Moderní státní správu do Ruska zavedly až reformy Petra I. Velikého. Do roku 1708, byla praxe státní správy založena na archaickém principu kormlenie, tedy 'krmení', který odkazuje na praxi vydržování místních úředníků těmi, kterým vládli. Kormlenie opravňovalo členy dvorské elity k získání tří druhů příjmů a výhod od místní komunity. Za prvé to byla tzv. údržba, která sestávala z malého ročního vyúčtování na domácnost a ze svátečních dodávek potravin a krmiva. Za druhé, úředníci dostávali poplatky za výkon spravedlnosti, registraci koní a podobné služby. Za třetí, místní komunita udělovala úředníkům spropitné jako projev úcty.  Společenské postavení držitelů kormlení se pohybovalo od nejvyšších bojarů až po jezdce.

Jenže, jak známe z Gogolova Revizora z roku 1836, tato praxe přetrvávala i v devatenáctém století a jak ukazují poslední zatýkání v Rusku, existuje dodneška. Nejprve byl zatčen zástupce šéfa ministra obrany Timor Ivanov za přijetí nezvykle vysokého úplatku a po něm odstoupil ze své funkce ministr obrany Sergej Šojgu. Potom byl zatčen Andrej Belkov, generální ředitel vojenského stavebního podniku, generál poručík Jurij Kuzněcov, vedoucí hlavního personálního ředitelství, dále generálmajor Ivan Ivanovič Popov, velitel 58. armády a mnoho dalších vysokých vojenských činitelů až po šéfa oddělení zdrojů Valerije Muminjanovova, který měl přijmout úplatek ve výši 20 milionu rublů. U ostatních výše úplatků nebyla zveřejněna. Každý, kdo od svého šéfa potřeboval investice, mu musel část odevzdat, takže nakonec většina peněz vůbec nebyla využita k tomu, k čemu měla sloužit, což mimo jiné zavinilo nedostatečnou připravenost armády na speciální vojenskou operaci na Ukrajině.

A není se čemu divit: Staleté zvyky se mění těžko. Jak napsal v knize Otázka viny Karl Jaspers: existují minimálně tři druhy viny: vina kriminální, vina politická a vina metafyzická. Vinu kriminální mají ti, co úplatky přijímají, vinu politickou mají vysocí politici, kteří tuto praxi tolerují, aby jim podřízení bezmezně sloužili a metafyzickou vinu mají občané, kteří na tyto zvyky mlčky přistupují a nedovedou si představit, že by šli na úřad bez úplatku. A ti, co by si mysleli něco jiného byli v Rusku vždy podezřelí, jak popsal v druhé půli 19. století Čechov v povídce V páře, kde jakýsi Michajlo říká: "Vidíš toho vlasáče… Pobuřuje lidi… Myšlenky pronáší… Dejte na něj pozor, měli byste zaskočit k šéfovi… Bude třeba sepsat protokol."

Útok Vladimíra Putina proti korupci ale může těžko něco změnit, když po celou dobu své vlády útočil jen na ty, kteří na celý systém, který korupci umožňuje, poukazovali. Tento souboj může mít i opačný efekt: armáda by se mohla obrátit proti němu. Také proto, že v Rusku v mysli řady lidí nejde o úplatek, o korupci, ale o tradiční projev úcty k věrchušce.

Napsáno pro ČRo Plus.