Neurovědkyně Leor Zmigrodová na toto téma vydala knihu, a to s příznačným názvem - Ideologický mozek. Politické strany inkarnovaly v populistická hnutí, která už lidem nemusí nabízet žádnou ideologii s ikonickou tváří Marxe, Hitlera či Ježíše.
Noví funkcionáři politických uskupení jsou trpaslíky v marketingovém cirkuse a svým voličům, jako třeba Stačilo, tedy bývalí komunisté, nabízí, že důchodová reforma bude nutná, ale ne krutá, ANO, že bude líp, že u lékařů nebudou fronty, ač to jsou většinou sliby na stejné úrovni jako kdyby tvrdili, že jim zajistí, aby víc svítilo slunce. Trpaslíci předstírají, že lepší budoucnost je dárek, který lidem naservírují za to, že si je zvolí do čela tlupy.
Jenže stará zkušenost praví: Bez práce nejsou koláče, a na to část lidí zapomíná a není ochotná věnovat energii a čas novým skutečnostem, učit se novým věcem, a toho noví trpasličí šamani využívají pro sebe, pro svůj prospěch, mají to dnes snazší, než to měli dříve ideologové a duchovní činovníci. Líp může být jen tehdy, když se o to zasloužíme svými výkony, svou každodenní prací, když pochopíme, že politika se týká nás všech, že jsme jí totiž my sami, protože způsob naší víry je přímo závislý na našem mozku. Jak politická. neurověda naznačuje, rigidní lidé, kteří jsou proti elektroautům, proti větrníkům, proti ekologii, atd. mají prý specifické geny, které jinak distribuují v mozku dopamin, hormon štěstí, což způsobuje, že nad rozumem vítězí strach, hněv a úzkost, tedy emoce. To jim zabraňuje v tom, aby se vyrovnali s novými skutečnostmi a hledali nová řešení. Pokud u nás tuto schopnost nezíská většina lidí, pokud nebudeme investovat velké peníze do vzdělání, staneme se zase kolonií, jako jsme jí byli před rokem 1989. Budeme v hospodě hudrovat na nového trpaslíka, ale na veřejnosti k němu budeme loajální, jinými slovy mu vše dovolíme, i to, aby nás okrádal.
Připomnělo mi to konec války. Před naši zahradu tehdy dopadli dva ruští parašutisté, lékaři a z několika zahrad udělali polní nemocnici. Z okolních chat vykradli matrace a na nich na trávníku ošetřovali vojáky. Ti pohyblivější se v noci vydávali na lup do okolních zahrad a těžce zraněným nosili jako dárek sádrové trpaslíky, ke kterým se ti nejvíce zkrvavení vojáci modlili. Trpaslíci jim nepomohli: těžce raněné za vesnicí důstojníci postříleli.
A podobně to dopadne s těmi, kteří se dnes modlí a volí nové trpaslíky z marketingového cirkusu, v domnění, že jim pomohou. Nikdo je sice nepostřílí, ale také jim nikdo nepomůže. Naopak právě oni a jejich děti, díky té neochotě se přizpůsobit novým situacím, na volbu trpaslíků nejvíce doplatí. Důvod je zřejmý: Populisté z politiky žijí, ale nevytvářejí ji, politika je nezajímá: zajímají se jen o své prebendy.
Napsáno pro ČRo Plus.
