Vysvětlovat mladším generacím, co to byly Lidové milice, není jednoduché. Lze si samozřejmě pomoci příměrem, ale pokud byste někomu začali vykládat, že to je, jako by hnutí ANO mělo vlastní osmdesátitisícovou armádu pod velením Andreje Babiše, zatváří se přinejmenším udiveně. Ne, Lidové milice je těžké pochopit bez zkušenosti, nebo alespoň teoretické znalosti brutality a absurdity totalitního státu.
"Ozbrojená pěst dělnické třídy" vznikla právě před 70 lety, při komunistickém převratu v únoru 1948. Jejím vrchním velitelem byl generální tajemník Ústředního výboru KSČ.
Až do roku 1989 každý člen milicí - což byli v drtivé většině v běžných civilních povoláních pracující muži a ženy - skládal přísahu, podle které bude "vždy obětavě a věrně sloužit Komunistické straně Československa", "uvědoměle plnit usnesení stranických orgánů" a "připraven chránit se zbraní v ruce zájmy strany, revoluční vymoženosti dělnické třídy a socialistický stát před vnitřním i vnějším nepřítelem a v případě potřeby nebude váhat při jejich obraně položit i svůj život".
Speciál k 70 letům od Února 1948
Neuvěřitelný příběh českého Monte Christa. Cestu nástupu komunistů umetla akce opsaná od gestapa
Život samopalníka Raichla na unikátních fotografiích: Mukl z gulagu, který bojoval proti komunismu
Komunisté terorizují občanstvo a Gottwald lže, psali novináři před únorovým pučem. Po něm už nemohli
Fotoblog: Zlo s tváří Lidových milicí. Přísahali, že za KSČ položí i život
Místo života v komunismu si raději vybrali emigraci. Podívejte se, kdo opustil zemi po únorovém puči
Truhlář se služkou prvním párem Československa. "Kléma a Martička" předznamenali úpadek země
Komunistická zvěrstva v Československu? Humorista Žák vše předpověděl již v roce 1948
Hotel Klenov na Bystřičce postavil válečný veterán, znárodnění jej rodině vzalo. Dnes budova chátrá
Nebyla to tedy žádná legrace (i proto, že to muselo stát obrovské peníze). Lidové milice disponovaly nejen pistolemi a samopaly, ale také protiletadlovými kulomety, minomety a bezzákluzovými kanony. Lehčí výzbroj bývala uložena přímo v továrnách - další věc, kterou si je dnes obtížné představit.
Lidové (původně Dělnické) milice pomohly KSČ k moci v roce 1948 a čtyři desetiletí zůstaly její zásadní oporou. V "normálních" dobách jako odstrašující síla; ve vypjatých momentech, například v srpnu 1969, jako prostředek násilného potlačení nesouhlasu.
Karikovat milicionáře jako "dědky, kterým jsme na demonstracích snadno utekli" (Miloš Zeman), je nesmysl. Lidové milice představovaly nebezpečnou součást komunistického zla a zvůle.
Nejzajímavějším úkazem Lidových milicí ovšem byli - jejich jednotliví členové. Netvořili je žádní odkudsi se vynořivší, hybridní žoldáci komunismu, ale lidé "mezi námi". Dělníci i vysokoškoláci. Přesvědčení komunisté, pamětníci Gottwalda, prospěcháři a těžcí kolaboranti i ti, kdo členství v milicích brali zlehka, jako součást přizpůsobení se poměrům, jako úlitbu životnímu kompromisu a kariéře.
Dodnes mezi námi žijí nejen tisíce bývalých milicionářů, ale také "milicionářských typů". Lidí, kteří by se do podobných aktivit z podobných důvodů, třebas bez rudé hvězdy ve znaku, možná zapojili i dnes. V něčem připomínají milicionáře 70. a 80. let. Kde jsou?
Když KSČ v prosinci 1989 Lidové milice rozpustila, měly skoro 85 tisíc členů.
