reklama
 
 

Miloš Forman režíroval spiknutí proti blbosti, přetvářce a lži

14. 4. 2018
Byl posedlý pravdivostí a nebál se mluvit nahlas.

Bylo jich původně pět celoživotních kamarádů: Forman, Passer, Ondříček, Suchý a Havel. S Passerem a Havlem se znal Miloš Forman od první třídy, všichni milovali film a všichni byli či jsou nějak slavní, i když Jiří Suchý a Václav Havel se prosadili víc v divadle. Jedno ale měli od počátku společné: byli neobyčejně houževnatí, pracovití, milovali humor a nesnášeli přetvářku. O Jiřím Suchém a Ivanu Passerovi to platí dodnes.

"Ve filmu nejde o nic jiného, než člověku na plátně jeho chování věřit," tvrdil Forman, a veškerou přípravu filmů vždy důsledně této formuli podřídil. Byl přesvědčen, že film miluje autenticitu, proto točil nejčastěji v reálu s kontaktním zvukem. Dokonalostí a pravdivostí na plátně byl posedlý. K tomuto přesvědčení a jednoduché formuli mu pomohli i komunisté, které žitý život vůbec nezajímal, a film zneužili k propagandě.  Místo o skutečném světě točili filmy pouze o tom, jaký by svět jednou měl být, a tomu se již tato generace nejen smála, ale toho se i štítila. Programově s tím nechtěla mít nic společného. Tak se zrodila česká nová vlna: jako spiknutí proti blbosti, přetvářce a lži.

V padesátých letech, kdy Miloš Forman studoval na FAMU scenáristiku, tehdejším filmům nikdo z vnímavějších studentů nevěřil. Když se k tomu na škole přiznal a navíc se zjistilo, že s kamarádem holduje dekadentním básníkům Baudelairovi a Rimbaudovi, chtěli je ze školy vyhodit. Zůstal tam jen díky manévru svého učitele, spisovatele a scénáristy Miloše V. Kratochvíla. Ivana Passera, Formanova kamaráda, se kterým pak natočil většinu svých českých filmů, režiséra českého Intimního osvětlení a bezmála patnácti amerických filmů, skutečně v roce 1957 z FAMU vyloučili: svéráz a osobitost vadila. Miloš Forman na ní naopak bazíroval: "Důležité je, aby divák nevnímal, že herec hraje dobře. Proto je důležité, aby herci režisér nesebral jeho osobnost. Dodržuju jedno pravidlo: Co nejmíň hercům vysvětlovat. Čím víc režisér hercům radí, tím víc jim mate hlavu… Já hercům předehrávám, a tím jim dávám najevo, jakou mám o roli představu, ale vyjadřovat to slovy je ošemetné. Herec má pak mých slov plnou hlavu a hledá za nimi něco hlubšího, než v nich skutečně je, a jeho výkon začíná být vyumělkovaný," řekl režiséru Bohdanu Slámovi v knize Povolání režisér.

Protože většina herců tehdejší doby byla podle Formana nevěrohodná a okoukaná, začal od počátku, tedy od roku 1963, kdy natočil hraný dokument Konkurs o fiktivním výběru zpěváků do divadla Semafor Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra, využívat neherce. Už při práci na scénáři na tomto filmu spolupracoval s Ivanem Passerem, jehož to byl i námět a za kamerou byl Formanův věrný přítel Miroslav Ondříček, který taky neměl FAMU. V Konkursu se poprvé objevila i Formanova budoucí žena Věra Křesadlová, která byla zasvěcena do toho, že jde o fikci. Instruována Milošem Formanem dávala některým scénám rytmus, který neherci necítili. Podobnou metodu později použil při natáčení filmu Hoří, má panenko. Tam mezi neherci v jedné scéně hraje i Vladimír Menšík, který plní podobnou funkci. Tento film, natočený v roce 1967, byl asi nejsžíravější kritikou tehdejší nekulturnosti a nesvobody, kterou ovšem jeho postavy považují za normální. Byl nominován na Oscara. A i Formanův první hraný celovečerní film Černý Petr získal hlavní cenu na mezinárodním festivalu v Locarnu.

Proč měl Miloš Forman v USA takový úspěch? Kromě toho, jak sám říká, že mu nic jiného nezbývalo, protože se nemohl z Ameriky domů vrátit, za to může jeho talent.

Forman měl vždy předem jasnou představu, za kterou racionálně či instinktivně šel a navíc měl schopnost pro tuto představu nadchnout své okolí a rozpoznat talenty. Už jako student spolupracoval s jedním z tehdy nejvýraznějších režisérů Alfrédem Radokem. A kdysi prý svým synům řekl: "Všechno na světě zvládneš, budeš-li se umět soustředit."

Když se Formana jeho dobrý známý scénárista Jan Fleischer optal, jaké by to bylo, kdyby se přestěhoval do Spojených států, odpověděl mu: "Amerika není pro lidi, kteří mluví tiše." Proto Fleischer zůstal v Londýně, kde učil na filmové škole bezmála pětadvacet let.

Naproti tomu hlasitý Miloš Forman se ve Spojených státech stal držitelem dvou Oscarů za nejlepší režii a tří Zlatých glóbů.

Žil ve městě Warren ve státě Connecticut, kde ve věku 86 let 13. dubna 2018 zemřel.

autor: Karel Hvížďala | 14. 4. 2018

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama