Na rozdíl od roku 2015 se nyní zdá, že Evropa ví, jak na migrační vlnu zareagovat. Pevnou řeckou hranicí, pomocí Athénám 700 miliony eur i další podporou. Mohlo by to ale být i výrazně lepší. To, co nyní Řecko potřebuje, je především akceschopná pobřežní stráž. Národní vojsko brání v ilegálním vstupu desítkám tisíc uprchlíků, k tomu ale z unijních zdrojů dostane na pomoc jen bídných sedm plavidel, dvě helikoptéry, jedno letadlo a stovku lidí.
Proč ne víc? Odpověď by mohly znát země, které vytrvale oponují rozšiřování Frontexu, tedy Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž. Ano, Česko je mezi nimi a premiér Andrej Babiš patří v této disciplíně k jedněm z nejhlasitějších.
Co nedokázal dosud pochopit z úst unijních špiček, mu snad nyní dojde po brutální demonstrativní akci tureckého prezidenta Erdogana, který se rozhodl Evropu podusit naháněním běženců na řecko-tureckou hranici.
Piruety pana premiéra
Zmapovat názory Andreje Babiše na migraci je skoro detektivní práce. Nejprve básnil o tom, že uprchlíci by u nás mohli pracovat a vláda Bohuslava Sobotky, jejímž byl vicepremiérem, odsouhlasila přijetí 1500 lidí. Do toho trousil bezpečnostně nesmyslné nápady o záchytných centrech na severu Afriky i vesnicích v Sýrii. Nakonec se ustálil na staré dobré nacionalistické notě "Ani jeden migrant!" a to mu zjednává popularitu až dosud. Že tím vlil do žil našich vztahů s unijními spojenci extrémně zlou krev, je zjevně to poslední, co by jej trápilo.
Jestliže tento vývoj Babišových názorů je na detektivku, pak zcela mimo žánr jsou jeho konkrétní názory na Frontex. Tak snad jen telegraficky:
Píše se léto 2018, Andrej Babiš je ještě velkým kamarádem s rakouským kancléřem Sebastianem Kurzem a ten ho přesvědčí o docela logické politice: když nechcete brát uprchlíky, bojujte se mnou za co nejsilnější stráž společných hranic. Český premiér tak začíná chtít silný Frontex, který by byl dokonce tak mocný, že by zasahoval i mimo EU: "Frontex dostává stovky milionů eur jenom proto, aby nám hlásil, kudy migranti přicházejí. Na to ho nepotřebujeme. Myslím, že pokud má hrát aktivní roli, měl by pomáhat libyjské pobřežní stráži."
Pak na Babiše ale zaklekli jeho přátelé z Visegrádu, kteří se nechtějí starat o nic, co je bezprostředně nepálí. A všechno bylo jinak. "Musíme jasně říkat naše názory, třeba na Frontex, který vůbec nepotřebujeme, o tom je třeba diskutovat," prohlásil premiér jen o pár měsíců později po setkání se svým slovenským protějškem.
Od té doby předseda vlády drží k Frontexu oba protivné názory najednou. Na jednu stranu ho potřebuje jako prioritu, aby se nemuselo řešit přerozdělování uprchlíků, na té druhé o něm nepřestává mluvit jako o zbytečnosti.
Čas chlebíčků
Taktika princezny Koloběžky se nám samozřejmě velmi nevyplácí. Po velké migrační krizi Evropská komise přišla s celkem logickým plánem: když máme vnější hranice děravé jako cedník, nezbývá, než je utěsnit. Řady Frontexu se tak v průběhu dvou let měly rozrůst až na 10 tisíc příslušníků. Kvůli odporu Česka a dalších se ale nakonec lhůta prodloužila až do roku 2027, přičemž agentura navíc nedostane část pravomocí, kterými měla podle plánu disponovat.
"Já bych chtěl, abychom si řekli, proč máme navyšovat počet těch policistů nebo pohraniční stráže z 1500 na 10 000. Kam půjdou?" rozumoval premiér v roce 2018. Jak by se dnes Frontex posílený podle původního plánu Řecku hodil!
Je to dvojnásobný hřích, protože vedle blokace Babiš a spol. nepřišli s žádným jiným "nebruselským" řešením, které by nyní umožnilo podle předem schváleného plánu českým policistům rolovat na letišti v Soluni a pomáhat řeckým kolegům s ochranou společné hranice. Čeká nás tedy obvyklá cesta: než bude moci Evropa jako celek nějak efektivně zasáhnout, čekají ji zdlouhavé bruselské summity. Babišovými slovy "žvanírny s chlebíčkama". Dobrou chuť pane premiére, objednal jste si to sám.
Erdogan tleská Babišovi
Je to vlastně už podruhé, co si turecký prezident musí mnout ruce nad výkony české diplomacie. Poprvé se tak stalo loni, kdy každý informovaný evropský politik věděl, že turecká invaze do Sýrie je na spadnutí, a chránil se proto z diplomatických důvodů před setkáním s Erdoganem jako Češi před koronavirem.
Ne tak český premiér, který v září 2019 bezelstně odcestoval do Ankary, aby tam jednal o jedné předem k nezdaru odsouzené investici. A k úděsu unijních špiček přitom jen tak mimochodem podpořil nejmocnějšího Turka v záměru udělat si ze severní Sýrie nárazníkovou zónu.
Teď jsme všichni o půl roku starší a Babišův odpor vůči posílené evropské pohraniční stráži hraje mocnému muži na Bosporu do karet znovu. Celé to tragické a nelidské divadlo s uměle vytvořenou migrační vlnou se může konat jen proto, že vnější hranice unie zůstaly stále zoufale děravé.
Jak to říci premiérovým jazykem? Manažer, který by takhle řídil firmu, si nezaslouží nic jiného než vyhazov na minutu.
