Po chvíli zamyšlení dodal: "Daly by se shromáždit asi validní právní důvody, proč by KSČM rozpuštěna být mohla."
K letošnímu říjnu už svůj postoj ke komunistické straně vyjádřilo 70 tisíc lidí v petici www.zrusmekomunisty.cz: "Trvá-li KSČM na názvu "komunistická", trvá tím na třídním boji, diktatuře proletariátu a omezení vlastnických práv občanů jako na ideologii, kterou je třeba uskutečnit v praxi."
Tři parlamentní strany někdy více, někdy méně štítivě deklarují nespolupráci s KSČM na vládní úrovni. Zákonodárci ve Sněmovně i v Senátu se nechávají slyšet, že KSČM je strana zločinecká. Dva roky trvá prudká diskuse komentátorů, historiků, archivářů i internetových chatistů o tom, zda je KSČM stranou systémovou či nikoliv, kantoři jsou zmatení a neví, jak učit moderní historii, lidé ve vsích a městech se znovu začínají bát svých komunistů. KSČM nastoupila cestu přímého falšování historie své předchůdkyně KSČ, což vyvolává pochopitelný hněv těch, které komunisté desetiletí ničili existenčně, zdravotně i fyzicky.
Strany musejí odmítat násilí
Přibývá podezření, že KSČM porušuje hned ten, hned onen zákon, že finančně a personálně podporuje mládežnickou komunistickou organizaci, která veřejně vyzývá k leninskému teroru, že samotná její existence odporuje ústavě atd. Některými právníky je zejména akcentováno porušování pátého článku ústavy: "Politický systém je založen na svobodném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů."
Zde jsou důvodná podezření z porušení ústavy velmi silná. KSČM neodmítla násilí ani vzhledem k minulosti, ani směrem do budoucna. V posledních programových dokumentech ze svého VI. sjezdu z roku 2004 jasně deklaruje, že se za zločiny své právní předchůdkyně omlouvat nebude, nikdy neodsoudila násilnou okupaci Československa sovětskou armádou, zločiny KSČ považuje za jakési omyly na cestě ke spravedlivé společnosti.
Poslední sjezd se nedokázal odříci marxismu-leninismu a Marxovo učení o násilném převzetí moci je stále oficiálně a deklarativně považováno za hlavní pilíř stranické praxe. Nalistujte si Marxův komunistický manifest. Z něj namátkou alespoň dva citáty usvědčující KSČM, že se násilí neodřekla: "Komunisté prohlašují otevřeně, že jejich cílů lze dosáhnout jen násilným svržením celého dosavadního společenského řádu." Nebo: "Proletariát využije svého politického panství k tomu, aby postupně vyrval buržoasii všechen kapitál, soustředil všechny výrobní nástroje v rukou státu, tj. proletariátu zorganizovaného v panující třídu, a co nejrychleji rozmnožil sumu výrobních sil. To se ovšem může stát nejprve jen despotickými zásahy do vlastnického práva."
KSČM se nikdy v žádném oficiálním dokumentu nezřekla stalinských a leninských praktik, založených na bezprecedentním násilí, které přineslo miliony mrtvých. Komunistická strana Československa se přitom dostala k moci jen jako stalinský implantát do střední Evropy. Zůstává nám tu stalinský relikt, který je skutečnou evropskou raritou a ostudou.
Senátní komise
Jisté je, že Komunistická strana Čech a Moravy je stranou problematickou, jejíž existenci si naše politická scéna přehazuje jako horký brambor. Spory o její ústavnosti vyvolávají nedůvěru k politickému systému vůbec. To byl také důvod, proč se plénum Senátu Parlamentu ČR začátkem listopadu rozhodlo vytvořit Dočasnou komisi pro zkoumání ústavnosti KSČM. Komise je ustanovena v souladu s jednacím řádem Senátu a podle poměrného zastoupení jednotlivých politických stran v Senátu. Bude mít jedenáct členů. Právě zkoumání, zda existují validní právní důvody, o nichž hovoří Václav Havel, či zda tyto důvody neexistují, má mít komise na starosti. Nebude na to sama, samozřejmě bude spolupracovat s historiky, právníky, archiváři, komunisty persekvovanými občany, bude zaznamenávat reakci veřejnosti a pravidelně bude Senátu podávat zprávu o své činnosti.
Komise nemá sama žádnou pravomoc vyvozovat jakékoliv důsledky v případě, že shledá KSČM protiústavní. Role komise je pouze iniciační a informační. Rozpuštění politických stran je upraveno zákonem o politických stranách, kde je uvedeno několik způsobů, jak může být strana rozpuštěna. Jeden ze způsobů ukončení činnosti politické strany je soudní rozhodnutí. Právní postup je zřejmý: jsou to buď prezident nebo vláda, kdo navrhne Nejvyššímu správnímu soudu, aby prozkoumal právní relevantnost té či oné strany. Nikdo jiný než soud rozpustit politickou stranu nemůže. Porušování ústavy je přitom pro soud jeden z nejdůležitějších důvodů, proč tak učinit.
Trestat za členství je nepřípustné
KSČM se samozřejmě snaží fakt zřízení komise devalvovat. Namísto obrany pomocí faktů se komunisté snižují k nepravdám a pomluvám. Posledním hitem v souvislosti se snahou o posouzení ústavnosti KSČM jsou výroky o nástupu fašismu v Česku či lži o snahách zrušit odbory. Podvodem na vlastních členech a voličích pak už jsou tvrzení, že členové komise chystají kriminalizaci současných či minulých členů KSČ a KSČM, jejich propouštění z práce atd. Jakoby se komunisté rozpomněli na způsoby, jimiž čtyřicet let ničili vlastní zemi. Náš právní řád sice zná možnost zrušení politické strany, ale nepřipouští jakékoliv postihy za členství v takové straně.
Komunisté nevyužili time out
Dekomunisace je dlouhý proces, historie nám ukazuje, že může, jako například denacifikace v Německu, trvat dvě či tři generace. Nedokončenou sametovou revoluci je třeba dokončit právě těmi prostředky, které nám přinesla: pomocí práva, na základě parlamentního systému a demokracie, která má nárok se bránit, objeví li v sobě destruktivní těleso v podobě extrémistické politické síly.
Po takřka sedmnácti letech přiznal Václav Havel svůj tehdejší omyl. A současně jedním dechem upozornil na to, že komunisté nevyužili tehdejší velkorysosti svých protivníků, neprojevili nejmenší pokání a naopak se znovu derou k moci. Havlovské heslo "buďme lepší než oni" pořád platí. Skončilo však období víry, že se komunisté sami obrodí. Dostali sedmnáctiletý time out k nápravě a nevyužili ho.
Všechny krize posledních let, včetně té dnešní, jsou mimo jiné také výsledkem snahy KSČM o revanš. Chceme-li budovat nový dům, musíme nejdříve vysušit bažinu a postavit pevné základy. Pravdu mají ti, kteří tvrdí, že bychom se měli zabývat důležitějšími věcmi, než je zápolení s jednou nepolepšitelnou extrémistickou partají.
autor se senátorem PČR
