Nikdy mě ani nenapadlo, že by ČLR mohla být v rusko-ukrajinské válce nestranná, natožpak že by mohla jakýmkoli způsobem podporovat napadenou Ukrajinu. Soudě podle zahraničního zpravodajství let 2022 a do značné míry i 2023, řada západních politiků a dalších účastníků veřejné debaty se touto nadějí kojila a leckteří se jí kojí dosud.

Nejde přitom o žádnou raketovou vědu. Čína coby vyzyvatel USA v zápase o světovou hegemonii sleduje dlouhodobou strategii konfrontace se Západem všemi dostupnými prostředky "nelineární války", která se v hrubých obrysech nikterak neliší od ruského komplexního pojetí hybridního boje. Má na světě řadu nohsledů, podle toho, kde podplatí či opije rohlíkem kterou politickou reprezentaci, avšak Rusko představuje jediného kamaráda do deště s dostatečně velkým klackem - jedinou skutečnou a skutečně niterně spřízněnou mocnost. A Čína na přetahování se Západem rozhodně nechce být sama, zas tak silná se navzdory vší sebevědomé rétorice necítí.

Pokud by se čínský režim z Ruskem, s nímž slavnostně v předvečer přepadení Ukrajiny uzavřel strategické partnerství, rozešel, byla by to ztráta tváře navenek i před domácím publikem. Navíc je pokračující válka pro ČLR v podstatě ve všech ohledech výhodná. Odčerpává síly a zdroje západních států a částečně odvádí pozornost od čínských piklů. Radikálně zvyšuje tlak na západní společnosti a posiluje pnutí uvnitř nich. Vhání RF do čínské náruče a činí ji na ČLR z podstaty zcela závislou, nikoli snad jen zavázanou vděčností. Dovoluje Číňanům nakupovat nevídaně levné suroviny ve velkých objemech a zároveň o desítky, někdy i stovky procent navyšovat vývoz do Ruska. V neposlední řadě nabízí nedocenitelnou laboratoř, v níž může do všech podrobností studovat západní odezvu na geopolitický střet velkého kalibru.

Je jediná věc, o které se domnívám, že pekingskému režimu zpočátku nehodila - což neznamená, že se s ní  nenaučil žít. Ruská agrese, přecházející do totální války proti "kolektivnímu Západu", zcela zničila původní ovzduší ospalé bezstarostnosti západních společností. Pro ČLR bylo pravým požehnáním jejich poklimbávání v růžovoučkých snech o konci dějin a související nezájem o bezpečnostní otázky. To, co se např. sinologům nepodařilo vysvětlit politikům dvacet let, začalo docela rychle docházet i elitám zemí tak prolezlých čínským vlivem (o ruském pomlčím), jako je například Německo.

Je třeba si do všech důsledků uvědomit, že ČLR je spolehlivým spojencem teroristického státu, jehož nezastíraným cílem je rozvrácení Evropy a její vojenská okupace. ČLR umožňuje našemu nepříteli na život a na smrt, který se utrhl ze řetězu a vývojově regredoval na úroveň tatarských hord, aby pokračoval ve svém tažení. Bez čínské podpory by Moskva dost možná už dávno byla na kolenou. Čína zachránila ruské hospodářství. Pomáhá obcházet západní sankce a do RF ve velkém dováží výrobky dvojího určení, přesné obráběcí stroje či suroviny na výrobu střelného prachu. Číňané ve společných podnicích vyvíjejí s Rusy drony. To, že hledaný válečný zločinec Putin jezdí na dýchánky do Pekingu, už je v tomto kontextu jenom takovou třešničkou na dortu.

Dochází nám to vůbec? A dochází nám, jaký je to nesmysl a nevkus, když na jedné straně horko těžko, ale přecejen tak nějak podporujeme a všemožně zásobujeme Ukrajinu, a na druhé straně se bez uzardění kamarádíčkujeme s představiteli státu, který patří do protizápadní koalice? Když za škod na vlastním hospodářství zavádíme sankce - a je to tak správné -, a zároveň se jakoby nic družíme s těmi, kteří jejich dopad významnou měrou neutralizují? To si opravdu myslíme, že tímto způsobem v tomto světě přežijeme?