Jan Spousta | Názory
27. 8. 2019 20:00

Milion chvilek za… za co vlastně?

Je to jedna z klíčových otázek dneška: stojí-li proti sobě v demokracii vůle většiny a názor expertů, co by mělo vážit víc?
Letní Letná trochu jinak. Největší protivládní demonstrace od roku 1989. Letenská pláň, 23. června 2019.
Letní Letná trochu jinak. Největší protivládní demonstrace od roku 1989. Letenská pláň, 23. června 2019. | Foto: Milan Bureš

Před dvaceti lety se zdálo, že moderní demokracie západního typu nezadržitelně vítězí. Jako by k ní ani neexistovala rozumná alternativa. Dnes jsme ale prakticky denně svědky situací, ve kterých obyvatelé demokratických zemí ve svou formu vlády přestávají věřit. K moci se derou populisté a roste obliba autoritářských režimů. Pokud se vám zdá, že předchozí věty přesně vystihují vaše pocity, vězte, že s nimi nejste sami. Sdílí je i americký politolog Yascha Mounk, který ve své nové knize Lid versus demokracie vykresluje současný svět ve stejných barvách.

Lid versus demokracie. Obálka českého vydání knihy amerického politologa Yaschy Mounka
Lid versus demokracie. Obálka českého vydání knihy amerického politologa Yaschy Mounka | Foto: Nakladatelství Prostor

Má za to, že každým dnem se rozevírá propast mezi dvěma základními složkami západního systému: totiž mezi demokracií a právním státem. Doposud přitom platilo, že patří neoddělitelně k sobě a vzájemně se podporují. Teď ale, jako by se v praktické politice - a především v očích značné části lidí - začaly stavět proti sobě.

Co tím chce Mounk říci? Zhruba toto. Mluvíme-li o abstraktním "právním státě", znamená to v praxi, že je řeč o zemi, kde jsou si před justicí opravdu všichni rovni. Od posledního bezdomovce po hlavu státu. A je-li zároveň právní stát také moderní demokracií, garantuje všem svým občanům kromě rovnosti před zákonem i svobodu a základní lidská práva, přičemž zvláštním způsobem chrání před útiskem nejrůznější menšiny (náboženské, rasové, jazykové, sexuální).

Mnoho lidí (zejména příslušníci dosavadní etnické většiny) dnes ale dospělo k názoru, že pro samý důraz na práva různých menšin zapomínají západní státy na problémy jejich. Neřeší ekonomickou stagnaci, či dokonce úpadek tradičních středních vrstev. Na to například v minulých prezidentských volbách doplatili američtí demokraté. Díky vstřícnosti vůči právům menšin získala Hillary Clintonová obrovskou podporu v jejich řadách. Ztratila ale tradiční levicové voliče z řad bílých dělníků, takže se nakonec hlavou Spojených států nestala ona, nýbrž Donald Trump.

Když vítězství znamená porážku

Řecké slovo demokracie se běžně překládá jako "vláda lidu". Demokratický systém je pak ten, který uskutečňuje vůli většiny. Mounk ale upozorňuje na fakt, že právě síla většiny dnes viditelně chřadne. Je stále menší mimo jiné proto, že v čím dál složitějším světě je potřeba více a více pravomocí lidové vlády delegovat na odborníky a někdy i různé mezinárodní organizace. Funguje to tak i u nás. Pro příklad není třeba chodit daleko: Česká národní banka se na nic neptala, když v roce 2013 na několik let uměle oslabila korunu, čímž poškodila každého, kdo měl v domácí měně úspory.

Právě takových situací dnes využívají populisté Trumpova typu - slibují vrátit kontrolu nad státem lidu a dělat to, co chtějí voliči, nikoli nejrůznější elitní experti.

Po druhé světové válce se v západní demokratické politice soutěžilo obvykle o to, bude-li stát pravicovější nebo levicovější. Tedy bude-li víc podporovat lidi ekonomicky samostatné a úspěšné, nebo naopak za cenu vyššího zdanění a horšího ekonomického růstu zlepší sociální služby. Dnes jako by se politická soutěž přenesla k jiné, daleko zásadnější otázce: má být stát více demokratický za cenu omezení práv a svobod, nebo má podporovat autoritu expertů a ústavních soudců, i když půjde proti vůli většiny?

Tragédie této volby je v tom, že úplné vítězství kterékoli ze stran by nejspíš znamenalo konec systému založeného na vyvažování vůle většiny a práv menšiny. Byrokratický stát, který přehlíží vůli občanů, představuje stejnou tragédii jako demokracie, jež nehledí na práva menšin a politickou kulturu. Oba míří stejným směrem: k tyranii nebo oligarchii. V prvním případě k tyranii expertů a právníků, kteří nemusejí brát ohled na názory lidí. Ve druhém pak k despocii demagogů, kteří manipulují emocemi voličů a strhnou na sebe dříve či později diktátorské pravomoci.

Právě tak pravidelně končily antické demokracie, v nichž vůle lidu nebyla omezena systémem ústavních brzd a protivah. A podobně ostatně skončila také ruská demokracie před bolševickou revolucí a demokracie německá před Hitlerovým nástupem.

Tak vyhrajte vy

Označení "demokracie" se dnes často používá pro systém, který slučuje svobodné volby a právní stát pod jednou střechou. Ale je dobré si uvědomit, že jde o dvousložkovou směs, a její složky se naučit vnímat a pojmenovat zvlášť. Každá z nich totiž dokáže fungovat samostatně bez té druhé a v poslední době je mnozí politici začínají stavět proti sobě. Slovo demokracie tak dnes někdy povahu věci spíš zastírá, než aby ji ozřejmovalo. Vezměme si jako příklad demonstrace spolku Milion chvilek pro demokracii.

Podle svého názvu hnutí hájí demokracii, ale všechny jeho dosavadní požadavky buď volají po právním státu (nezávislost justice je nezávislostí i na demokraticky volených představitelích), anebo se dožadují zlepšení politické kultury (odstoupení premiéra, jehož hnutí sice vyhrálo volby, ale on sám je trestně stíhaný a vykazuje střet zájmů). Demokracii v původním smyslu lidovlády takové požadavky vlastně limitují: jdou proti vůli volebních vítězů, a tedy i jejich voličů. Vzniká tak nedorozumění a oponenti demonstrantům za demokracii odpovídají argumentem "my jsme vyhráli volby, máme tedy právo vládnout. Vzýváte-li demokracii a chcete to dělat jinak, vyhrajte příště vy."

Rozpor je daný samozřejmě tím, že název "Milion chvilek za právní stát a politickou kulturu" by ani zdaleka nezněl tak atraktivně jako ten současný. Právní stát i vyspělá politická kultura k modernímu pojetí demokracie neoddělitelně patří. Jen je stále méně jasné, jak je sloučit se samotnou vládou lidu.

Autor je sociolog.

Parlamentní listy jsou preferované lidmi, kteří volí protestní strany, říká Josef Šlerka. | Video: DVTV
 

Právě se děje

před 21 minutami

Británie chce příští rok zakázat vstup trestaným unijním občanům

Británie chce od 1. ledna příštího roku zakázat vstup na své území všem občanům Evropské unie odsouzeným k více než ročnímu trestu vězení. Podle britských médií by po konci brexitového přechodného období pro občany EU platila stejně přísná pravidla, jako pro zbytek světa. O návrhu ministryně vnitra Priti Patelové bude ve čtvrtek jednat britský parlament.

Do konce přechodného období, které skončí 31. prosince, platí pravidla z doby britského členství v unii a tak země může jejím občanům včetně Čechů zamítnout vstup jen ze závažných důvodů. Podle nově navrhovaného řešení by do Británie od příštího roku nesměli občané EU odsouzení k delšímu než ročnímu trestu odnětí svobody nebo osoby, které v posledním roce spáchaly trestný čin.

Britský plán má však jednu trhlinu. Počítá totiž s využitím Evropského informačního systému rejstříku trestů (ECRIS). Pokud se ale nepodaří Londýnu s Bruselem uzavřít dohodu o budoucích vztazích, nebude k němu mít Británie přístup. Řešením by mohl být přístup k informacím díky členství v Interpolu.

Zdroj: ČTK
před 37 minutami

Vydavatelství Mafra se musí omluvit Chovancovi za články o tom, že koupil za polovinu obvyklé ceny byt od uchazeče o státní zakázky

Vydavatelství Mafra se musí omluvit bývalému ministrovi vnitra Milanu Chovancovi za články o tom, že koupil za polovinu obvyklé ceny byt od uchazeče o státní zakázky. Rozhodl o tom ve čtvrtek pravomocně pražský městský soud. Ze znaleckých posudků totiž vyplynulo, že politik zaplatil zhruba běžnou částku. Omluva musí vyjít na první straně deníku Mladá fronta Dnes i na webu iDnes.cz. 

"Je to nepravdivé tvrzení, což bylo bezpečně zjištěno v odvolacím řízení," uvedl v odůvodnění rozhodnutí předseda odvolacího senátu Tomáš Novosad. Články pak podle něj navodily pocit, že Chovanec získal velmi levně byt a prodávající za to získali možnost ucházet se o státní zakázky.

Zdroj: ČTK
Další zprávy