Totéž ale platí i u nás, o Andreji Babišovi. Filozof ve svém eseji vychází z klasické definice: Demokracie je vláda lidu, jenže to je kolosální nesmysl. Argumentační embryo. Demokracie je především forma vládnutí, v které nevládne žádný monarcha, žádná dědičná aristokracie, žádná politická strana a žádný diktátor, ale taky žádný lid.

Střízlivě viděno, tvrdí filozof, jsou demokracie vládou vybrané aristokracie. A tato vládnoucí kasta praktikuje faktickou moc: nechává si ji každých pár roků potvrdit. Šlechtický titul se v této praxi nedědí, ale získává se ve volebním procesu. Kdo je k této elitě přijat, určuje ona sama. Kritéria výběru jsou relativně jasná, ale protichůdná, plná intrik, zamlčování, zveřejňování osobních intimností, komunikační dovednosti, skromnosti i velikášství, emocí a gest.

Reprezentativní demokracie má sklon si vybírat jeden typ lidí, a to jsou většinou sociopaté, tedy manipulátoři. V nepřehledných strukturách anonymního politického provozu takové typy díky novým komunikačním technologiím snadno vystupují po kariérním žebříku nahoru.  Chce to jen mít schopnost beze studu vyslovovat lži typu: Se mnou přichází zlatý věk Ameriky. Za Babiše bylo líp! atd. Proto vláda takových jednotlivců je jen vládou rozmaru.

Jinými slovy pánové Donald Trump, Andrej Babiš a jim podobní nepředstavují nehodu systémů. Jsou výrazem logiky vývoje v době rychlých změn. Oba, jeden v Americe, druhý v Česku, patří k nejkřiklavějším, nejordinérnějším a k zcela bezskrupulózním politikům, ale jsou produktem reprezentativní demokracie v době nedůvěry v instituce, kdy slovo ztratilo váhu. Pravda je dnes podle filozofa Graua už jen náboženským pojmem. Rozhodně nepatří do politiky, která naopak pravdu vždy konstruuje. Pravdu v politice má pouze vítěz. Pravda poražených je Fake News. Trump se umí chovat před kamerou: předvádí divadlo, které má nejsilnější účinek, jak se to naučil v televizních show.

U nás je tomu ale jinak, Andrej Babiš neumí ani pořádně česky, za řečnickým pultem vypadá jak figurka z loutkového divadla, z mediálního dialogu má strach, a přesto má nejvyšší preference. To svědčí jen o jednom rozdílu. Snáze se smiřujeme s nižšími výkony. Oba vítězí proto, že pochopili logiku masové konzumní společnosti. Ale také proto, říká nadějně Alexander Grau, nemohou ve své zemi nic výrazně změnit. Bohužel podobní sociopaté komplikují vládnutí i ve Francii, Německu a v dalších zemích.

Napsáno pro ČRo Plus.