Jedni toho mohou litovat, já ale říkám: Není důvod. Telička je tam, kde má být.

Poznal jsem Pavla Teličku před deseti lety, kdy byl ještě jen ředitelem odboru na ministerstvu zahraničí. Patřil mezi nejvzdělanější diplomaty v evropské tematice a překvapoval energií. Rozhodně se lišil od staré garnitury salónních diplomatů, kteří rádi končí práci ve čtyři a ze všeho nejraději mají na diplomacii mercedesy a diplomatické pasy.

Pak vedl vstupní rozhovory a vyrostl tak, že se o něm mluvilo jako o jasném kandidátovi na prvního českého eurokomisaře. Problém byl jen s tím, že nebyl politikem, což komisaři jsou. Přesto na chvilku uspěl.

Problémem Teličky dnešních dnů je nerozhodnost. Ve skutečnosti vlastně neví, co by si chtěl v politice počít s kapitálem, který si během vyjednávání o vstupu České republiky do unie vydobyl. Neví, co si počít s nabídkami politických stran, aby vedl jejich kandidátku do voleb. Neví, zda je dobré opustit Brusel, kde má kancelář, zázemí a slibně se rozvíjející byznys. Proto chvilku váhá a nakonec odmítne. Nyní definitivně.#reklama

Od politika čekáme vize a hlad po angažovanosti. Telička je v politické rovině nemá.

Pokud někdo čekal, že Telička je "divoká politická karta", pletl se. Telička sice vstup do politiky nevylučoval, ale nikdy si nevyhrnul rukávy. Politika je jen jeho sen, z nějž má trochu strach. Myslím, že ho těžko překoná. Tím se jeho znalosti a um neztrácejí. Jen je musí realizovat v byznysu a při přednáškách.

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT