Náměstek brněnského primátora za Žít Brno vysvětluje, co dělal v sadomasochistickém podniku ve Lvově. Jistá významná část českého Facebooku žije kauzou už několikátý den.
Tak jsem zkusil, jaké je to, nechat si dát pár ran důtkama. Výborný. A výborný je k tomu celý ten příběh:
Na začátku prázdnin mě oslovil Mara Fišer, který má v Brně na starosti obnovu fotbalového stadionu za Lužánkami, jestli bych s nima, Zbrojovákama, nejel na Ukrajinu do Lvova na 10. ročník fanouškovského fotbalového turnaje Eurofanz 2016. Nechal jsem to bez jasné odpovědi a zmizel jsem na několik dní se synem mimo signál, a když jsem se ve čtvrtek dopoledne z pustiny vrátil, zjistil jsem, že za pár hodin se do toho Lvova skutečně odjíždí – tedy pokud pojedu já, abychom byli aspoň čtyři, ostatní se na to vybodli. Takže jsme ve čtvrtek 7. července odpoledne odjeli slavnostně reprezentovat fanouškovský tým Zbrojovky ve čtyřech lidech…
V pátek ráno jsme přišli na stadion a pořadatelům oznámili, že jsme čtyři a velké hřiště v tomto počtu asi neuhrajem – a já navíc hrát neumím. No, za půl hodiny naklusalo deset Lvovanů, kteří za Zbrojovku srdnatě odehráli čtyři zápasy ve skupině, a protože tým Banské Bystrice došel už ráno na mol sťatý, s velkou slávou jsme je porazili a postoupili do osmifinále, čímž jsme výrazně překonali naši profesionální reprezentaci ve Francii!
Ale o ten fotbal tu zas tak úplně nešlo. Cílem bylo ochutnat co nejvíc místních dobrot, jako jsou vareniky, boršče, soljanky, všemožné saláty, salo, a vypít co nejvíc nejlepší místní vodky. Úspěšně se to oboje dařilo. Pro neznalé – vodka na Ukrajině se liší od vodky dostupné v českých obchodech asi jako Staropramen od piva.
Z kraje sobotní noci jsme byli dovedeni našimi mladými ukrajinskými průvodkyněmi do nějaké kavárny na hlavní třídě (kavárna je zdejší krycí název pro hospodu). Dali jsme si chrenivku, vodku s křenem, a tu jsem spatřil, že v další místnosti nějaké paní šlehají nějaké pány po zádech důtkama. Chtěl jsem něco takového vyzkoušet už dlouho. A to pochopila i naše ukrajinská děvčata, a než bys řekl bič, přistoupila ke mně servírka a přikázala mi sundat triko a ohnout se k opěradlu. A po každé ráně křičet: I want more!
Kdo o něčem takovém tajně sníte – zkuste si to. Je to dobré zpestření večera, nebo něčeho jiného. Jen doporučuju, neberte si s sebou kamarády, kteří to hned dají na Facebook, teda hlavně pokud jste osoba veřejně činná a nemáte zájem sdílet se všemi své sexuální touhy.
Když jsem k tomu následující dny dával vyjádření pro všechna existující média snad s výjimkou tohoto, nevěděl jsem zásadní věc. Že to, kde jsme byli, je legendární kavárna Masoch, pojmenovaná podle toho lvovského Sacher-Masocha, který propůjčil slovu masochismus svoje jméno. Je to tady ve Lvově taková místní turistická atrakce, asi něco jako Středověká krčma nebo Matějská pouť u nás. Vy už to víte, tak budete svou návštěvu zde vysvětlovat pohodlněji.
Prima je, že to zafungovalo jako krásný filtr na prudérní moralisty, kteří postupně odcházejí z mého Facebooku, a naopak přicházejí ti, kterým svobodomyslné chování nevadí. Z toho poučení plyne a co víc si můžeme přát!
Matěj Hollan text původně napsal jako sloupek do své pravidelné rubriky v týdeníku Ekonom. Vzhledem k žhavosti tématu ho publikujeme na Aktuálně.cz.
