Na měsíc si tak Berlín vyzkoušel, jaké je to být centrem světa. Jak to v něm vypadá dnes - uprostřed horkého léta?
Na první pohled se nic nezměnilo. Alespoň na hlavní berlínské tepně - Ulici 17. června - je pořád stejně živo.
Jenom týden poté, co dělníci rozebrali velkoplošné obrazovky, vrhli se na její rozehřátý asfalt vyznavači techna. Po dvou letech se totiž do Berlína vrátila Love Parade - oslava lásky a tolerance. Tedy alespoň tak akci označovali organizátoři, kteří po několika komerčních ročnících slibovali návrat ke kořenům. Záměr se úplně nevydařil. Láska se znovu vytratila neznámo kam, místo ní nastoupila reklama, alkohol a sex.
Sex je dobrý byznys
Ani po Love Parade si ulice 17. června neodpočinula. Další sobotu obsadil prostor mezi Braniborskou bránou a Siegessäule tradiční průvod homosexuálů Christopher Street Day. Jeho vývoj je podobný jako u Love Parade. Na začátku nezávislost a politický protest - na konci byznys a zábava.
Poprvé homosexuálové v Berlíně demonstrovali za toleranci v roce 1979. Tehdy se jich sešlo kolem čtyř stovek, velká část ze strachu se zakrytou tváří. V roce 1990 slavilo ve sjednoceném Berlíně CSD už 15 tisíc lidí. Za dalších sedm let bylo v ulicích už 120.000 demonstrantů a v roce 2001, poté co berlínský starosta Klaus Wowereit otevřeně promluvil o své homosexualitě a vyvěsil na berlínskou radnici duhovou vlajku, přišlo na akci přes půl miliónu lidí.
Duha bez politiky
Od té doby se z průvodu vytratil politický náboj, který k němu vždy patřil. Ač si na to veteráni akce stěžují, cesta zpět už nevede. Všechny požadavky hnutí z osmdesátých let byly totiž naplněny. Homosexuálové dnes mohou uzavírat partnerství a polibek muže s mužem na ulici už nikoho nepohorší.
Vítané politické vyostření ovšem letos možná přinesou demonstranti z Ruska a Polska. Atmosféra ve Varšavě ani v Moskvě se totiž s tolerantním Berlínem srovnávat nedá - průvody homosexuálů tam byly ostře napadány - nejen pravicovými extremisty, ale i politiky.
Starosta Wowereit oproti tomu vystoupí na berlínském průvodu na jejich podporu. Mimoto ale už také jistě začne sbírat body pro zářijové komunální volby. Že se do křesla starosty vrátí, má už skoro jisté. Mezi Berlíňáky je totiž oblíbený.
Semafor na radnici
Zápas se tak povede jen o to, jaké koalici bude předsedat. Poslední čtyři roky vládla městu rudo-rudá sestava sociálních demokratů a poskomunistů z PDS. Nebyla zrovna nejúspěšnější. Nepomohla Berlínu z obrovských dluhů, které za sebou zanechala výstavba po sjednocení města a navíc je ještě prohloubila. Na obzoru se proto nyní začíná rýsovat pravicovější koalice typu semafor - z rudých sociálních demokratů, oranžových liberálů a strany zelených.
Kromě politiků zbrojí před volbami také studenti, kteří se obávají, že nová koalice zavede školné. Už i jeho tradiční odpůrci z řad sociálních demokratů totiž podporují tzv. model studijních kont, podle kterého budou studenti platit za překročení standardní doby studia.
Ještě více než školného se ale berlínští studenti obávají návalu kolegů z ostatních spolkových zemí, kde už bylo školné zavedeno. Zatím probíhají na berlínských univerzitách jenom válečné porady, ostré protesty se plánují až na podzim. Už nyní ale musela policie na školách zasahovat, když studenti na Svobodné univerzitě nechtěli po jedné poradě opustit budovu.
Dvořák a Beethoven na hromadě písku
Nejen průvody a demonstracemi ale žije Berlín. S létem do něj dorazila také pohodová atmosféra, při které se nemusí nikam chvátat a jedinou povinností je užívat života. Nábřeží okolo Sprévy se proměnily v pláže, kde si Berlíňaci, kteří zrovna nemají dovolenou, navozují středomořskou atmosféru. Kdo má třeba jenom jeden volný den, sedá na vlak a ujíždí za pravým mořem na ostrov Usedom u Baltu. Ne nadarmo se mu říká koupací vana Berlína. Kdo má volného dne jenom půl, vystačí s jezery kolem Berlína, Wannsee na prvním místě.
Kromě vody ale letní Berlín nabízí také spoustu kultury. A to prvotřídní kvality. V pátek dorazili Rolling Stones, o pár dní později je vystřídá Robbie Williams. V Berlínském dómu zase pro příznivce klasiky zpíval drážďanský Kreuzchor. Nejvíce Berlíňáků ale vyráží na open air koncerty, které se konají na všech možných - i těch nejnepravděpodobnějších - místech. Dvořák a Beethoven mezi kopicemi písku a bagry není žádnou výjimkou. V letním Berlíně jdou totiž všechny předsudky stranou.