Mezi čerstvými zprávami na webu Science Daily mě tentokrát upoutala informace o tom, jak mladí američtí vědci připojili včelám na záda miniaturní QR kód, aby zjistili, jak daleko včely doletí. Přišlo mi to zajímavé - chování včel je tak přesně monitorované, a tudíž bez různých pověr a iluzí.

Část svého dětství jsem strávil u dědečka na vesnici v Čími, a z té doby mi zůstal jeden kamarád.  Vidíme se tak jednou do roka v jeho vesnickém sídle a mám možnost obdivovat jeho vitalitu a výkonnost. Totéž platí o jeho ženě. Zahrádka je ukázkové, připravené pochutiny úžasné a Jarda ještě včelaří, a to značně intenzivně. Rozhodl jsem se, že se s ním o tyto informace podělím a poslal jsem mu příslušný odkaz.

Část jeho odpovědi bych zde s jeho laskavým svolením citoval doslova: Ano, zajímavý článek a typický pro prezentaci práce vědců, zvláště mladých i u nás.  Já jsem se vrátil v neděli z výroční schůze naší knínské organizace, kde zaznívají neustálá upozornění na nebezpečí, která včelstvům hrozí a jak to máme dělat. Jsem tam jeden z nejstarších. Myslím, že jsem druhý z té stovky, ale s nejdelší dobou té činnosti. Včelařím od roku 1972, kdy táta zemřel. Pro mne je důležité, že dnes už na všechno mám svůj názor. Ono je to jako s tím nejhloupějším sedlákem, co má ty největší brambory. Jen třeba ten dolet. Je-li řepka u Korkyně a je počasí, tak přinesou. Je-li u Sudovic, už ne. Takže taková informace mi úplně stačí. Rád jsem si to přečetl, asi jim ty "čipy" dávat nebudu.

Doplňuji, že do Korkyně je to 2 km, zatímco do Sudovic 5 km. Možná, kdyby se vědci zeptali, mohli si část práce i nákladů ušetřit. Nevím ale, jestli Jarda ví, že některé včely se rády jen potulují kolem česna a moc toho nenanosí a nebude je popohánět k lepšímu výkonu. Podle mě to mají v zadání své práce, a proč by to jinak dělaly. Včely nejsou úplně blbé, i když se nechávají okrádat lidmi.