Chci předeslat, že ani v nejmenším nepřehlížím a nebagatelizuji lítost řady lidí nad tím, že společný stát Čechů a Slováků nepřežil několik prvních let naší znovunabyté svobody. Československo bylo i mou vlastí a jeho rozdělení rozhodně nikdy nepatřilo k mým politickým, ale ani osobním cílům.
Československo nerozdělil Klaus
Reagoval jsem na něco úplně jiného. Když už bylo zřejmé, že na slovenské straně chybí dostatečná vůle k pokračování společného státu, ukázali jsme, že ono ústavně zaručené "právo na sebeurčení" nemusí být jen prázdnou a bezobsažnou formulkou, používanou v ústavách tehdejších socialistických federací. Dnes již neexistuje ani jedna z nich, ale jen jedna se dokázala rozejít natolik důstojným a civilizovaným způsobem, že ihned po rozdělení nastaly jak mezi oběma nástupnickými státy, tak mezi občany obou zemí ty skutečně nejlepší vztahy. Dnes platí, že Česká a Slovenská republika jsou nejbližšími spojenci.
Někteří lidé se dnes probouzejí a začínají říkat, že se Československo mělo rozdělit po referendu a že k rozdělení tehdejší politici neměli mandát. Opět se vynořují obvinění, že Československo "rozdělil Klaus", a to proto, aby "omezil počet svých oponentů". Bývalý předseda vlády Pithart nedávno dokonce prohlásil, že jsme se "zbavili Slováků, byť s jejich asistencí", až jsme zůstali "konečně sami." Nemohu s tím souhlasit.
Ten, kdo ještě nezapomněl atmosféru prvních polistopadových voleb v červnu 1990, ví, že tyto volby byly v jistém smyslu referendem. Tenkrát šlo o to, jak moc se chceme odpoutat od své minulosti komunistické totality. Každá z několika desítek kandidujících stran proto nabízela různě radikální reformy a různou míru kontinuity (a tedy i diskontinuity) s předlistopadovým vývojem. Rovněž druhé svobodné a demokratické volby (červen 1992) přinesly jedno velké téma, které svým významem dominovalo nad všemi ostatními. Všechny politické subjekty se vymezovaly k budoucnosti společného federálního státu. Své názory voličům formulovaly poměrně jasně a voliči zejména na Slovensku věděli, o co jde.
Na téma rozdělení státu se referendum nekonalo mimo jiné proto, že nebyl dostatečný konsensus na konkrétní otázce, která měla být voličům položena. Každá formulace totiž v sobě obsahovala i jisté hodnocení daného stavu (společný stát), či nového stavu (dva nové státy) se zřetelným významem na stupnicí "dobré špatné." Jedno společné znění otázky pro referendum nebylo možné dosáhnout, protože pouze jedna republiková reprezentace toužila po dosažení mezinárodně-právní subjektivity. Všichni vědí, že šlo o stranu slovenskou, a v tomto se pan Mečiar a pan Čarnogurský nelišili.
Výrazem politické vůle občanů Slovenské republiky byl požadavek naplnění jejich práva na sebeurčení a dosažení plné mezinárodně-právní suverenity Slovenska. Proto poslanci zvolení ve volbách roku 1992 měli plný mandát a legitimitu k uzavření těch dohod, které představovaly nejvyšší společný jmenovatel zájmů českých a slovenských voličů.
Ústavní čistota
Dne 17. července 1992 navíc nově zvolená Slovenská národní rada přijala "Deklaraci SNR o svrchovanosti Slovenské republiky", slavnostně vyhlašující "svrchovanost Slovenské republiky jako základ suverenního státu slovenského národa". Českou a Slovenskou Federativní republiku již nebylo možné zachovat. Následující den na to reagoval i prezident federálního státu Václav Havel a podal demisi.
Tehdejší Federální shromáždění bylo způsobilé jak politicky, tak ústavně-právně, aby formou ústavního zákona o rozdělení tehdejšího federálního státu rozhodlo. Získání podpory tří pětin poslanců Sněmovny lidu a tří pětin poslanců české i slovenské části Sněmovny národů představovalo nezpochybnitelnou míru politické legitimity.
Česká a Slovenská republiky pak vznikly zcela v souladu s ústavním pořádkem zanikající federace formou přijetí ústavního zákona Federálním shromážděním tehdejší ČSFR. Šlo o ústavní zákon č. 541/1992 Sb., o dělení majetku ČSFR a jeho přechodu na Českou a Slovenskou republiku, a ústavní zákon č. 542/1992 Sb., o zániku ČSFR. Není znám případ, kdy by státy, které vznikají rozdělením původního soustátí, vznikly natolik precizním a z pohledu ústavního práva bývalého státu čistým a formálně bezchybným způsobem.
Opravdu to všechno někteří z nás zapomněli?"
2. 11. 2005
