a účinná, nezasloužila. Přelom by byl potřebný jinde, třeba v boji s nezaměstnaností, vysokou navzdory úctyhodným hospodářským výsledkům. Ale to není téma dost adrenalinové a nelze je redukovat na působení - jak by se u nás řeklo - starých struktur.
Není divu, že snaží-li se polští i zahraniční komentátoři něco z varšavských událostí posledních měsíců vyložit, sahají stále častěji po psychologii.
Není divu, že mnozí si pomáhají i vžitými předsudky o "národní povaze". A při té příležitosti padají i slova nespravedlivá. Koneckonců esteticky a intelektuálně náročnějšího čtenáře ona satira z Tageszeitung nadchnout nemohla. Jenže prezidenti nejsou od literární kritiky. Temperamentní elektrikář Lech Wałęsa to věděl lépe než profesor práva Lech Kaczyński.
Autor (1959) je novinář, polonista, redaktor Listů.